Článek
Je všeobecně známé, že existují lidé, kteří parazitují na solidárním systému našeho státu. Jsme stát celkem sociální, což můžeme považovat za velkou výhodu, pokud by se ovšem nenacházelo množství lidí, kteří se snaží získat co nejvíce ze státní pokladny, ač by na to správně neměli mít nárok. Nemůžeme se divit, že je to hořké sousto pro ty, kteří celý život poctivě pracují a pomalu si ani nedovolí marodit, aby nepřišli o peníze. Ještě zoufalejší je, když si člověk vyslechne konkrétní případ jako já nedávno.
Moje kamarádka se mi svěřila s tím, jak její sestra s přítelem zneužívají systému dávek. Samotnou jí to štve, protože jako zdravotní sestra v nemocnici odvádí nemalé daně a pojištění.
Jedná se o to, že její sestra otěhotněla v 19 letech a v té době pracovala na černo jako servírka v nějaké putyce, takže z pohledu státu byla brána jako sociálně slabá. Byla registrována na úřadu práce, tudíž za ni bylo odváděno zdravotní pojištění. Na mateřskou sice nárok neměla, ale na porodné ano a stejně tak na přídavky na dítě. A málem bych zapomněla - je to samoživitelka. Alespoň tedy papírově. Nenechme se ale mýlit, dítě otce má, a dokonce s ním ona mladá dáma žije.
Otec dítěte je podstatně starší a pár měsíců se živil jako kamioňák, kde si přišel na slušné peníze, ale práce ho nebavila. Začala ho najednou „bolet záda“ a nastoupil na rok na neschopenku, která se mu počítala z velice slušného platu. Jenže místo kurýrování tento pán chodil v době vycházek na černo na jinou brigádu - na stavbu. A takto si rodinka žila hezky nad poměry. Jenže pořád jim to bylo málo. Pán si totiž účelově před narozením potomka přehlásil bydliště ke svým rodičům, aby jeho přítelkyně byla před úřady považována za samoživitelku a oni tak dosáhli na další příspěvky a dávky. Dále si k tomu všemu připočtěme zdravotnictví, které máme zdarma a ani nedokážeme spočíst, kolik státní kasu stojí tahle vychytralá rodina.
K vzteku, že? Ani mi nemluvte. Konkrétní částky kamarádka sice nevěděla, ale to je jedině dobře, protože vím jistě, že bych se akorát naštvala ještě víc. A já si říkám, jakou náturu musí mít člověk, aby v klidu parazitoval na penězích daňových poplatníků, kteří dennodenně od školy až do důchodu pracují a mnohdy za cenu, že si odrovnají své zdraví?
Můžeme se pak divit, že není na důchody? Že není na důstojný rodičovský příspěvek? Že není na zvyšování platů státním zaměstnancům? Že není na léčbu malých dětí, na které se musí pořádat sbírky? Jak by to vypadalo, kdyby se takhle choval každý? Solidarita je hezká věc, ale musí být oboustranná. Nelze přeci, aby jedni pouze platili a druzí jen plnými hrstmi brali. Ale lze tomu vůbec zamezit? Já věřím, že v dnešní digitální době, kdy internet ví o všech všechno, by to jít mohlo. Ale to by byla potřeba rozsáhlá digitalizace našeho státního aparátu. Na stranu druhou bychom mohli narazit na to, že asi nikdo nechce, aby stát byl Velký bratr, který ví o všech všechno a soukromí by vlastně neexistovalo.
Svědomí bohužel není povinná výbava každého jedince. Kde není, tam je paseka a spálená země. A to ve všech ohledech a situacích, které život nabízí.
