Článek
Film, který se neměl stát hitem
Některé filmy jsou natočeny přesně proto, aby se staly hitem. Mají velké hvězdy, jasný příběh, obrovský marketing a publikum přesně ví, co od nich čekat. A potom existují filmy jako Donnie Darko. Zvláštní, melancholický a místy znepokojivý snímek, který se odmítá zařadit do jedné škatulky. Je sci-fi, psychologickým dramatem, černou komedií, coming-of-age příběhem i podivnou hádankou o čase, osudu a realitě. A právě proto bylo už od začátku těžké vysvětlit, proč by na něj měli lidé jít do kina.
V roce 2026 je přitom těžké uvěřit, že film, který dnes mnozí považují za jednu z nejvýraznějších kultovních klasik počátku 21. století, byl svého času téměř odsouzen k zapomnění. Donnie Darko měl premiéru na festivalu Sundance v lednu 2001 a režisérem byl tehdy teprve šestadvacetiletý Richard Kelly. Film s Jakem Gyllenhaalem v hlavní roli byl příliš podivný na klasický hollywoodský produkt, příliš komplikovaný na jednoduchý teenagerský film a zároveň příliš temný na to, aby se dal snadno prodávat jako běžné sci-fi. Distribuce dokonce dlouhou dobu nebyla vůbec jistá a film se podle dobových informací blížil vydání přímo na domácích nosičích.
A pak přišla ještě horší možná chvíle pro jeho uvedení.
Donnie Darko měl premiéru v době, kdy ho diváci nechtěli vidět
Donnie Darko se do amerických kin dostal 26. října 2001. To znamená jen několik týdnů po útocích z 11. září. A film, jehož příběh pracuje s pádem leteckého motoru na dům hlavního hrdiny, nemohl mít horší načasování. To, co by za jiných okolností mohlo působit jako surrealistický a mysteriózní začátek, najednou získalo pro americké publikum úplně jiný význam.
Film se proto v kinech prakticky neprosadil. Otevíral pouze na 58 amerických plátnech a první víkend vydělal přibližně 110 tisíc dolarů. Celá původní americká kino-jízda skončila s výdělkem jen kolem půl milionu dolarů. Z dnešního pohledu je to téměř absurdní představa. Film, který se později stal předmětem nespočtu teorií, rozborů a debat, tehdy sledovalo v kinech jen relativně malé množství lidí.
Richard Kelly později připomínal, že nálada společnosti po 11. září výrazně ovlivnila přijetí filmu. Nešlo přitom pouze o jeho děj. Donnie Darko byl zkrátka film, který vyžadoval od diváka určitou ochotu nechat se zmást. Nechtěl všechno vysvětlit, nechtěl nabídnout jednoduchou odpověď a rozhodně nebyl typem filmu, u kterého po skončení můžete okamžitě říct, co přesně se stalo.
Kdo je Donnie Darko?
V centru příběhu stojí dospívající Donnie Darko, kterého ztvárnil tehdy jednadvacetiletý Jake Gyllenhaal. Jeho postava žije v předměstském prostředí amerického konce osmdesátých let, ale od svého okolí působí poněkud odtrženě. Jedné noci se mu začne zjevovat tajemná postava obrovského králíka jménem Frank, která mu oznámí, že svět brzy skončí.
A tím se začíná všechno komplikovat.
Kellyho film přitom nikdy nepracuje pouze s otázkou, co se Donniemu skutečně děje. Mnohem zajímavější je otázka, zda vůbec můžeme věřit tomu, co sledujeme. Film si neustále pohrává s hranicí mezi snem, realitou, časem a představivostí. Některé události vypadají jako náhoda, jiné jako předem naplánovaná součást něčeho mnohem většího.
Právě proto se Donnie Darko stal jedním z těch filmů, ke kterým se lidé vracejí. Ne proto, že by při druhém zhlédnutí dostali všechny odpovědi. Spíše naopak. Každé další sledování umožňuje všimnout si něčeho, co předtím uniklo.
A potom je tu Frank
Pokud existuje jediný obraz, který si lidé z Donnieho Darka vybaví, pravděpodobně to nebude samotný Donnie. Bude to Frank.
Obrovský králík vypadá na první pohled skoro směšně. Kdyby se objevil v jiném filmu, mohl by působit jako absurdní vtip. Tady se však z něčeho zdánlivě dětského stává jeden z nejpamátnějších symbolů filmu. Frank není klasickým filmovým monstrem. Nemusí nikoho honit ani děsit hlasitou hudbou. Stačí, že stojí ve tmě a mluví s Donniem.
A právě tato kombinace je pro Kellyho film typická. Donnie Darko neustále míchá něco známého s něčím, co je naprosto podivné. Americké předměstí osmdesátých let působí téměř idylicky, ale pod jeho povrchem se skrývá něco mnohem méně pohodlného. Školní chodby, rodinné večeře, učitelé, televize nebo populární hudba vytvářejí svět, který divák dobře poznává. A potom se do něj najednou dostane obrovský králík.
Jake Gyllenhaal dostal jednu ze svých prvních velkých rolí
Dnes patří Jake Gyllenhaal mezi respektované hollywoodské herce, ale Donnie Darko přišel v době, kdy jeho kariéra teprve začínala. Ještě zajímavější je, že Donnieho sestru Elizabeth hrála jeho skutečná sestra Maggie Gyllenhaal. Film tak získal jednu zvláštní rodinnou dynamiku, která působí přirozeně i ve chvílích, kdy se příběh stává čím dál podivnějším.
