Článek
Život u rodičů je zatím jednoduchý
Anežce je dvacet a teprve první rok studuje vysokou školu. Bydlí u rodičů, kde má klid a svoje zázemí. „Jsem ráda, že po mně nic nechtějí,“ říká často kamarádkám. Nemusí platit nájem, jen si sama hradí cestu do školy a základní věci z brigády. Je vděčná, ví, že to není samozřejmost.
Přítel chce společné bydlení
Jenže poslední dobou řeší jednu věc pořád dokola. Má přítele. Je o pár let starší, má stabilní práci, a hlavně – vlastní byt na hypotéku. A rád by, aby spolu bydleli.
„Anežko, bylo by to jednodušší. Viděli bychom se víc,“ říká jí občas.
Anežka by to chtěla taky. Jenže to má háček.
Ona nemá jak přispět.
„Já ti prostě nemůžu platit půlku nájmu,“ řekla mu jednou narovinu.
„To po tobě nechci,“ odpověděl.
„Ale jak dlouho ti to vadit nebude?“ zeptala se.
A on mlčel – ne proto, že by nechtěl odpovědět, ale protože ani sám nevěděl.
Škola je pro ni priorita
Anežka studuje. Brigádu zvládá jen pár hodin týdně. „Nechci se uhnat. Tu školu chci dokončit,“ říká si. A také nechce žádat rodiče o peníze na bydlení s přítelem. Cítí, že by to nebylo fér.
Jednou o tom mluvila s mámou.
„Mami, co bys dělala na mém místě?“
Máma si povzdechla.
„Víš… já jsem kdysi bydlela s přítelem, když jsem ještě studovala. Neplatila jsem skoro nic. A on to zvládal. Ale víš co? Mě samotnou začalo trápit, že mi pořád všechno platí. Ne kvůli němu – byl hodný – ale kvůli mému pocitu, že nic nepřináším. Snažila jsem se to kompenzovat tím, že jsem všechno v domácnosti dělala já - vaření, úklid.. ale pak mě štvalo, že je to nekončící, neviditelná práce, které si nikdo neváží. A nakonec jsme se hádali kvůli blbostem.“
„A jak to dopadlo?“ zeptala se Anežka.
„Rozešli jsme se. A dodnes si myslím, že kdybych měla trochu víc vlastních peněz, možná by to bylo jiné.“
Vztah, rodiče, škola… a jedno velké dilema
Anežka nad tím přemýšlela ještě dlouho potom. Její máma jí neříkala, že má odejít nebo zůstat. Jen jí nabídla jiný pohled – a ten ji znejistěl i uklidnil zároveň.
Má vztah, který nechce ohrozit. Má rodiče, které nechce zklamat. A má školu, kterou chce dokončit.
A tak si říká: Dá se opravdu začít společné bydlení ve chvíli, kdy jeden z partnerů všechno táhne… a druhý zatím jen doufá, že to jednou vyrovná?
