Článek
A její polistopadový příběh je jedním z nejpodivuhodnějších (a nejsmutnějších) vyprávění české politiky. Kapitola politologa Jakuba Šeda v knize Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, kterou vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING, jej mapuje s pozoruhodnou důkladností a bez příkras.
Od satelitu KSČ k volné soutěži – a okamžitému zklamání
Československá strana socialistická vstupovala do svobodných poměrů s výhodami, které většina nových stran mohla jen závidět: měla fungující stranickou strukturu po celém území, vlastní majetek a historickou značku. Jenže – jak ukazuje autor – tyto výhody se rychle ukázaly jako nedostatečné. Na rozdíl od lidovců, kteří se mohli opřít o komunitu věřících, národní socialisté neměli jasně definovatelnou voličskou skupinu. A stigma spolupráce s komunistickým režimem viselo ve vzduchu.
První svobodné volby v roce 1990 přinesly krutou odpověď: necelá 3 % hlasů. A to byl teprve začátek.
Sedm názvů, pět předsedů, nula úspěchů?
To, co následovalo, by vydalo na absurdní drama. Kniha pečlivě sleduje neuvěřitelný řetězec přejmenování, slučování, rozštěpení a opětovného slučování:
- Československá strana socialistická → Liberální sociální unie (koalice se Zelenými a Zemědělci) → Liberální strana národně sociální → Svobodní demokraté – LSNS (sloučení s Dienstbierovou stranou, kompletně se systémem dvou předsedů!) → Česká strana národně sociální...
A to jsme teprve v roce 1997! Každá změna názvu přitom odrážela hluboký vnitřní spor: má být strana liberální, nebo národní? Středová, nebo levicová? Proevropská, nebo euroskeptická?
Souběžná existence tří (!) národně sociálních stran
Jedním z nejabsurdnějších momentů, které Šedo popisuje, je období, kdy v Česku vedle sebe existovaly hned tři strany hlásící se k národnímu socialismu: „stará“ ČSNS, „nová“ ČSNS 2005 (založená vlastními členy, aby se zbavili dluhů původní strany – na tu byl totiž vyhlášen konkurz) a Paroubkovi Národní socialisté – Levice 21. století.
Výsledek? Všechny tři dohromady sbíraly ve volbách zlomky procent. V některých volbách se jejich podpora pohybovala v řádu setin procenta.
Co se o ČSNS dozvíte
- Jak strana s bohatou předválečnou tradicí nedokázala po roce 1989 najít své místo
- Proč projekt Liberální sociální unie slibně začal, ale rychle se rozpadl na vnitřní spory
- Jak fungoval unikátní systém „dvojpředsednictví" po sloučení se Svobodnými demokraty – a proč skončil krachem
- Fascinující příběh souběžné existence tří konkurujících si národně sociálních stran
- Jak se strana propadla od 6 % v roce 1992 k výsledkům v řádu setin procenta
- Proč Jiří Paroubek nakonec ČSNS 2005 „obešel" a založil vlastní stranu
- Jak spor dvou předsedů, kteří se navzájem neuznávali, musel řešit až soud
- Proč zapojení do koalice STAČILO! v roce 2024 změnilo situaci – ale zároveň přináší nová rizika
Ochutnávka: Když se marginalita stane normálem
Šedova kapitola je plná čísel, která mluví za vše. Volby 1998: 0,29 %. Volby 2002: 0,81 %. Volby 2006: 0,02 %. Volby 2010: ani ne 0,01 %. Volby 2017: 0,03 %. A přesto strana nikdy formálně nezanikla. Organizačně přežívala, udržovala si hrstku komunálních mandátů a čas od času se její kandidát v senátních volbách vyšplhal přes 5 %.
Autor přitom suše konstatuje, že „ať již kladla strana větší důraz na sociální otázky, nebo nacionalismus, vždy vedle ní existovaly subjekty, které dokázaly tato témata uchopit úspěšněji a přesvědčivěji.“
Zlom přišel až v roce 2024, kdy se ČSNS stala součástí koalice STAČILO! vedené KSČM. Ta ve volbách do Evropského parlamentu získala 9,56 %. Jenže – jak Šedo upozorňuje – oba mandáty připadly nominantům KSČM. A pokud by se koalice rozpadla, hrozí ČSNS návrat k úplné marginalitě.
Proč číst o České straně národně sociální?
Příběh národních socialistů je v české politologii často opomíjen – pozornost se logicky soustředí na „velké hráče“. Právě proto je Šedova kapitola tak cenná. Na příkladu jedné strany ukazuje obecnější zákonitosti: jak se vyčerpávají historické značky, jak vnitřní spory dokážou zničit i stranu s dobrými výchozími podmínkami a jak tenká je hranice mezi organizačním přežitím a politickou smrtí.
Pro každého, koho zajímá, jak funguje (a nefunguje) stranická politika v Česku, je to povinná četba. Celou kapitolu o České straně národně sociální – včetně detailního popisu všech programových proměn, vnitrostranických sporů a volebních výsledků najdete v knize:
Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů.
Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro.
Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Kniha je dostupná v knihkupectvích a online.
ISBN 978-80-908194-2-9 (soubor)
ISBN 978-80-908194-3-6 (svazek 1)
ISBN 978-80-908194-4-3 (svazek 2)
Sledujte nás na médium.cz!
