Článek
Občanské fórum nebylo jen motorem sametové revoluce. Bylo líhní, ze které vyrostly strany, jež české politice dominovaly následující tři dekády.
Politolog Pavel Pšeja napsal do publikace Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, kterou vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING, kapitolu o uskupení, které stálo na samém počátku všeho, co v politice po roce 1989 žijeme.
Čtrnáct stran pod jednou střechou
Jedním z nejpozoruhodnějších faktů, které Pšeja připomíná, je šíře toho, co se pod hlavičkou OF skrývalo. Ve volbách v červnu 1990 pod ní kandidovalo čtrnáct politických subjektů – od Občanské demokratické aliance přes Klub sociálních demokratů a Romskou občanskou iniciativu až po Transnacionální radikální stranu. Pod jedním dokumentem z 19. listopadu 1989 byli podepsáni Rudolf Battěk i Jan Ruml – lidé, jejichž politické cesty se záhy naprosto rozešly.
A přesto OF v červnu 1990 získalo 49,5 % hlasů do České národní rady. Téměř přesně tolik, kolik předpovídal poslední průzkum.
Klaus versus „intelektuálové ze Špalíčku“
Jádro příspěvku tvoří strhující popis vnitřního zápasu, který OF rozerval. Pšeja identifikuje tři skupiny: „intelektuály ze Špalíčku“ (Rychetský, Palouš, Dienstbier) hájící OF jako volné neideologické hnutí; pravicové poslance kolem Meziparlamentního klubu demokratické pravice; a lidi z regionálních fór, kteří chtěli „normální“ stranu s jasným programem.
Klíčovým momentem byla volba předsedy 13. října 1990. Oficiální kandidát vedení Martin Palouš byl považován za favorita. Václav Klaus ho drtivě porazil poměrem 115 ku 52. A tím začal odpočet konce OF.
Co možná o Občanském fóru už nevíme
- Jak OF vzniklo během pouhých dvou dnů – a proč záměrně odmítlo formu politické strany
- Proč preference OF spadly v dubnu 1990 na 21 %, aby pak do voleb vyletěly na 49 %
- Jak vypadala unikátní organizační struktura, kde Koordinační centrum výslovně nebylo „centrem řídícím"
- Proč pod hlavičkou OF kandidovalo čtrnáct různých politických subjektů současně
- Jak Klausův olomoucký projev v prosinci 1990 definitivně nasměroval OF k rozpadu
- Kdo tvořil Liberální klub OF – a proč měl ve svých řadách budoucí ikony české politiky (Pithart, Dienstbier, Zeman, Burešová), ale početně byl mnohem slabší než pravice
- Co přesně obsahovala „lánská dohoda" zprostředkovaná prezidentem Havlem
- Jak „Černošická výzva" marně bojovala za zachování hnutí
- Proč poslední program OF z ledna 1991 už odmítal „třetí cesty v ekonomice" a zmiňoval kuponovou privatizaci – tedy myšlenky, které si přivlastnila budoucí ODS
Ochutnávka: Programový obrat za pár měsíců
Jedním z nejzajímavějších postřehů Pšejovy kapitoly je srovnání programových dokumentů OF. Volební program z jara 1990 počítal s „velmi podstatnou rolí vlastnictví měst a obcí či družstev“ a preferoval odprodej akcií zaměstnancům podniků. O pouhých osm měsíců později Výchozí politický program OF „rozhodně odmítal třetí cesty v ekonomice“, zasazoval se o rozsáhlou privatizaci a preferoval rychlý převod majetku do soukromých rukou.
Jak Pšeja konstatuje: „Rozporuplnost programových dokumentů OF je dána i skutečností, že se na jejich tvorbě podílela řada lidí velmi odlišné politické orientace, jako byli například Miloš Zeman či Daniel Kroupa.“
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
Proč je povědomí o Občanském fóru důležité?
OF je v české politické paměti obestřeno mlhou nostalgie a zjednodušení. Jedni ho vidí jako „v podstatě levicovou“ formaci disidentských intelektuálů, druzí jako zárodek klausovské pravice. Pšeja ukazuje, že pravda je složitější – a právě v tom je klíč k pochopení celého českého stranického systému.
Jak autor uzavírá: OF svou povahou, vývojem i rozpadem „v podstatě rozhodlo o tom, jaký bude obecný rámec interakcí mezi stranami působícími v českém stranickém systému“ – a to nejen pro první polovinu devadesátých let, ale jako základní předpoklad i pro léta následující.
Patnáct měsíců, které definovaly tři dekády. To stojí za podrobné přečtení.
Celou kapitolu o Občanském fóru – včetně detailní analýzy všech klíčových sněmů, programových dokumentů a vnitřních sporů najdete v knize
Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů.
Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro.
Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Kniha je dostupná v knihkupectvích a online.
Sledujte nás na médium.cz!
