Článek
Ale jak to tak dnes bývá, i s touto tradicí přichází jakási pachuť. Poslední roky se mrskání pomlázkou bere jako něco ponižujícího, špatného. Určitá část žen a děvčat z něj mají dokonce trauma. Co si budeme povídat, někteří muži a chlapci, často posílení notnou dávkou alkoholu, dokáží být v této tradici až nesmírně krutí a děvče doslova šlehají hlava nehlava s vyloženým potěšením. Protože dnes můžou. Protože dnes za to nebudou potrestáni, ač v jiný den by jim to takto lehko neprošlo. Co je jeden den společností tolerováno, druhý den je tou samou společností odsuzováno. Je hranice mezi zábavou a týráním opravdu tak tenká? A proč některým mužům přijde bezhlavé šupání v naprostém pořádku? Způsobovat druhému bolest přeci v pořádku není.
Otázkou je, kde se ta pachuť vzala. Buď právě kvůli těm nešťastníkům, kteří si neberou servítky a slovo gentlemanství je pro ně neznámým slovem. Nebo je to dnešní dobou, kdy ženám (většinou zavilým feministkám) tento akt přijde ponižující, ač by byl sebevíc něžný.
Přitom by to mohl být tak hezký zvyk, vítání jara, oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Čerstvě upletená pomlázka z vrbového proutí, symbolické laškovné poklepání na dámské pozadí jako požehání pro další rok plný krásy a mládí. Následně dívky podarují koledníky buď barevnými vajíčky nebo, a to spíš, šťopičkou něčeho ostřejšího.
Proto si nenechme ten hezký zvyk vzít. Vy muži, prosím, opatrně a vy ženy, neberte se tak vážně. To má i tuto tradici regulovat EU? Vždyť je letos přestupný rok. A to znamená jediné - můžeme to přeci těm chlapům vrátit. Snad z toho nebudou mít trauma tentokrát oni.
