Článek
Politologové Petr Fiala (ten, který nejdéle ze všech vedl ODS a stal se v jejím čele premiérem) a Miroslav Mareš v knize Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, kterou vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING, zde s akademickou střízlivostí pitvají stranu, jež se od ODS kdysi odtrhla.
Bobr, Jasan, nebo Unie demokratické pravice? Takové názvy navrhovaly zakladatelé pro stranu, která nakonec dostala jméno Unie svobody. Že první dva návrhy zněly „příliš ekologicky“, je drobný, ale výmluvný detail – ukazuje, jak málo jasno měli zakladatelé o identitě projektu, který spouštěli. Logem se nakonec stal strom s kořeny, „symbol konzervatismu“. Strana ale skončila jako představitelka „třetí cesty“ v blairovském pojetí. Tenhle rozpor ji pronásledoval od prvního do posledního dne.
Zrození z krize
Fiala s Marešem detailně rekonstruují řetězec událostí z přelomu let 1997–98, který Unii svobody přivedl na svět. Mrtvý sponzor Lajos Bács, tajemný Radjiv M. Sinha z Mauritia, nepotvrzené švýcarské konto se 170 miliony, „sarajevský atentát“ Jana Rumla a Ivana Pilipa na nepřítomného Václava Klause, poděbradský kongres, kde Klaus drtí Rumla 227 : 73. A pak Názorová platforma, ultimátum Výkonné rady ODS, postupné odchody. Dne 17. ledna 1998 se v Litomyšli rodí nová strana. Třicet poslanců přechází do jejího klubu.
Fascinující je, kdo se v Unii svobody sešel: vedle odpadlíků z ODS i dosavadní nestraníci z intelektuálních a mediálních kruhů – sociolog Petr Matějů, novinář Vladimír Mlynář. A kdo naopak nepřišel: Josef Zieleniec, jehož odchod z ODS celou krizi odstartoval, se členem nové strany „oproti obecnému očekávání nestal.“
Co je dobré si připomenout
- Jak Unie svobody vstoupila do existence s šesti ministry ve vládě Josefa Tošovského – a po volbách 1998 se ocitla bez jediného vládního křesla
- Proč Čtyřkoalice (KDU-ČSL, US, ODA, DEU) fungovala jako záchranný kruh i jako svěrací kazajka zároveň – a jak ji nakonec rozmetaly dluhy ODA
- Jak se předsedkyně Hana Marvanová dostala do pornočasopisu Hustler – a proč z toho vyšla posílena, zatímco autoři textu byli skandalizováni
- Co byly „černé duše" v brněnské organizaci a proč musela být celá okresní organizace zrušena a přeregistrována
- Jak odchod zakladatele Matějů strana vyřešila konstatováním, že vlastně už není členem, protože nezaplatil příspěvky
- Proč „Agenda 12" – plán na zvýšení preferencí na 12 % – nikdy nezafungovala
- Co byla „kauza katarského prince" a jak poškodila ministra Pavla Němce
- Jak se strana v kampani 2006 pokusila o radikální rebranding na „ultralibertariánských až anarchistických prvcích" – a získala 0,3 % hlasů
- Proč bývalá předsedkyně US Marvanová nakonec v roce 2022 úspěšně kandidovala do Senátu za koalici SPOLU – tedy de facto za ODS
Strana morálního étosu a její aféry
Nejsarkastičtější pasáže kapitoly – psané přitom zcela neutrálním akademickým tónem – se týkají rozporu mezi morálním étosem, kterým se Unie svobody definovala, a realitou. Strana vznikla jako protest proti neprůhledným financím ODS. Měla „soustavu vnitrostranických předpisů, které mají zabezpečit průhledné financování.“ A přesto autoři poukazují na falšování členské základny v Brně, manipulaci s členy v Blansku, skandály mládežnické platformy Mladá unie na jižní Moravě.
Podobně působí věta o mediální oblibě strany: „U řady českých novinářů byla Unie svobody přinejmenším do rozpadu Čtyřkoalice oblíbenou stranou, po propadu jejích preferencí však začala být naopak často v médiích ironizována.“ Vzestup a pád v jednom souvětí.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
Je příběh US-DEU dnes ještě aktuální?
Příběh Unie svobody je varováním pro každý politický projekt, který staví svou identitu primárně na vymezení se vůči někomu jinému. US vznikla jako „ne-ODS“ – čistší, morálnější, otevřenější. Ale nikdy nenašla vlastní pozitivní důvod existence, který by oslovil dost voličů. Nahradila, jak autoři stroze konstatují, „spíše než ODS méně významnou ODA.“ A nakonec se řada jejích politiků vrátila tam, odkud přišla.
Je to také příběh o tom, že v české politice nelze dlouhodobě přežít s třemi tisíci členy (byť pro několik dnešních vládních stran je to doslova obrovské číslo), bez regionálního zázemí a se strategií závislou na koaličních partnerech. Čtyřkoalice Unii svobody držela při životě – ale zároveň ji zbavovala vlastní identity. Když Čtyřkoalice padla, nebylo se o co opřít.
Celou kapitolu o US-DEU – včetně všech detailů Čtyřkoalice, vnitrostranických afér a bizarní kampaně z roku 2006 najdete v knize
Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů.
Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro. Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Kniha je dostupná v knihkupectvích a online.
Sledujte nás na médium.cz!
