Článek
Důchodci za životní jistoty byli stranou, která měla víc členů než voličů, jejíž předseda pojídal hmyz (i) na CNN a která nakonec skončila spolknutá mediálním magnátem. Je to příběh, který se čte jedním dechem, protože za každým odstavcem číhá nový absurdní zvrat.
Představte si politickou stranu, která utratí za volební kampaň čtvrt milionu korun – a dostane od státu zpátky deset milionů. Stranu, jejíž členové o svém členství nevědí. Stranu, která nemůže sehnat kandidáty do voleb, protože jejím členům brání kandidovat „vysoký věk a zdravotní problémy“ – a tak raději uspořádá nábor z řad veřejnosti. Stranu, jejíž hlavní příčinou úbytku členů je podle vlastních funkcionářů smrt.
Tohle nejsou výmysly satirika. Tohle jsou hypnotizující fakta a realitě politiky devadesátých let.
Jak se rodí strana z klubů odborářů-důchodců
Všechno začalo u přípravného výboru ustaveného 22. prosince 1989, pouhých pět týdnů po sametové revoluci. Zárodkem strany byly „kluby odborářů-důchodců v podnicích“ – relikt starého režimu, který se pokusil najít místo v novém světě. Původní myšlenka, že by nový subjekt fungoval jako zájmová skupina odborářských seniorů, byla rychle opuštěna. Místo toho vzniklo „volné politické seskupení důchodců, které vzniklo k volebním účelům.“
Klíčové slovo: volební účely. DŽJ se od prvního dne pohybovali na tenké hranici mezi zájmovou skupinou a politickou stranou. A nikdy se úplně nerozhodli, čím chtějí být.
Obchodní model: utratit málo, dostat hodně
Nejpozoruhodnějším aspektem existence DŽJ byl jejich „obchodní model“. Chronologicky:
- Volby 1992: náklady na kampaň asi 250 000 Kč, státní příspěvek za hlasy asi 10 milionů Kč
- Volby 1996: 3,09 % hlasů = šestnáctimilionový příspěvek plus pravidelná roční dotace
- Volby 1998: 3,06 % hlasů = prakticky totéž
Mezi volbami strana fungovala s minimem placených zaměstnanců, téměř bez nákladů. Šlo o politické perpetuum mobile: dostatečně špatný výsledek na to, aby nikdy nevstoupila do parlamentu, ale dostatečně dobrý na to, aby přežila další čtyři roky. A celé to stálo zlomek toho, co přinášelo.
Předseda, naslouchátko a chroust
Jakmile přišel rok 1998 – popularita Důchodců za životní jistoty explodovala. Preference DŽJ vystřelily k deseti procentům. Sociologové popsali mechanismus „valící se sněhové koule“: stačilo pár hesel a televizních šotů a každý procentní bod přitahoval další hlasy. Důchodci „brali“ voliče nejen ČSSD a komunistům, ale i pravici.
Jenže – politici DŽJ „nebyli absolutně připravení na příval mediálního zájmu“. Neuměli komunikovat s médii. Postrádali základní profesionální dovednosti. A pak přišla televizní debata, při které se předsedovi Eduardu Kremličkovi vybily baterie v naslouchadle.
Preference se zhroutily a výsledek 3,06 %. Jako vždy.
A Kremlička? Ten se před volbami vsadil s novinářkou TV Nova, že pokud nepřekročí pět procent, sní chrousta. Slib splnil – živého brouka (nakonec to odnesl potemník) zapil fernetem před kamerami. Záběry odvysílala i slovutná CNN. Je to pravděpodobně jediný okamžik, kdy se česká důchodcovská strana dostala do amerického zpravodajství.
Sedm paradoxů, které stranu definovaly
- Strana mrtvých duší: Někteří členové o svém členství nevěděli a zjistili to náhodou. Členské průkazy se zpočátku nevystavovaly. Příspěvky se neplatily. A přesto strana oficiálně vykazovala 57 000 členů – třetí největší počet v celé ČR.
- Mládežnická organizace důchodců: Na konci 90. let se strana pokusila založit mládežnickou organizaci. Neúspěšně.
- Milionářská daň a šmelináři: První předseda Josef Koníček požadoval „milionářskou daň“ a varoval před „drancování“ země cizinci – rétorika, která „dost připomínala přístup KSČ, jejímiž členy často politici DŽJ v minulosti byli“.
- Zemanův výpad: Předseda ČSSD, Miloš Zeman, po volbách 1996 obvinil DŽJ „ze senilní ješitnosti“. Tři procenta hlasů, která jim připadla, prý měla patřit sociální demokracii.
- Fatální přejmenování: Když strana v roce 1999 vypustila z názvu slovo „důchodci“, zmátla vlastní voliče. Ve volbách 2002 získala méně hlasů, než kolik uváděla členů.
- Spolknutí mediálním magnátem: Předsedkyně Marcela Kozerová – čerstvá přeběhlice z ČSSD – v roce 2005 prodala stranu Vladimíru Železnému, dravému exřediteli TV Nova. Z „důchodců“ se měla stát sekce seniorů v euroskeptické národně liberální formaci. Přihlásila se asi tisícovka lidí.
- Babišovské proroctví: Mezeru po DŽJ nakonec „dokázala využít úplně jiná politická formace – ANO“. Senioři, které důchodci nedokázali mobilizovat, se o dvacet let později stali pilířem úspěchu Andreje Babiše.
Odkaz Důchodců za životní jistoty
DŽJ nebyli důležitou stranou. Ale jejich příběh je jako rentgenový snímek české polistopadové politiky. Ukazuje, jak funguje státní financování stran (a jak ho lze kreativně využít). Jak snadno se preference nafukují – a jak rychle splasknou. Jak nebezpečné je přejmenovat politickou značku. A jak strana s desítkami tisíc členů může být ve skutečnosti prázdná schránka.
U DŽJ každý fakt, každé číslo, každý citát vypráví příběh. Od klubů odborářů-důchodců přes chrousta na CNN až po Železného „slučovací“ sjezd, kterého se zúčastnilo „jen minimum delegátů“ – a který někteří členové jej napadli soudně.
Je to příběh o tom, že v české politice existuje obrovský nevyužitý potenciál nespokojenosti – a že ho využije ten, kdo přijde ve správný čas se správnými nástroji. Důchodci přišli příliš brzy a příliš amatérsky. Babiš přišel později a profesionálně. Ale problém, na který DŽJ upozorňovali – marginalizace seniorů v transformující se společnosti – nikdy nezmizel.
Literatura:
Celou kapitolu o Důchodcích za životní jistoty – včetně detailů o „mrtvých duších“, koalici se Stranou zelených, broukovi zapitém fernetem a Železného „převzetí“ napsal pro knihu Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, politolog Lubomír Kopeček.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů.
Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro. Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
Sledujte nás na médium.cz!
