Hlavní obsah
Příběhy

Zuzana (45): Věřila jsem jí jako sestře. Pak vyjela po mém manželovi přímo přede mnou

Foto: Freepik

večírek ve třech

Věřila jsem, že kamarádka je člověk, kterému se dá svěřit i s věcmi, které bych jiným neřekla. Jenže ten večer mi ukázal, že důvěra může být nebezpečná zbraň. A že opravdový charakter člověka poznáte až v okamžiku, kdy ho postavíte před pokušení.

Článek

Kamarádka, která znala každý kout našeho života

S Janou jsme se znaly skoro deset let. Byly jsme si blízké, trávily spolu dovolené, znala i mého manžela Petra. Brala jsem ji skoro jako součást rodiny. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mezi nimi mohlo stát něco víc – byli si přece jen sympatičtí, nic víc.
Jednoho pátečního večera jsem ji pozvala na večeři k nám domů. Chtěla jsem uvolněný večer, dobré víno, trochu zábavy. Bylo to dlouho, co jsme si užívali obyčejné přátelské setkání. Jenže ten večer se změnil v něco, co jsem si nikdy nechtěla představit.

Všechno začalo nevinným dotekem

Po několika skleničkách se Jana začala chovat zvláštně. Smála se nahlas, vyprávěla historky, které měly Petra rozesmát, a neustále se ho dotýkala. Nejprve jsem si říkala, že si to možná jen špatně vykládám. Ale když se naklonila k Petrovi a polohlasně mu řekla, že jí to v jeho společnosti „neskutečně baví“, došlo mi, že tohle už není přátelská legrace.
V místnosti vše ztichlo. Petr od ní poodstoupil, v očích překvapení, možná i rozpaky. Já jen čekala, co řekne.

Reakce, kterou nečekala ani jedna z nás

Petr se na ni chvíli díval a pak klidně, ale pevně řekl: „Jano, máš asi víc vína, než sneseš. Ale takhle už nemluv, ani přede mnou, ani před mojí ženou.“ Byla jsem v šoku, ne z Jany, ale z toho, jak se zachoval. V tu chvíli jsem si uvědomila, že není potřeba křičet, hádat se, ani dokazovat, kdo má pravdu. Jedno jediné jeho gesto mi stačilo k tomu, abych si byla jistá, že si vybral mě.

Konec přátelství, začátek úcty

Jana po té noci přestala volat. Zmizela z našeho života tak rychle, jak se v něm kdysi objevila. A já necítila zlobu. Jen zvláštní úlevu. Protože někdy musí přijít podobná zkouška, abyste si uvědomili, kdo ve vašem životě skutečně stojí za to. Dnes, když se na ten večer ohlédnu, vím, že to byla lekce. Ztráta přítelkyně mě mrzela, ale zisk důvěry od člověka, se kterým žiju, byl mnohem cennější.

Lekce, kterou si odnáším

Někdy se pravda neukáže při hádkách nebo výčitkách, ale v tichu po nich. A někdy stačí jeden večer, aby člověk pochopil, kdo k němu skutečně patří. Ten večer jsem přišla o kamarádku, ale získala jistotu, že mám po svém boku chlapa, který ví, co znamená věrnost. A to je víc, než jakýkoli přátelský slib.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz