Článek
Příběh SPR-RSČ Miroslava Sládka je skoro až absurdní groteska, kterou čtete s otevřenými ústy. Ne proto, že by bylo třeba dramatizovat – právě naopak. Tato politická strana má za sebou mnoho kontroverzí a nikdy se nebála navrhovat radikální řešení.
Osm procent hlasů. Osmnáct poslanců. Třikrát kandidatura na prezidenta. Strana, jejíž předseda fyzicky napadl ženu v kadeřnictví, vytvořil vlastní „Moravskoslezskou vládu“ a jejíž mládežnická organizace byla státem rozpuštěna kvůli vazbám na neonacisty. A přesto – nebo právě proto – SPR–RSČ v polovině devadesátých let oslovila statisíce voličů.
Od amerických republikánů ke skinheadům
Samotný vznik strany je doslova uchvacující povídání. Slovo „republikánský“ v polistopadovém Československu neslo dva zcela odlišné významy: jedni chtěli navázat na americké republikány či francouzské gaullisty, druzí na tradici prvorepublikových agrárníků. Obojí bylo legitimní. Jenže do tohoto prostoru vstoupil Miroslav Sládek – do té doby neznámý úředník Českého úřadu pro tisk a informace, tedy komunistické cenzury – a celý „republikánský“ proud si přivlastnil natolik, že ho v českém prostředí natrvalo zdiskreditoval.
Sládek se nejprve pokusil připojit k umírněnější Republikánské unii, ale kvůli svým „mocenským ambicím“ ji rychle opustil. Založil vlastní stranu – a od prvního dne ji řídil jako „vůdcovský“ typ organizace s jen dvěma úrovněmi: místní a ústřední. Žádné kraje, žádné okresy. Jen Sládek nahoře a všichni ostatní dole.
Na co lze vzpomínat
- Proč strana tvrdila, že má 50 000 členů, zatímco skutečný počet byl „zřejmě mnohem nižší"
- Jak se z jednoho procenta hlasů v roce 1990 stalo osm procent v roce 1996 – a jak se typický volič republikánů (mladý muž, dělník, prvovolič) přesunul k ČSSD a KSČM
- Jak většina poslanců SPR–RSČ stranu během volebního období 1992–96 opustila – a jak v dalším období 1996–98 naopak neodešel ani jeden
- Jak Sládek ustavil „Moravskoslezskou vládu" – bez jakéhokoli mandátu a po roztržce s Moravskou národní stranou
- Co obsahovala Analýza 17. listopadu Miroslava Dolejšího – spiklenecký text o tajných službách a zednářských lóžích, který strana tiskla a distribuovala
- Jak registrace „Sdružení důchodců České republiky" přežila samotnou stranu a její právní schránku postupně využily krajně pravicová Právo a spravedlnost a poté Národní demokracie
- Jak odštěpenec Jan Kopal začlenil do Vlastenecké republikánské strany lidi z rozpuštěné Národní aliance a militantního Národního odporu – a jak mu ministerstvo vnitra zakázalo název „Národně sociální blok" kvůli podobnosti s holandskou fašistickou organizací
- Jak bývalí republikáni Tomáš Vandas a Martin Zbela založili Dělnickou stranu, která byla nakonec rozpuštěna Nejvyšším správním soudem kvůli paramilitárním Ochranným sborům
- Jak se Sládek stal starostou brněnských Utěchov – a proč tam dlouho nevydržel
Strana jako matrjoška
Nejpozoruhodnější dimenzí historie strany je mapování neuvěřitelné fragmentace, kterou SPR–RSČ generovala. Radikální republikánská strana, Sdružení republikánů, Strana republikánské a národně demokratické jednoty, Strana národně demokratické jednoty, Vlastenecká republikánská strana, Národní blok, Reformní klub, Pravá alternativa, Republikáni, Republikáni Miroslava Sládka, Dělnická strana, Dělnická strana sociální spravedlnosti, SPR–RSČ Miroslava Sládka… Každý odštěpek plodil další odštěpky, žádný nikdy neuspěl. A Sládek zůstával.
Za každým přejmenováním, každý rozkolem, každým sloučením stojí konkrétní lidé, kteří migrovali po krajní pravici, zakládali spolky, přejmenovávali je, rozpouštěli a zakládali nové. Je to detailní rozbor extremismu – a nikde jinde ji v tak kompletní podobě nenajdete.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol. - Politické strany a stranické systémy, KAULI PUBLISHING, 2025.
Nad čím se zamyslet
V době, kdy krajně pravicové a populistické strany v Evropě slaví úspěchy, ukazuje českou variantu tohoto příběhu: stranu, která na čas uspěla, ale jejíž vůdcovský model, extremistické vazby a neschopnost vybudovat stabilní organizaci ji odsoudily k zániku. SPR–RSČ přitom nebyla jen kuriozitou – byla předzvěstí. Témata, která Sládek artikuloval v devadesátých letech – migrace, bezpečnost, odpor k elitám, euroskepticismus – se o dvě dekády později stala mainstreamem. Jen je převzali jiní, schopnější hráči.
A Sládek? Ten v roce 2016 založil stranu znovu. S tím samým jménem. S tím samým programem. A s tím samým výsledkem: Nejvyšší správní soud jí v roce 2023 pozastavil činnost (v roce 2026 ji definitivně rozpustil). Některé příběhy se opravdu opakují – poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška.
Příběh SPR–RSČ Miroslava Sládka napsal pro publikaci Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, kterou vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING, politolog Miroslav Mareš. Zde najdete celou kapitolu o SPR–RSČ – včetně kompletního mapování odštěpeneckých stran, satelitních organizací a mezinárodních vazeb od Le Pena po Žirinovského.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů.
Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro.
Kniha je dostupná v knihkupectvích a online.
Sledujte nás na médium.cz!
