Článek
Mnoho lidí dnes řeší, jaké auto si pořídit, aby mělo dostatek výkonu, nízkou spotřebu a ideálně i moderní výbavu. Za minulého režimu ale podobné dilema většina Čechoslováků vůbec neřešila. Výběr byl totiž natolik omezený, že člověk byl rád za to, co vůbec dokázal sehnat. Pamatujete si ještě, jakými auty jsme tehdy jezdili – a kolik vlastně stála?
Dnes si stačí zajít do autosalonu a během pár dní můžete odjet s novým autem klidně za půl milionu korun. Jenže za socialismu byla situace úplně jiná. Auto nebylo samozřejmostí, ale velkým snem, na který se čekalo roky.
Na auto padla většina úspor
Pořízení vozu představovalo obrovskou investici. Například v 70. letech stál nejlevnější Trabant zhruba 36 500 korun a Škoda 105 kolem 56 tisíc korun . Jenže průměrný měsíční plat byl přibližně 1 750 korun .
To znamená, že na nové auto člověk vydělával klidně dva až tři roky – a to za předpokladu, že neutratil ani korunu. Ve skutečnosti tak šlo spíš o celoživotní úspory celé rodiny.
Když tyto částky převedeme na dnešní poměry, vyjde to překvapivě jinak. Škoda 105 by dnes vyšla zhruba na více než půl milionu korun . To už se velmi blíží cenám nových aut v současnosti.
Pořadník, nebo černý trh
Ani peníze ale nezaručovaly úspěch. Na auto se čekalo v pořadníku i několik let. Kdo nechtěl čekat, musel hledat jinou cestu.
Existoval takzvaný „volný“ nebo pololegální trh, kde se auta prodávala okamžitě – ale výrazně dráž. Často se stávalo, že ojetý vůz stál víc než nový z oficiální distribuce.
Auto tak nebylo jen otázkou financí, ale i známostí, štěstí a někdy i ochoty zaplatit „něco navíc bokem“.
Škoda, Trabant a pár dalších
Výběr byl velmi omezený. Na silnicích dominovaly domácí škodovky a vozy ze socialistických zemí. Nejlevnější byl Trabant, o něco dražší byly škodovky a výše stála například Lada.
Rozdíly ale nebyly jen v ceně. Každé auto mělo své mouchy – hlučný motor, časté poruchy nebo slabý výkon. Komfort byl minimální a výbava prakticky neexistovala.
Výbava? Spíš nutné minimum
Klimatizace, airbagy nebo elektrická okna byly naprosté sci-fi. Auto mělo sloužit k přepravě – nic víc, nic míň.
Řidiči tak museli improvizovat. V létě otevřená okna, v zimě škrabka a deka. Rádio bylo spíš luxus než standard.
Opravy svépomocí šetřily peníze
Servisy existovaly, ale náhradní díly byly nedostatkové. Mnoho lidí si proto opravovalo auta doma. Garáže se měnily v dílny a víkendové „kutění“ bylo běžné.
Dnes by si málokdo troufl opravovat auto drátem a kladivem. Tehdy to byla nutnost.
Dnes máme víc, ale také víc utrácíme
Dnešní průměrná mzda v Česku se pohybuje kolem 40–50 tisíc korun měsíčně, zatímco nové auto stojí přibližně 400 až 700 tisíc korun.
Na první pohled to vypadá podobně jako dřív. Jenže rozdíl je zásadní – dnes si na auto může člověk vzít úvěr, leasing nebo ho koupit prakticky okamžitě.
Za socialismu bylo potřeba mít peníze předem a stejně to nestačilo.
Auto jako splněný sen
Přestože auta nebyla dokonalá, jejich vlastnictví znamenalo obrovskou prestiž. Kdo měl vlastní vůz, měl určitou svobodu a výhodu, kterou ostatní neměli.
Dnes je auto pro většinu lidí samozřejmostí. Tehdy šlo o výjimečnou věc, na kterou se čekalo roky a která často stála většinu životních úspor.
Možná byla pomalejší, hlučnější a méně pohodlná. Přesto na ně mnozí dodnes vzpomínají s nostalgií. Byla to doba, kdy auto nebylo jen dopravní prostředek – ale malý poklad, ke kterému se člověk nedostal jen tak.
Zdroje:
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/jak-se-kupovala-auta-za-socialismu-dlouhe-poradniky-omezeny/r~257fdf94dc2b11eca3c0ac1f6b220ee8/?lp=1
https://www.garaz.cz/clanek/auta-historie-i-v-socialistickem-ceskoslovensku-se-prodavala-zapadni-auta-nektera-i-za-cenu-skodovek-jina-si-zase-oblibili-herci-nebo-reznici-21014152
https://www.idnes.cz/auto/historie/auta-socialismus-trh-nakup-znacky-cena.A161107_234234_auto_ojetiny_fdv
