Článek
Z klidného života se během okamžiku stává boj o přežití
Když se řekne Brad Pitt, většině diváků se pravděpodobně vybaví úplně jiný typ filmu než příběh muže, který se snaží přežít uprostřed aljašské divočiny. Pitt je ale právě ten typ hollywoodské hvězdy, která během kariéry dokázala přeskakovat mezi žánry, od velkých blockbusterů přes vážná dramata až po absurdní komedie. Tentokrát se vrací do kin jako James Belmont, bývalý důstojník speciálních jednotek, jehož poklidný výlet do přírody se během okamžiku promění v boj o život. Jeho největším spojencem přitom není žádná skupina vojáků ani zkušený průvodce. Je jím Odin, jeho stárnoucí bojový pes, který s Jamesem sdílí nejen minulost, ale také zkušenost s válkou a životem mimo civilizaci. Film V srdci divočiny (Heart of the Beast) vstupuje do kin a nabízí příběh, který na první pohled vypadá jako klasický survival, ve skutečnosti ale stojí především na vztahu člověka a zvířete.
Příběh začíná leteckou havárií, která Jamese a Odina odřízne od světa. Uprostřed aljašské divočiny nejsou žádné pohodlné cesty, bezpečné přístřešky ani možnost jednoduše zavolat pomoc. Zůstávají odkázáni sami na sebe a na schopnost využít to, co jim okolní krajina nabídne. Mráz, vyčerpání, nepředvídatelné počasí a divoká zvířata představují jen část problémů, kterým musí čelit. James navíc nebojuje pouze s přírodou. Jeho minulost vojáka speciálních jednotek se postupně vrací a z přežití se tak stává také cesta člověka, který se musí vypořádat s vlastními vzpomínkami.
Brad Pitt není tentokrát neporazitelným akčním hrdinou
Právě v tom se může V srdci divočiny odlišovat od řady klasických survival filmů. James sice přichází do příběhu jako zkušený voják, který má schopnosti potřebné k přežití, ale film z něj nedělá člověka, který dokáže každou překážku jednoduše překonat. Příroda totiž není protivník, kterého lze porazit několika údery nebo dobře mířenou ranou. Aljašská krajina je mnohem větší než jeden člověk a každé rozhodnutí může mít následky. James tak musí využívat své zkušenosti, zároveň ale postupně zjišťuje, že samotné schopnosti nemusí stačit.
Pro Brada Pitta jde navíc o zajímavé pokračování jeho kariéry. Herec už mnohokrát hrál muže, kteří se ocitli v nebezpečných situacích, tentokrát je ale příběh postaven mnohem komorněji. Vedle něj není velká skupina hollywoodských hvězd, která by vytvářela klasický tým. Velkou část filmu tvoří především James a jeho pes Odin. Pitt tak musí značnou část emocí předávat nejen dialogem, ale také reakcemi na okolí a vztahem ke svému zvířecímu parťákovi. Právě tento prvek může být pro diváky stejně důležitý jako samotné přežívání v divočině.
Pes Odin není jen společníkem na cestě
Odin je bývalý bojový pes a s Jamesem ho spojuje minulost. Jejich vztah proto není postaven pouze na jednoduchém schématu člověka, který se stará o svého domácího mazlíčka. Oba mají za sebou zkušenost, která je spojila ještě před událostmi filmu, a právě proto může být jejich vzájemná důvěra jedním z hlavních motivů celého příběhu. Když havárie oba odřízne od civilizace, nezůstává James pouze sám se sebou. Má vedle sebe někoho, kdo se na něj stejně jako on musí spolehnout.
Filmoví psi navíc dokážou fungovat úplně jinak než běžné vedlejší postavy. Nemusí pronášet dlouhé dialogy, aby divák pochopil jejich význam pro hlavního hrdinu. Stačí jediný pohled nebo reakce ve správnou chvíli. V případě V srdci divočiny je tento vztah ještě důležitější, protože příběh staví na izolaci. James nemá kolem sebe desítky lidí, kteří by mu připomínali svět, do kterého se snaží vrátit. Odin je jeho jediným skutečným společníkem.
David Ayer se po letech znovu setkává s Bradem Pittem
Zajímavé je také jméno režiséra. David Ayer a Brad Pitt se potkali už při natáčení válečného dramatu Železná srdce z roku 2014. Pitt v něm ztvárnil velitele tankové posádky během druhé světové války a Ayer zde znovu ukázal svůj zájem o muže vystavené extrémním podmínkám, násilí a psychickému tlaku. O více než deset let později se jejich spolupráce vrací, tentokrát ale z válkou zmítané Evropy do divočiny.
