Článek
Samostatnost ano, nové zákony ne
Dne 28. října 1918 se v Praze slavilo osvobození od monarchie. Nový stát ale musel vyřešit praktickou otázku: podle jakých pravidel bude od následujícího dne fungovat?
Druhý článek prvního československého zákona stanovil: „Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“
Československo tedy převzalo právní řád Rakouska-Uherska. Úřady nemohly přestat pracovat jen proto, že se změnila státní moc. Lidé potřebovali dál uzavírat smlouvy, řešit majetek a vyřizovat své záležitosti podle platných pravidel.
Dobové satirické „parte“ Rakouska-Uherska z 28. října 1918.
První zákon přinesl ještě jeden paradox: výslovně neprohlásil Československo republikou. O státní formě mělo rozhodnout Národní shromáždění ve shodě s Československou národní radou v Paříži.
Rašín nezačínal na prázdném papíře
S prvním československým zákonem je spojen Alois Rašín. Přípravy však nezačaly až v noci před převratem. Právníci budoucího státu promýšleli jeho základy už několik měsíců před říjnem 1918.
Rašín spolupracoval mimo jiné s Ferdinandem Pantůčkem a Přemyslem Šámalem. Pantůčkův starší návrh politického zákona významně ovlivnil podobu výsledného textu.
Večer 27. října 1918 dostal Rašín z Vídně zprávu o vývoji jednání a možnosti kapitulace Rakouska-Uherska. V noci připravil návrh zákona, který následující den ještě upravili právníci Václav Bouček, Alfréd Meissner a Lev Winter.
Národní výbor zákon přijal 28. října 1918. Ve Sbírce zákonů a nařízení vyšel pod číslem 11/1918.
Pět článků pro nový stát
Zákon obsahoval pouhých pět článků. Vedle zachování dosavadních předpisů podřídil státní a další veřejné instituce Národnímu výboru. Nová moc tak převzala kontrolu nad správou země, aniž musela okamžitě budovat celý systém úřadů a pravidel znovu.
Proto se první československý zákon označuje také jako recepční norma: nový stát převzal dosavadní právní řád a ponechal jej prozatím v platnosti.
Jeden stát, dvě právní tradice
Československo nezdědilo jednotný právní systém. V českých zemích se dál používal Všeobecný občanský zákoník z roku 1811, známý jako ABGB. Na Slovensku naproti tomu přetrvávaly právní tradice někdejšího Uherska.
V jednom státě tak vedle sebe existovaly rozdílné právní systémy, které bylo nutné postupně sjednocovat. Tento právní dualismus přetrval i v meziválečném období. Prozatímní ústava byla přijata 13. listopadu 1918, definitivní ústavní listina následovala v únoru 1920.
Obyčejný papír, zásadní rozhodnutí
Rukopisný koncept prvního československého zákona ze dne 28. října 1918 psaný tužkou Aloisem Rašínem.
Rukopisný koncept prvního zákona se dochoval v osobním fondu Aloise Rašína v Archivu Národního muzea. Je to prostý list papíru popsaný obyčejnou tužkou. Jeho význam ale spočívá v tom, co řešil: jak převzít moc a současně zachovat pravidla, podle kterých společnost fungovala.
Československo se od monarchie oddělilo během několika historických dní. Změnit celý právní systém však tak rychle nešlo.
Zdroje
Národní muzeum – První zákon československého státu: https://muzeum3000.nm.cz/clanek/prvni-zakon-ceskoslovenskeho-statu-%E2%80%93-papir-plny-skrtu
Národní muzeum – rukopis zákona: https://www.esbirky.cz/subject/prvni-zakon-sr-76728
Ladislav Vojáček – odborná studie: https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2018/10/3.Voj%C3%A1%C4%8Dek_812-825_10_2018.pdf
Zákon č. 11/1918 Sb. z. a n.: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1918-11
