Článek
Když se dotýkáme, ale nic se neděje
Dlouho jsem si říkala, že to nebudu řešit. Že sex přece není to nejdůležitější. Že ve vztahu jsou jiné věci – důvěra, společný život, humor, opora. Jenže pak přijde chvíle, kdy si uvědomíš, že i když tohle všechno funguje, něco zásadního chybí.
S partnerem jsme spolu několik měsíců. Je to skvělý člověk a máme toho hodně společného – sportuje, jí zdravě, chodí do práce, zajímá se o kulturu, politiku… Navenek by nikdo neřekl, že je něco špatně. Intimita se ale z našeho vztahu postupně vytratila, a i když k ní občas dojde, nikdy to není dobré.
Ticho v ložnici
„Zase nic?“ zeptala jsem se jednou večer opatrně, když jsme leželi vedle sebe a bylo jasné, že se nic nestane. Otočil se ke mně zády a odpověděl rychle: „Já jsem jen unavený.“
Nechtěla jsem tlačit, ale to „unavený“ se začalo opakovat tak často, že už to nebyla výjimka. Byl to vzorec. A když k sexu přece jen došlo, bylo to pokaždé stejné – krátké, přerušené, nedotažené. Já jsem se snažila být trpělivá, hledala jsem důvody, omluvy, vysvětlení. Ale postupně jsem začala cítit, že problém je hlubší, než si připouštíme.
Problém, o kterém se nemluví
Jednou jsem to už nevydržela a řekla to naplno. „Myslím, že máš problém.“ Ztuhl a podíval se na mě, jako bych řekla něco nepřijatelného. „Jaký problém?“ zeptal se. „V intimní oblasti,“ odpověděla jsem opatrně.
Krátce se zasmál, ale nebyl to upřímný smích. Spíš obrana. „To nic není, to se stane každému,“ mávl rukou. „Ale ne takhle často,“ namítla jsem tiše. Na chvíli bylo ticho, které se zdálo nekonečné. A pak jen řekl: „Nechci to řešit.“
Mělo by být vše v pořádku
Navenek je přitom všechno v pořádku. Je zdravý, aktivní, sportuje, vypadá dobře. Ale já mám čím dál silnější pocit, že problém není jen fyzický. Někdy ho pozoruju, jak sedí na gauči a jen tak kouká do prázdna, jako by tam vlastně vůbec nebyl. Jako by ho nic netěšilo, ale zároveň to neuměl pojmenovat.
Jednou jsem mu řekla, že mi přijde smutný. Podíval se na mě ostřeji, než jsem čekala, a řekl jen: „Jsem v pohodě.“ Ale nebyl. A já si čím dál víc myslím, že to, co se děje mezi námi, není jen otázka těla, ale nějakých hlubších depresí, které si sám ani nechce připustit.
Nejde jen o sex. Jde o blízkost, intimitu, která nemusí nutně končit sexem, o moje sebevědomí jako ženy. O pocit, že si mě nevšímá tak, jak bych potřebovala. „Chybíš mi,“ řekla jsem mu jednou večer. „Vždyť jsem tady,“ odpověděl. „Ale nejsi se mnou,“ dodala jsem potichu. A on už nic neřekl.
A tak čekám
Nevím, jak to dopadne. Vím jen, že láska někdy nestačí a sex není ve vztahu to nejdůležitější, jenže…
