Článek
Láska vlastně není jen pouhý pocit. Je to spíše vědomá myšlenka. Myšlenka na to, že chcete a musíte tu jedinou osobu chránit. Je to radost z každého záblesku štěstí, kterého ten druhý dosáhl díky vám. Jsou to úvahy, které se točí kolem ní tak vytrvale, až se zdá, že se kolem ní točí celý váš vesmír.
Skutečná láska je totiž na první pohled neviditelná. V našich životech záleží na mnoha lidech. Myslíme na spoustu okamžiků, které jsme prožili, a podvědomě bráníme ty, kteří za to stojí. Právě z těchto vazeb se odvíjí všechny barvy lásky – ať už rodičovská, přátelská, čistá láska k mazlíčkům, vášeň pro věci, nebo ten osudový moment, kdy se naše srdce upne na jedinou lidskou bytost.
Jenže ať je toto pouto sebesilnější, lidské neshody zůstávají. Láska se časem ošoupe, ztratí lesk a občas ji v šedi všedních dnů nedokážeme najít. Někdy se zdá, že vyprchala úplně. Ale dokud žije naděje, dokud ty dva lidi stále spojuje neviditelné vlákno, dá se ztracené teplo navrátit zpět.
Vztah je jako dům. Když panty od dveří občas zaskřípou, přece ty dveře hned nevytrhneme ze zdi a nevyhodíme. Stačí je pouze namazat. A pokud už nefungují tak hladce jako dřív, proč ty dveře navždy zavírat a unikat do samoty? Proč je nechávat narážet do podlahy, drhnout a brousit o ostrou zárubeň vzájemných výčitek? Proč raději jen nevyměnit staré, nefunkční panty, nezměnit náš přístup a neotevřít ty samé dveře novým, společným příležitostem?
