Článek
Zkusila jsem nemožné. Zkusila jsem vychovat nezralého zralého chlapa.
Seznámili jsme se v určité fázi života, kdy jsme už oba měli dost za sebou. Náš vztah začal jako kamarádi s výhodami. Nějakou dobu to bylo pohodlné a výhodné pro oba. Dokonce náš vztah ustál těžší životní období, kdy se nám oběma v různých oblastech naráz nedařilo.
On své tehdejší problémy nakonec ustál bez větších změn, ale já jsem se ze svých vlastních těžkostí začala drát nahoru. Prošla jsem opravdu metamorfózou a ujasnila jsem si především svoji vlastní cenu. Proto mi logicky přestal stačit vztah jako kamarádi s výhodami.
Začala jsem s výchovou. Zcela jasně jsem si nastavila hranice a přesně jsem pojmenovávala fakta. Dostali jsme se dokonce do bodu, kdy uznal svoji chybu. To ovšem až v momentě, kdy jsem ho postavila před rozhodnutí, že budeme budovat opravdový partnerský vztah a nebo se vídat prostě nebudeme. Tvrdil, že chce to samé co já, tedy lidskou blízkost, obyčejnou procházku a vzájemnou podporu.
V tomto momentě jsem myslela nebo spíše doufala, že to tak skutečně je. Věděla jsem, že slova jsou jedna věc a činy věc druhá. Naznala jsem, že v realitě se ukáže.
A ukazuje se. Občas projeví zájem, jak se mám. Já odpovím a napíšu hlubokou zprávu o tom, kam chci v životě směřovat. Místo pochopení ale dostanu reakci, ze které je jasné, že ho zajímá jen to, zda mi chybí on, nebo rovnou stočí hovor k tomu, kdy se zase uvidíme v posteli. Moje vize ho vlastně nezajímají.
Původně jsem se vás, milí čtenáři, chtěla zeptat, zda má smysl v takovém vztahu setrvat a pokoušet se ho dál posouvat. Ale už jak o tom píšu a dávám dohromady svoje myšlenky, vidím, že uvnitř sebe už odpověď mám.
Nejde o to, jak vztah začal. Dokonce některé algoritmy vztahu změnit jdou. Vychovat můžeme především sebe a tím posunout i druhého člověka.
Ale změnit lidskou povahu opravdu nejde. Emočně plochý partner vám prostě city projevovat nebude, ani když budete kandidovat na prezidenta. Už moje úžasná babička říkávala: „Kde nic není, ani smrt nebere.“
Protože už ze své ceny nechci nikdy slevit, musím přestat investovat energii do něčeho, z čeho návratnost prostě není.
Ono to teď opravdu bolí. Samota je pro mě zlá. Ale mnohem více bolí, když mě někdo sice poslouchá, ale vlastně mě vůbec neslyší.
