Článek
Příběh: Když Grinch sedí u stolu
Vánoční nálada v obýváku
Anna stála v obývacím pokoji a sledovala blikající světýlka na stromečku, který sama ozdobila. Malý syn jí běhal kolem, nadšený z každé baňky, která se třpytila ve světle. Pro Annu byly Vánoce vždycky krásné – vůně cukroví, svíčky, svařák, klidné večery a smích jejího dítěte.
Manželův skeptický postoj
Jenže její manžel, Petr, byl přesný opak. Nikdy neměl rád Vánoce. Když viděl světýlka nebo slyšel, že Anna chystá cukroví, často poznamenal:
„Vždycky je to stejné – stres, shon a zbytečné výdaje. Nemá to pro mě smysl.“
„Proč musíme mít každý rok ty samé dekorace a dárky? Je to jen rutina.“
„Můžeme to letos vynechat? Vánoce jsou podle mě jen pro obchody a reklamy.“
Každá jeho poznámka Anně pohodu nepřidala a ona věděla, že každý pokus o vánoční atmosféru skončí jeho skeptickým komentářem.
Touha po kouzelných Vánocích pro syna
Anna nechtěla, aby Petr připravoval cukroví nebo se staral o dárky. Jen si přála, aby s nimi šel třeba na procházku po náměstí, nebo aby se alespoň tvářil, že mu to nevadí, když syn rozbalí první malý dárek.
Chtěla si vychutnat svíčky, vůni cukroví, svařák a ty malé radosti, které Vánoce přinášejí. Ale Petrovy komentáře ji držely v napětí a kazily radostné okamžiky.
Rozhodnutí pro dítě a pro sebe
Někdy se cítila provinile, že chce něco, co on nechce. Ale věděla, že Vánoce nejsou jen o ní a Petrovi – jsou o jejich malém synovi. A právě pro něj chtěla, aby ty dny byly kouzelné. Světýlka, vůně cukroví, smích a drobné radosti – to všechno mělo být pro něj.
Přestože Petr zůstal skeptický a občas zahořklý, ona se rozhodla, že bude tvořit ty chvíle hezké. Pro syna, pro sebe – pro to, co Vánoce opravdu znamenají, i když ne všichni kolem ní to cítí stejně. Ignorovat řeči jejího manžela je ale těžké a Anna neví, co bude dělat, až bude syn starší a vše bude víc vnímat.
