Článek
Lokalitu jsem si jako úplně neznalá Chorvatska (nejvíce jsem do té doby slyšela o Makarské) vybrala zcela bez úsilí jen podle toho, že tam jela na dovolenou kamarádka. Tak jsem si řekla proč ne, podle fotek a popisu to vypadá jako velmi malebné městečko. Apartmán jsem vždycky na bookingu vybírala tak, aby poměr cena a kvalita byl přijatelný, takže nakonec jsme nebyli úplně v Primoštenu, ale v blízké oblasti Bilo. A jak se ukázalo, měli jsme šťastnou ruku. Mimochodem už po cestě se mi velice zamlouvala vesnička Grebaštica, kterou jsme projížděli jen pár minut před tím, než jsme dorazili do Bila. Kdybych tudy zase někdy projížděla, určitě se tam zastavím. Jen za kopcem a zatáčkou je už oblast Bilo, kde jsme dojeli k apartmánu, který byl jen kousek nad cestou. Parkování bylo dost a parkovací místa byla i zastíněná, přivítal nás mladík, kterému to patřilo, a ukázal nám naše bydlení. Byl to opět obyčejný malý apartmánek s kuchyňkou, ale hlavně krásně velikou terasou. A ten výhled! Toho jsme se za celou dobu nemohli nabažit. Myslím, že lépe jsme si vybrat nemohli. Přímo pod námi za cestou byla totiž příjemná zátoka s pláží Bilo.
Ostrov Krbelica
Oblast to ale byla docela oblíbená, během dne přijíždělo dost lidi a parkovali všude možně kolem cesty. Pán hostitel nám ještě donesl na přivítanou vlastní fíky, které jsem ochutnala poprvé v životě, a po rychlém zabydlení jsme vyrazili na pláž.
Fíky od pana hostitele.
Je pravda, že pláž je opravdu maličká, vstup není mělký, jsou tam nějaké ty skály a dokonce řasy. Ale byly celkem vlnky, takže jsme se v nich pěkně poblbli se synem. Na pláži je i stánek s občerstvením, toi toiky, nějaké prolézačky, houpačky a kolotoč pro děti (i když ten kolotoč už nebyl v nejlepším stavu) a dokonce půjčovna paddleboardů. Tím, jak je pláž malá, tak na ní ale panuje pohodová atmosféra.
Poblíž je také místo zvané Blue lagoon, kde je krásně průzračná blankytně modrá voda. Je to ideální místo na šnorchlování. Zajímavým lákadlem je pak ostrůvek Krbelica, který je tak 300 metrů vzdálený, dá se tam doplavat nebo třeba dopádlovat na paddleboardu. Manžel si tam doplaval a opět tvrdil, že to bylo úžasné, až na to, že přes ty vlnky to bylo celkem náročné.
Promenáda.
Večer jsme se šli projít na novou krásnou promenádu, jde o opravdu příjemnou procházku pod borovicemi za zvuku cikád. Sem tam vás míjí běžci, na jednom místě procházíte dokonce kolem pár bunkrů. Ke konci promenády se můžete kochat novými luxusními domy. Tahle lokalita je klidná a evidentně oblíbená. Problémem trochu je, že pokud chcete do restaurace není si moc z čeho vybírat. Vysílení a vyhladovělí jsme se rozhodli jít najíst, a tak jsem hledala nejbližší podnik. Je tam v podstatě jenom jeden, a to restaurace Bilo. Neměli jsme tedy na výběr, restauarce ale byla příjemná a jídlo dobré. Já jsem si dala jehněčí špíz, manžel lignje na žaru (olihně na grilu), tak krásně to vonělo česnekem, že bych si to nejradši vyměnila. Za tři jídla a tři nápoje jsme opět dali téměř 1500 Kč. Nakonec jsme k apartmánu došli přes kopec, to znamená po ulici velmi strmě do kopce a pak zase z kopce. Sice se tam dalo dojít po cestě, ale tady tak nějak nejsou chodníky a navíc v noci nám to přišlo docela nebezpečné.
Jinak do oblasti jezdí každé ráno dodávka s pečivem a kousek od apartmánu cestou do kopce je taky „večerka“, takže úplně hlady člověk neumře.
Další den bylo na programu samotná návštěva letoviska Primošten.
Západ slunce z promenády.
