Článek
Bylo to jedno z těch odpoledních zamyšlení, kdy člověk sedí s laptopem, připojí se na Wi-Fi a najednou ho napadne — počkat, jak to vlastně celé funguje? A kdo to vymyslel? Začala jsem pátrat. A čím víc jsem četla, tím víc jsem kroutila hlavou.
Výsledek byl překvapivý. Za jedním z principů, které se později objevily v moderních bezdrátových systémech, nestál tým vědců v bílých pláštích ani Silicon Valley génius. Stála za ním žena, kterou svět čtyřicátých let znal především jako nejkrásnější herečku Hollywoodu.
Jmenovala se Hedy Lamarr.
Z vídeňských salonů do Hollywoodu — a pak k technice
Hedy Lamarr se narodila ve Vídni do židovské rodiny a od mládí ji provázely dvě věci, které spolu zdánlivě nesouvisely — mimořádný vzhled a mimořádně bystrá hlava. Svět si všiml především toho prvního. Ona si to nechala líbit a pracovala s tím. Zatímco se na ni všichni dívali, ona poslouchala.
Její první manžel Friedrich Mandl byl vlivný zbrojař napojený na vojenské prostředí tehdejší Evropy. Na jeho schůzkách s vojenskými špičkami seděla jako ozdoba u stolu. Jenže ta ozdoba si zapamatovala víc, než by kdo čekal.
Z manželství nakonec uprchla do USA, kde se stala hvězdou hollywoodského plátna. Jenže její zájem o techniku tím nezmizel.
Torpéda, frekvence a automatické klavíry
Za druhé světové války čelili Spojenci problému — dálkově řízená torpéda byla zranitelná. Nepřítel mohl jejich rádiový signál zachytit a rušit.
Hedy Lamarr se spojila s avantgardním skladatelem Georgem Antheilem a společně přišli s řešením: místo vysílání na jedné frekvenci navrhli systém, který signál neustále přeskakuje mezi více kanály — tzv. frequency hopping.
Aby se vysílač a přijímač udržely synchronizované, využili princip děrovaných papírových pásek z automatických klavírů. Pro kohokoliv zvenčí by takový signál působil jako náhodný šum.
Patent si nechali zapsat v srpnu 1942. Herečka a hudební skladatel.
Armáda řekla ne
Americké námořnictvo tehdy systém neimplementovalo — označilo ho za příliš nepraktický pro tehdejší technické podmínky.
Hedy Lamarr byla zároveň požádána, aby se místo toho zapojila do kampaně na prodej válečných dluhopisů. Což dělala. S velkým úspěchem.
Její patent mezitím zůstal bez využití a po letech vypršel.
Dvacet let poté
O desítky let později se podobné principy začaly objevovat v moderních komunikačních systémech pracujících se širším spektrem frekvencí.
Dnes se prvky tohoto přístupu využívají v technologiích, které stojí za bezdrátovou komunikací — od Bluetooth až po mobilní sítě a GPS, které vycházejí z různých forem práce se „spread spectrum“ principy.
A ještě jeden mýtus na závěr
Hedy Lamarr Wi-Fi nevynalezla. Její patent řešil konkrétní princip frekvenčního přeskakování, který se stal jedním z historických stavebních kamenů vývoje bezdrátové komunikace.
Bez Georga Antheila by navíc systém neměl technickou podobu, kterou patent získal.
A americká armáda ho během války nepoužila v praxi.
Ale až příště otevřeš laptop nebo připojíš sluchátka — možná si na ni vzpomeneš.
Zdroje:
National Inventors Hall of Fame – Hedy Lamarr
Smithsonian Magazine – Hedy Lamarr and wireless communication
IEEE Spectrum – Frequency hopping and Hedy Lamarr
Encyclopaedia Britannica – Hedy Lamarr
U.S. Patent 2,292,387 – Secret Communication System (1942)
