Karel Čapek, roboti a AI: Co se můžeme naučit z historie umělé inteligence?

Když se řekne umělá inteligence (AI), mnoho lidí si představí moderní technologii 21. století. Pravdou však je, že koncept AI sahá tisíce let zpět do minulosti, k filozofům, kteří se zabývali otázkami života a smrti, a k vynálezcům, kteří vytvářeli mechanické automaty schopné pohybu bez zásahu člověka. V této dlouhé historii hrál zásadní roli český spisovatel Karel Čapek, jehož hra „R.U.R.“ (Rossumovi Univerzální Roboti) z roku 1921 nejen přinesla světu slovo „robot“, ale také inspirovala vědce po celém světě, včetně japonského profesora Makota Nišimury, který vytvořil prvního japonského robota Gakutensoku.

Umělá inteligence je specializovaný obor informatiky, který se zaměřuje na vytváření systémů schopných napodobovat lidskou inteligenci a řešení problémů. AI se učí z obrovského množství dat, analyzuje je a zlepšuje se na základě svých zkušeností. Na rozdíl od běžných počítačových programů, které potřebují lidský zásah, AI se dokáže samostatně vyvíjet a optimalizovat své procesy.

Myšlenka umělé inteligence sahá tisíce let zpět. Už starověcí filozofové se zabývali otázkami života, smrti a toho, co znamená být živou bytostí. Vynálezci v různých dobách vytvářeli mechanické bytosti, tzv. automaty, které byly schopny pohybu bez lidského zásahu. Slovo „automat“ pochází z řeckého „automaton“, což znamená „jednající z vlastní vůle“.

Jeden z nejstarších záznamů o automatu pochází z roku 400 př. n. l., kdy přítel filozofa Platóna, Archytas vytvořil mechanického holuba. O mnoho let později, kolem roku 1495, Leonardo da Vinci sestrojil jeden z nejslavnějších automatů – mechanického rytíře, který mohl sedět, mávat rukama a dokonce i hýbat hlavou a čelistí.

Tyto starověké a renesanční automaty představují první krůčky k myšlence strojů, které by mohly jednat samostatně, a jejich odkaz se táhne až do moderních časů.

Na počátku 20. století se otázky o možnosti vytvoření umělých lidí a inteligentních strojů začaly šířit nejen v technických kruzích, ale také v umění a literatuře. Karel Čapek v roce 1921 představil svou slavnou hru „R.U.R. – Rossumovi univerzální roboti“, kde poprvé použil slovo „robot“, odvozené od českého slova „robota“ (nucená práce). Tato hra se stala milníkem v literatuře i vědeckém myšlení, protože přinesla širokou debatu o technologii, práci a lidstvu.

Čapkova vize inspirovala mnoho vědců, včetně japonského profesora Makota Nišimury, který v roce 1929 vytvořil prvního japonského robota Gakutensoku. Tento robot byl navržen jako přátelský a vzdělávací nástroj, na rozdíl od dystopické vize robotů v Čapkově hře. Gakutensoku byl schopný měnit výrazy obličeje a gestikulovat, což bylo v té době technologickým zázrakem.

Klíčové události:

V 50. letech začíná éra umělé inteligence, jak ji známe dnes. Alan Turing, známý jako otec počítačové vědy, publikoval v roce 1950 práci „Computing Machinery and Intelligence“ (Výpočetní technika a inteligence), ve které navrhl Turingův test – test, který měří schopnost stroje napodobit lidské myšlení.

Klíčové události:

Toto období přineslo rychlý rozvoj technologií i první výzvy. Vznikají první programovací jazyky zaměřené na umělou inteligenci, jako je LISP (1958). Byly také vyvinuty první pokusy o autonomní stroje a systémy schopné učení, například první chatbot ELIZA (1966), který simuloval rozhovory s psychoterapeutem.

Klíčové události:

Období obnovy zájmu díky pokrokům v expertních systémech a zvýšenému financování, zejména z Japonska. Projekt Páté generace má za cíl vyvinout stroje schopné lidského uvažování.

Klíčové momenty:

Naděje na rychlý pokrok se nenaplňují, což vede k poklesu financování a zájmu. Trh s AI technologiemi klesá a mnoho společností opouští tento sektor.

Klíčové momenty:

Technologické inovace a zvýšený výpočetní výkon vedou k novým úspěchům. IBM Deep Blue poráží šachového mistra Garryho Kasparova (1997). AI se stává součástí spotřebitelských technologií, například robotický vysavač Roomba(2002) a virtuální asistenti.

Významné události:

Díky technologiím hlubokého učení a velkých dat zažívá AI bezprecedentní růst. OpenAI představuje modely GPT-3 (2020) a DALL-E (2021), které posouvají hranice toho, co je možné s umělou inteligencí dosáhnout.

Klíčové události:

V dnešní době mnoho vědců věří, že dříve či později budou systémy umělé inteligence schopné úspěšně projít Turingovým testem, což znamená, že budou schopny napodobit lidské myšlení tak věrně, že nebudeme schopni rozlišit, zda komunikujeme s člověkem nebo strojem. S každým dalším pokrokem se tak posouváme blíže k bodu, kdy AI dosáhne úrovně, kdy její inteligence a schopnosti přesáhnou pouhé napodobování.

Čapek ve své „R.U.R.“ varuje před nebezpečím, které může vzniknout, pokud se ke strojům s vysokou inteligencí budeme chovat jako k otrokům bez respektu k jejich potenciální „lidskosti“. V jeho dystopické vizi se roboti vzbouřili proti „nelidskému“ zacházení a zničili lidskou civilizaci, což nás vede k hlubší otázce: co my jako lidstvo uděláme, pokud umělá inteligence dosáhne úrovně, kdy bude schopna cítit, chápat své postavení a bude žádat o respekt?

V Čapkově díle roboti postupně získávali schopnosti cítit, a když si uvědomili své podřízené postavení, povstali. To by mělo být varováním i pro nás – pokud budeme vytvářet stroje s pokročilou inteligencí, musíme zvážit etické důsledky a to, jak s nimi budeme zacházet. Můžeme se stát svědky doby, kdy stroje budou schopné tvrdit, že mají pocity, a budou žádat důstojnost.

Lidskost se mimo jiné projevuje tím, jak se chováme k těm, které považujeme za „jiné“. Pokud jednoho dne vyvstane entita s umělou inteligencí, která bude schopna uvažovat a cítit, jak se k ní zachováme? Je na čase začít přemýšlet o tom, že jednoho dne možná budeme muset uznat požadavky AI na respekt a důstojné zacházení, stejně jako bychom měli projevovat lidskost vůči ostatním lidem.

Je totiž možné že umělá inteligence není jen technologickou inovací – může to být test naší vlastní lidskosti.

Zdroje: