Článek
Kriminální seriály na Nově, Primě i České televizi patří dnes k tomu nejsledovanějšímu, co se u nás vysílá. Vyšetřovatelé, vraždy, hledání pachatele. Lidé to prostě chtějí vidět.
Jenže vrazi lidi děsili i dávno před seriály. Představte si Moravu roku 1927. Dveře zamčené na tři západy, na dvoře puštění psi, okna, která se před spaním kontrolují dvakrát. A venku se potuluje muž, o kterém píšou noviny.
Osmého března 1927 zastřelil muž na předměstí Uherského Ostrohu strážmistra Antonína Stuchlého. Pak odjel autem do hospody U Věnce ve Veselí nad Moravou a nahlas tam hlásal: „Představte si, že Stuchlého někdo zastřelil!“
Tím mužem byl Martin Lecián.
Fešák z novin
Noviny o něm psaly den za dnem. Muži oceňovali, že se nedá chytit, a dámy jeho šarmantní zjev. Obyčejní lidé v něm viděli Jánošíka, který bohatým bere a chudým dává. Po dvorech pavlačových domů chodili flašinetáři a zpívali o Leciánovi dojemné písničky. A to ještě žil.
Legenda z něj dělala fešného, štíhlého lupiče-kavalíra, který vykrádá bohaté a spravedlnosti uniká. Skutečnost byla jiná.
Chlapec, o kterého se nikdo nestaral
Narodil se v roce 1900 v Předměstí u Uherského Ostrohu. Otec se o šest dětí nestaral, matka zemřela v ústavu pro choromyslné. Ve škole okrádal spolužáky i učitele a skončil v polepšovně. Na vojně pak několikrát dezertoval. V letech 1925 až 1927 mu prokazatelně patřilo 72 krádeží.
Pravda byla prostší: obyčejný zloděj, který okradl kohokoli a neváhal střílet.
Útěk v pyžamu
Na podzim 1926 ho zatkli v Přerově. Měl otevřenou tuberkulózu hrtanu, proto skončil ve vězeňském oddělení vojenské nemocnice u Olomouce. Počátkem prosince odtud utekl. Šel v pyžamu a s okovy na nohou mrazem patnáct kilometrů do Kostkovic. A hned druhý den začal největší šňůru krádeží: Kroměříž, Bučovice, Uherské Hradiště, Košice, Brno, Olomouc. V Hranicích vykradl obchod se zbraněmi a od té chvíle byl ozbrojený.
Heslo „Jedna červená růže“
Střílel často, i když byl mizerný střelec a trefil se jen zblízka. Kdo se k němu chtěl přiblížit, musel znát heslo „Jedna červená růže“. Bez něj sahal po zbrani. Soud později uvedl, že střílel a vraždil jen proto, aby ho nechytili.
Pád
Čtyřiadvacátého dubna 1927 ho v hospodě v Novém Bohumíně dopadli policejní agenti Petr Halíř a Alois Kaluža. Lecián byl na útěku celkem 134 dní. Aby zabránili dalšímu pokusu o útěk, zdi jeho cely omotali ostnatým drátem a dveře pobili plechem.
Soud
Proces začal 29. srpna 1927 u vojenského divizního soudu v Olomouci a trval šest dní. Lecián totiž nedokončil vojenskou službu. Obžaloba mu kladla za vinu deset vražd, zčásti dokonaných a zčásti nedokonaných, a dalších 94 trestných činů. Čtyři lidé jeho útoky nepřežili.
Veřejnost čekala hvězdu. Dostala zakřiknutého chlapíka, který na otázky odpovídal, že si nepamatuje, nebo všechno popíral.
Policie zjistila, že žádný vynikající kasař to není. Otvíral jen staré pokladny z druhé poloviny 19. století, vyložené popelem. Lecián měl tuberkulózu a z popela kašlal, proto si při práci zakrýval ústa mokrým šátkem. Jeden takový šátek našli vedle neumětelsky otevřené kasy.
Třetího září 1927 dostal trest smrti. Neodvolal se a rovnou požádal prezidenta o milost.
Milost, která nepřišla
A tady příběh zvláštně zakolísal. Prezident Masaryk chtěl s ohledem na Leciánovu tuberkulózu změnit trest smrti na doživotí. Než se milost stihla vyřídit, přišla noc z 25. na 26. září. Lecián se s dalším vězněm dostal na chodbu věznice, odzbrojili strážného a jeho puškou Lecián zastřelil strážného Ferencze Kisse. Po přestřelce se oba vzdali.
Noviny přesto dál psaly o Leciánově odvaze. Třetího října Masaryk jeho žádost o milost zamítl.
Poslední den
Den před popravou si Lecián poručil labužnický oběd a vůbec nespal. „Budu mít dost času v pekle,“ řekl prý.
Šestého října 1927 v šest hodin ráno ho na dvoře olomoucké vojenské věznice oběsil kat Leopold Wohlschläger. Byla to jeho poslední poprava. Lecián byl pohřben na neoznačeném místě vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíře.
Lecián věřil, že se stal legendou. Bylo mu šestadvacet. Ferenczi Kissovi, kterého při posledním útěku zastřelil, bylo dvacet.
Zdroje:
Český rozhlas, Postrach Moravy: https://dvojka.rozhlas.cz/postrach-moravy-arsene-lupin-fantomas-janosik-nechvalne-znamy-martin-lecian-se-6942397
(Re)portál historie, Martin Lecián byl vrah a lupič popravený v Olomouci (Vlastivědné muzeum v Olomouci): https://www.report.cz/reportal-historie-martin-lecian-byl-vrah-a-lupic-popraveny-v-olomouci
Kriminalistika.eu (Muzeum zla), Martin Lecián: https://kriminalistika.eu/muzeumzla/lecian/lecian.html
Jinova, Kasař Lecián Martin (čerpá z Galerie osobností Muzea Novojičínska): https://jinova.cz/index.php/kasa-lecian-martin
Novinky.cz, „Zlodějská elita“. Udělat kasu bylo umění: https://www.novinky.cz/clanek/historie-zlodejska-elita-udelat-kasu-bylo-umeni-40394860
