Článek
Na druhou stranu tady vždycky byli naši příbuzní, kteří rádi jezdili na all inclusive zájezdy. A rádi nám o nich vyprávěli, a my vždycky rádi poslouchali. Sami jsme ovšem zarputile tvrdili, že na takové dovolené bychom se nudili a vůbec nás to neláká. A oni zase tvrdili, že to říkáme, protože jsme to ještě nevyzkoušeli. Je docela možné, že nás považovali za pozéry a nevěřili nám, a třeba si mysleli, že na nějaké all inclusive nemáme peníze nebo něco podobného. Ale nalijme si čistého vína, ono to ani tak není o penězích, cesta obytňákem vyjde stejně ne-li víc než zájezd, takže to je spíše o životním stylu a o tom, co kdo preferuje.
A tak když jsme teď v lednu vymýšleli, kam se dvěma dětmi na jarní prázdniny, chtěli jsme letět na Sicílii, půjčit si auto a cestovat. Ale při bookování letenek a řešení auta jsme byli tak znechuceni, že jsme nakonec vyřkli památnou větu: „a nepoletíme radši někam na all inclusive?“ A tak jsme si pořídili zájezd do Egypta, z letiště 4 hodiny od nás vzdáleného. Navíc letadlo letělo o půlnoci, a zpáteční pak v 6 ráno. No lahůdka. Všechno jsme to však nějak zvládli, po příjezdu se trochu prospali a naše dovolená mohla začít.
Ze začátku jsem byla nadšená, s rok a půl starým prckem jsem smáčela nohy v moři a hledala mušle, manžel zase strašně rád v moři plave, takže si přišel na své. Už druhý den jsme na sebe ovšem házeli zvláštní pohledy a čekali, kdo to vysloví první. Přece nebudeme hanit dovolenou za 60 tisíc. Ale hned druhý den jsme nevěděli, co se sebou, být v jednom resortu, snídaně, oběd, večeře neustále dokola, máte přidělen svůj minikus moře, i na té večerní minidiskotéce pro děti zní každý den ty samé písničky. To se za chvíli omrzí. Prostě jsme typy, co rádi cestují a prozkoumávají různá místa. I s těma dětma. Samozřejmě bychom si mohli připlatit nějaké ty výlety, například Káhiru nebo pyramidy či hrobky králů bych někdy v životě chtěla vidět. Je to ovšem mnoho peněz navíc a navíc s malými dětmi bych to úplně absolvovat nechtěla.
A tak jsme začali vymýšlet, kam za hranice resortu se vydat. Ze začátku jsme se vydali pouze ulicí u hotelu, už tam člověk pozná ten kontrast naleštěného hotelu oproti bídě skutečného Egypta. Abych zažila nějaký ten adrenalin trochu jsem smlouvala u místního prodejce v místním krámku. A pak jsme se procházeli po rozpálené promenádě plné polorozpadlých nebo nedostavěných budov. Na každém kroku vás navíc otravuje nějaký ten obchodník.
Další den jsme pak chytli místního taxikáře, se kterým jsme opět smlouvali o ceně a nechali se svézt do obchoďáku. Tam byly klasické obchody a člověk nemusel smlouvat.
Třetí den jsme se pak vydali do centra Hurgády, podívat se na mešitu Al Mina, hned vedle na tradiční rybí trh a poté se projít Marinou, kde jsme si taky dali jídlo v tradiční egyptské restauraci Nubian Sky. Určitě tam dělají skvělé místní speciality, ale my jsme si „chytře“ objednali burger a pizzu, což jim asi neudělalo úplně radost. Co se ale musí nechat, tak Egypťané jsou velmi přátelští, a hlavně k dětem velice přívětiví, takže jsme se tam cítili skvěle.
Zpátky jsme pak šli po Sheraton street, což je centrum dění a opravdu zážitek. Manžel dodnes mluví o tom jak ho děsila místní doprava, jak si tam každý jezdí jak chce. Já jsem překvapena nebyla, takhle si prostě představuju rozvojovou zemi. Zajímavé bylo pak vysvětlovat našemu staršímu synovi, co po nás chtějí všichni ti žebráci a proč mě objímá malá holka, říká mi „I love you“ a vnucuje mi náramek. Jen za dolar. Pak už zase chytit taxík do hotelu a hurá na večeři!
Takže jsme zažili alespoň něco, nejsme schopni pochopit, že někdo dokáže celý týden nebo dokonce 14 dní ležet na pláži a číst si. Samozřejmě každý má rád něco jiného, takže to nikomu nebereme. Jen jsme se shodli, že příště už nás na takovou dovolenou nikdo nedostane.
A přestože jsme byli v pětihvězdičkovém hotelu, poslední dva dny nám nefungovala teplá voda, některé jiné věci na pokoji nefungovaly a jídlo už nám lezlo ušima. A mimochodem, v únoru není v Egyptě ještě až takové vedro, fouká dost vítr, takže okoupou se spíše otužilci.
Ovšem teď, když už máme pár dní po návratu do Česka, popravdě s láskou na Egypt vzpomínám, to teplo a ruch resortu mi chybí. A hned bych se vrátila. Ale jednou to asi stačilo.
Navíc, podle mě je blbost lítat v únoru za sluníčkem. Musíte se pak totiž stejně vrátit tady do té hnusné zimy, a to je dost deprimující.
A co vy? Užíváte si all inclusive dovolené? Máte nějaký tip, jak si to užít více?