Ayer má ostatně s podobnými příběhy bohaté zkušenosti. Ve svých filmech se často zaměřuje na postavy, které fungují v prostředí, kde je těžké rozlišit mezi správným a špatným rozhodnutím a kde mohou mít zdánlivé maličkosti velmi vážné následky. V srdci divočiny tak pro něj představuje další příběh člověka vystaveného extrémnímu prostředí, tentokrát však není hlavním protivníkem nepřátelská jednotka nebo zločinecké prostředí. Je jím samotná příroda.
Aljaška jako protivník, kterého nejde porazit
Jedním z největších lákadel filmu má být právě prostředí. Aljašská divočina v podobných příbězích funguje téměř jako samostatná postava. Hory, lesy, sníh, voda, zima a obrovské vzdálenosti vytvářejí svět, ve kterém člověk okamžitě působí malým a zranitelným dojmem. James přitom nemůže jednoduše najít silnici a pokračovat do nejbližšího města. Každý kilometr může být problémem a každá noc může znamenat další nebezpečí.
A přestože se děj odehrává na Aljašce, samotné natáčení probíhalo na Novém Zélandu. Tvůrci tak využili tamní rozsáhlou a dramatickou krajinu, aby vytvořili prostředí, ve kterém může být dvojice hrdinů skutečně izolovaná od zbytku světa. Právě velké celky krajiny mohou být důležitou součástí vizuální stránky filmu. Zatímco James a Odin budou v některých scénách působit jako dvě malé postavy uprostřed obrovského prostoru, v jiných okamžicích se kamera dostane mnohem blíž a zdůrazní jejich fyzické vyčerpání a vzájemnou závislost.
Nejde jen o přežití, ale také o minulost
Pod dobrodružnou zápletkou se přitom skrývá ještě jedno téma. James není člověkem bez minulosti. Jeho zkušenosti z armády a válečného prostředí se vracejí v okamžiku, kdy by potřeboval především zachovat klid a soustředit se na cestu domů. Divočina se tak může stát nejen fyzickou překážkou, ale také místem, kde se musí vyrovnat s tím, před čím se snažil utéct.
V tom má film blízko k některým dalším survival dramatům. Příroda v nich často není jediným problémem. Hlavní hrdina musí zároveň bojovat sám se sebou, se svými vzpomínkami nebo s pocitem viny. Rozdíl je v tom, že James tentokrát nemusí touto cestou projít úplně sám. Odin představuje spojení s jeho minulostí, ale zároveň také důvod, proč pokračovat dál. Jejich cesta proto není pouze otázkou fyzického přežití, ale také vzájemné důvěry.
Hollywood má survival příběhy rád. Tentokrát k nim přidává psa
Příběhy o lidech uvězněných v divočině se v Hollywoodu objevují pravidelně. 127 hodin, REVENANT Zmrtvýchvstání, Mezi vlky nebo Na ostří nože pokaždé využívaly jinou podobu prostředí a jiný typ hrdiny, ale základní princip zůstává podobný: člověk se ocitne v situaci, kterou nemůže jednoduše vyřešit penězi, technikou nebo pomocí ostatních. Musí se spolehnout sám na sebe.
V srdci divočiny k tomuto osvědčenému konceptu přidává vztah člověka a psa. A právě to může být důvod, proč nebude film pouze dalším příběhem o tom, jak někdo přežívá v mrazu. Pokud se tvůrcům podaří dostatečně prodat vztah Jamese a Odina, bude mít divák důvod sledovat jejich cestu nejen kvůli otázce, zda se dostanou zpět do civilizace, ale také kvůli tomu, zda ji dokážou dokončit společně.
Brad Pitt se vrací do kina v trochu jiném survivalu
V srdci divočiny tak na papíře kombinuje několik známých filmových ingrediencí: slavného herce, drsnou přírodu, boj o přežití, trauma z minulosti a zvířecího společníka, na kterém hlavní hrdina závisí. Nejde přitom o superhrdinský blockbuster ani o film, ve kterém by hlavní postava měla vždy připravené řešení. James Belmont je člověk, který se ocitne v prostředí, kde jeho minulá zkušenost může pomoci, ale zároveň ho nemůže zachránit před vším.
Česká kina film uvádějí od 24. září 2026, takže již dnes mohou diváci zjistit, jestli se Davidu Ayerovi a Bradu Pittovi podařilo z poměrně jednoduchého námětu vytvořit napínavé dobrodružství. Jedno je ale jisté už před vstupem do sálu: tentokrát Brad Pitt nebude potřebovat celý tým, aby se pokusil přežít. Bude mít jen sebe, obrovskou aljašskou divočinu a psa, který ho odmítá nechat samotného.
Zdroje:
