Článek
V roce 1990 se k moravské národnosti přihlásilo 1 362 313 lidí. Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS) získalo v prvních volbách přes deset procent hlasů a 22 mandátů v České národní radě. V Brně vyhrálo komunální volby s třiceti procenty. O deset let později měly všechny moravistické strany dohromady méně hlasů, než kolik lidí se vejde na brněnský fotbalový stadion. Co se stalo?
Tři tisíce lidí v hale Rondo a smrt v Budmericích
Příběh začíná v prosinci 1989 ve studentském klubu na Šelepově ulici v Brně, kde několik desítek lidí požaduje obnovu zemského zřízení. O dva měsíce později se v hale Rondo sejde na tři tisíce hlav. Zdravice posílají vysocí představitelé katolické církve a Moravská otázka žije.
Jenže hned od začátku se moravismus štěpí. Právník Miroslav Richter vede křesťansky orientované Moravské občanské hnutí, psycholog Boleslav Bárta zakládá nadstranické HSD-SMS. Měli jít do voleb společně – ale Bárta se rozhodl jinak, údajně kvůli nesouhlasu s Richterovou vstřícností k lidovcům. Bárta vyhrál. HSD-SMS se stalo třetí nejsilnější formací v České národní radě. Richterovo hnutí získalo jediný mandát.
A pak přišel 31. květen 1991. Bárta zemřel na infarkt během setkání s prezidentem v Budmericích u Bratislavy. Bylo mu 62 let. Jeho pohřeb provázely vzedmuté emoce. A tímto okamžikem začal dlouhý pád.
Co si připomenout
- Jak HSD-SMS geniálně použilo strategii „Alespoň jeden hlas pro Moravu“ – a proč fungovala jen jednou
- Jak obvinění Bárty ze spolupráce s StB rozštěpilo hnutí ještě za jeho života
- Jak Moravskoslezský sněm v roce 1992 jmenoval Moravskoslezskou vládu – a jak se generální prokurátor začal zajímat o trestněprávní rozměr celé věci
- Jak se do „vlády“ zapojili jen Sládkovi republikáni a okrajové Moravskoslezské hnutí – a jak arogance předsedy SPR-RSČ spolupráci s moravisty pohřbila
- Jak Jan Kryčer přeměnil HSD-SMS na centristickou Českomoravskou stranu středu – a jak jeho odpůrci preventivně zaregistrovali „loutkové strany“ se starými názvy, aby mu je „zablokovali“
- Jak se komunálních voleb 1994 zúčastnilo rovnou šest moravistických stran – a žádná nezískala ani procento hlasů
- Jak poslanec Jiří Bílý varoval před „irskou variantou“ řešení moravské otázky – a jak to bylo účelově dezinterpretováno
- Jak se šéfredaktor moravistického měsíčníku ukázal být napojen na „brněnské ultrapravicové katolicko-antisemitské struktury“
- Jak se v roce 2001 k moravské národnosti přihlásilo o milion lidí méně než o deset let dříve – a jak se trend v roce 2011 částečně obrátil díky kampani za „zapisování moravské národnosti a moravského jazyka“
- Proč se sčítání lidu stalo pro moravisty „alternativním prostředkem vyjádření politického postoje“ – náhradou za volby, které nedokázali vyhrát
- Jak strana Moravané spolupracovala s Okamurovým Úsvitem a SPD – a jak to vedlo k rozkolu mezi nacionalisty a patrioty
Královský řád a desítky členů
Nejpůsobivější je na Moravistech kontrast mezi ambicemi a realitou. Moravisté v roce 1990 tvrdili, že mají 200 000 členů. Dnes se počty obou moravistických stran „pohybují v řádu desítek“. Kolem nich přitom stále existuje dechberoucí konstelace satelitních organizací: Moravská národní obec, Moravský národní kongres, Společnost pro Moravu a Slezsko, Mladí Moravané (nyní Moravská mládež) – a Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana.
Odkaz Moravistů
Moravisté jsou mementem toho, jak se politický potenciál milionů lidí rozplyne v nekonečném štěpení. Moravismus nebyl ani separatismus, ani pouhý folklór. Byl to legitimní regionalistický proud, srovnatelný s katalánskými, skotskými nebo vlámskými hnutími. Jenže tam, kde Katalánci nebo Skotové dokázali udržet jednotu, moravisté se rozpadli na desítky soupeřících frakcí. Každý rozkol plodil další. Každé sloučení předcházelo dalšímu rozpadu.
Přesný okamžik, kdy se okno příležitosti zavřelo, byl v počáteční fázi transformace, kdy moravisté nedosáhli žádné institucionální změny. Kdyby vznikly samosprávné země, měl by moravismus svůj prostor. Vznikly kraje nerespektující zemskou hranici – a moravismus ztratil svůj smysl existence.
Je to také příběh o dvou nesmiřitelných duších jednoho hnutí: umírněném zemském patriotismu à la Bárta, který chtěl samosprávnou demokracii v rámci Československa, a radikálním moravském nacionalismu, který se nakonec ocitl v objetí Okamurovy SPD. Toto napětí hnutí provází od prvního dne a nikdy nebylo vyřešeno.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy, KAULI PUBLISHING, 2025.
Literatura:
Celou kapitolu o moravistických stranách – od haly Rondo přes Moravskoslezskou vládu, loutkové strany, boj o sekretariáty až po Královský řád Moravských rytířů najdete v knize
Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, kam o nich napsali politologové Miroslav Mareš, Maxmilián Strmiska a Petr Konečný.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů. Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro.
KAULI PUBLISHING, 2025.
Sledujte nás na médium.cz!
