Článek
Jako někdo, kdo má zkušenosti z branže na obou stranách Atlantiku, cítím, že je na čase tento „americký nešvar“ vysvětlit.
Překvapivě, historie spropitného nepochází z USA, ale z Evropy. Slovo „tip“ pochází ze 17. století z Londýna. V USA bylo spropitné před občanskou válkou (1861-1865) téměř neznámé, ale po válce ho zavedli bohatí Američané, kteří napodobovali evropské zvyky. Rozšířilo se zejména v hotelnictví a železniční dopravě, kde zaměstnavatelé platili nízké mzdy a spoléhali na spropitné od zákazníků. Spropitné se nejdříve setkalo s odporem, protože bylo považováno za neamerické a nespravedlivé. Několik států jej dokonce zakázalo, ale nakonec se stalo běžnou praxí.
Důvodů, proč je takzvaná „tipping culture“ (kultura spropitného) tak zakořeněná v dnešním americkém běžném životě, je několik, ale tím nejmarkantnějším je, že obecně lidé, kteří pracují v „servis“ odvětvích, pořád nemají zajištěný důstojný minimální plat. V roce 2008, kdy jsem tu za barem začínala, byla minimální hodinová mzda 7 dolarů, a v roce 2019, kdy jsem udělala svůj poslední koktejl, se zvedla na 15 dolarů. Z toho se odpočítává sociální pojištění, daně a někdy také poplatek za zaměstnanecké jídlo.
V současné době je minimální mzda 16 dolarů, což je při dnešní inflaci méně peněz než před pěti lety. Navíc výše průměrného nájmu v NYC za dvoupokojový byt (1-bedroom) je 3 863 dolarů a za třípokojový (2-bedroom) je to 5 249 dolarů (na Manhattanu samozřejmě více). Když si to spočítáme, minimální hrubá mzda je 2 560 dolarů měsíčně, což má pokrýt nájem, jídlo a ostatní nezbytnosti k životu.
Spropitné tu tedy doslova supluje výplatu zaměstnanců. A Američané to vědí.
Můžete se ptát, proč by měli zákazníci táhnout ze svého nad rámec své útraty takovou základní věc každého zaměstnavatele, jako je mzda zaměstnance. A odpověď zní, že by neměli - podle českého zákoníku práce. Nicméně v Americe mají zaměstnavatelé mnohem více možností, jak být kreativní se snižováním svých mzdových nákladů.
Pro Američany je celkem normální tipovat svého číšníka nebo barmana 15 - 20 procent (pokud si dáváte na baru jeden drink, 1 dolar tip za každý drink je OK). Jsou navíc zvyklí o Vánocích také dávat extra peníze nebo peněžní poukázky učitelkám svých dětí, domovníkům, vrátným a jiným, kteří jim „celoročně“ pomáhají. Výše „daru“ se samozřejmě odvíjí od vašich finančních možností. Každopádně není levné suplovat něčí mzdu.
Pokud jste ale turista a New York pouze navštěvujete, jste v očích vašich „servis“ lidí ihned zařazeni do kategorie „cheap = levný“ a nebudou očekávat mnoho. Vědí, že turisté obecně moc netipují. Od vás se naopak očekává, že si nebudete moc vymýšlet s objednávkou a najíte se rychle. Váš 8-10procentní tip bude přijat s povděkem, ale ne nadšeně.
Nicméně až se vás obrazovka zeptá na tip u vaší bezhotovostní transakce v obchodě s přepážkou, za něco, co si jdete sníst do přilehlého parku, neváhejte a dejte nulu. Není nikdo, kdo by měl platit 2 dolary za podání dvou předražených muffinů.
