Článek
Ocitla jsem se na úplném životním dně. Skončila jsem v psychiatrické léčebně a bojovala o důstojný život. Lidé kolem mě se tehdy rozdělili na dvě skupiny. Ta první, od které jsem čekala pomoc, téměř zmizela. Naštěstí nezmizela úplně. Ta druhá, skupina parazitů, se naopak nebezpečně rozrostla.
Paraziti vycítí vaši zranitelnost jako příležitost, jak z vás vytáhnout to, co vám ještě zbývá a z čeho by mohli mít užitek. Já jsem si ale za ty peníze, o které mě tito lidé připravili, koupila zásadní věc: vlastní důstojnost.
Myslela jsem si, že mě jen tak někdo neopije rohlíkem. Jenže když vážně onemocníte a svět se vám sesype jako domeček z karet, vaše obranyschopnost klesne na nulu. A přesně v té chvíli se v mém životě objevili lidé, které jsem považovala za blízké.
Nejvíce mě mrzí, kam až takoví lidé dokážou zajít. Když jeden z nich zjistil, že už mu hračku dělat nebudu, začal mě trestat tím nejcitlivějším. Věděl, že momentálně nemohu řídit, a začal se mi vysmívat, že teď musím jezdit autobusem a tahat věci v rukách. „Aspoň vidíš, jaké to je bez auta, že se nedostaneš za mámou,“ napsal mi s klidem.
Ano, jela jsem autobusem. Dostala jsem se tak za mamkou. Zvládla jsem takhle lékaře i kurzy. A když bylo potřeba, nesla jsem v rukách z autobusu klidně i těžký ventilátor. Protože ta dočasná fyzická nepohoda za tu hrdost stojí. Moje majetkové provizorium a fakt, že musím na autobus, na tom nic nemění. Ukázala jsem, že na sobě nenechám dříví štípat.
Je těžké někdy prohlédnout manipulaci. Ale je skutečně osvobozující říct konečně DOST. Paraziti mě na základě svých zkušeností z období, kdy jsem byla nemocná, zlomená a na dně, velmi podcenili.
Dotyčný jezdil mým autem a kladl si podmínky, za kterých mě vůbec někam odveze. Tehdy jsem reagovala: „Nejsem zboží, které si můžeš koupit za odvoz naftou v mém vlastním autě.“
Protože jsem chtěla mít hlavně klid, tuto kapitolu jsem uzavřela jasně: „To, že jsem potřebovala odvézt, neznamená, že si nechám líbit tvoje chování. Pravidla jsi nerespektoval ty. Co jsem v životě překonala, o tom ty nic nevíš. Peníze, které mi dlužíš, ti nechávám jako vizitku tvého charakteru. Tímto to považuji za uzavřené.“
Účet jsem uzavřela, protože na zlou povahu a bezcharakternost žádná léčebna nepomůže. Tím jsem si koupila to nejcennější - koupila jsem si SVOBODU.