Obsazení navíc dnes působí skoro jako malá přehlídka známých jmen. Objevují se v něm například Drew Barrymoreová, Patrick Swayze, Mary McDonnellová, Jena Malone nebo Noah Wyle. Film byl zároveň jednou z prvních výraznějších filmových příležitostí pro Setha Rogena.
Je pozoruhodné, jak moc se někteří z těchto lidí od roku 2001 změnili. A ještě pozoruhodnější je, že právě Donnie Darko zůstává jedním z filmů, ke kterým se jejich kariéry stále vracejí.
Film nezachránilo kino. Zachránili ho diváci.
Skutečný život Donnieho Darka začal až poté, co skončilo jeho původní kino uvedení.
Film se postupně dostal k domácímu sledování a začal žít vlastním životem. Lidé si ho půjčovali, kupovali na DVD, doporučovali ho kamarádům a vraceli se k němu. V New Yorku se dokonce rozběhla série půlnočních projekcí, která podle dostupných údajů pokračovala neuvěřitelných 28 měsíců.
A přesně tady vzniká něco, co se v případě velkých hollywoodských premiér nedá jednoduše naplánovat: kultovní status.
Najednou nebylo důležité, kolik lidí vidělo film během prvního víkendu. Důležité bylo, že ti, kteří ho viděli, o něm začali mluvit. Hledali vysvětlení. Vraceli se k němu. Doporučovali ho dalším lidem. A z filmu, který původně téměř nikdo nechtěl, se pomalu stal film, který „musíte vidět“.
Jeho pozdější uvedení v dalších zemích navíc ukázalo, že původní neúspěch nebyl způsoben tím, že by o film nikdo nestál. Ve Velké Británii se například po vydání v roce 2002 dočkal výrazně lepšího přijetí a postupně získával stále větší publikum.
Director's Cut udělal z hádanky ještě větší hádanku
V roce 2004 dostal Donnie Darko ještě jednu šanci. Richard Kelly připravil prodlouženou režisérskou verzi, která film rozšířila přibližně o dvacet minut. Přidala další informace o pravidlech světa, ve kterém se příběh odehrává, a výrazněji pracovala s fiktivní knihou The Philosophy of Time Travel od Roberty Sparrow.
Pro někoho je právě Director's Cut nejlepší způsob, jak film pochopit. Pro jiné je naopak původní kinoverze působivější, protože nechává více prostoru pro vlastní interpretaci.
A to je možná jeden z důvodů, proč se o Donniem Darkovi stále diskutuje. Film nikdy úplně nezmizel pod jediným správným vysvětlením.
Proč mu dnes rozumíme víc než v roce 2001?
Je zvláštní, že film, který byl v době premiéry označován za obtížně prodejný a příliš komplikovaný, dnes působí téměř jako předobraz určitého typu internetové filmové kultury.
Lidé milují příběhy, které mohou rozebírat po jednotlivých detailech. Co znamená konkrétní scéna? Proč se stalo právě tohle? Co představuje Frank? Jak fungují pravidla času? Které události jsou předurčené a které jsou výsledkem rozhodnutí postav?
Donnie Darko byl tak trochu filmovou hádankou ještě předtím, než se z podobných hádanek stala běžná součást internetových fanouškovských komunit.
Zároveň ale není pouze hlavolamem. Kdyby jím byl, pravděpodobně by dávno zestárl. Pod jeho sci-fi zápletkou je totiž příběh o dospívání, strachu z budoucnosti, rodině, osamělosti a pocitu, že svět kolem člověka funguje podle pravidel, kterým sám nerozumí.
A právě proto může fungovat i na diváka, který vůbec nepotřebuje rozluštit každou jeho záhadu.
Po 25 letech se Donnie vrací tam, kde měl být od začátku
V roce 2026 slaví Donnie Darko 25. výročí. A dostává dárek, který je pro podobný film téměř symbolický: vrací se na velké plátno.
Nová 4K obnova bude v rámci výročního uvedení v USA promítána od 2. do 4. října 2026. Součástí projekcí má být také speciální úvod Richarda Kellyho, který se ohlédne za vznikem filmu a jeho cestou od nenápadného debutu ke kultovní klasice.
A datum samozřejmě není náhodné. 2. říjen je přímo spojený s událostmi filmu a fanoušci ho označují jako Donnie Darko Day.
Je na tom něco krásně ironického. Film, který měl původně problém vůbec najít cestu do kin, se po čtvrtstoletí vrací na plátna jako titul, jehož návrat je sám o sobě filmovou událostí.
Donnie Darko možná nikdy nebyl určený pro každého
Existují filmy, které chcete všem doporučit. A potom jsou filmy, u kterých předem víte, že některé lidi naprosto nadchnou a jiné nechají úplně chladnými.
Donnie Darko patří do druhé skupiny.
Pokud člověk očekává klasické sci-fi s jasnými pravidly, pravděpodobně bude zmatený. Pokud čeká horor, možná zjistí, že film je mnohem víc dramatem. A pokud očekává jednoduchý příběh o teenagerovi a podivném králíkovi, dostane místo toho film, který po něm chce, aby přemýšlel ještě dlouho po závěrečných titulcích.
Možná právě proto se z něj stal kult.
Ne proto, že by mu všichni dokonale rozuměli. Ale protože mu dokonale nerozumíme dodnes.
A po 25 letech je možná právě tohle jeho největší kouzlem.
Zdroje:
