Článek
Když jsem se přistěhovala do našeho domu, paní Lída ze třetího patra byla první, kdo mě pozdravil. Milá, usměvavá, všude ji bylo slyšet. Přinesla mi koláč, poradila, kde je nejbližší pošta, a hned druhý den mě pozvala na kafe.
Byla přesně ten typ sousedky, kterou chcete mít kolem — přátelskou a ochotnou.
Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona mě dostane do finanční noční můry.
„Musíme si promluvit. Mám pro tebe životní příležitost.“
Jedno odpoledne zazvonila u dveří.
„Máš chvilku? Mám pro tebe něco vážného,“ řekla.
Pozvala jsem ji dál a ona začala mluvit o tom, že objevila investiční systém, který „už jí vydělal desetitisíce“.
„Víš, já ti to říkám, protože mi jsi sympatická. A nechci, aby ses dřela v práci, když můžeš mít peníze pracující za tebe,“ vysvětlovala.
Ukazovala mi grafy na mobilu, screenshoty, údajné výnosy.
Působila jistě. Přesvědčivě.
A já jí věřila.
„Neboj se, peníze zůstávají pořád tvoje.“
Nechala jsem se pozvat na „schůzku“, kterou vedli dva upravení muži, všechno připravené, prezentace, loga, web, který vypadal profesionálně.
Mluvili o pasivním příjmu, o „garantovaném výnosu“, o „minimálním riziku“.
Všechno znělo jako sen.
„Investuj, co můžeš postrádat,“ říkala Lída. „Já tam dala skoro všechno a nelituju.“
A tak jsem dala část úspor. Pak další. A nakonec — skoro všechno, co jsem měla. Neptala jsem se dětí na názor, chtěla jsem je překvapit.
Protože jsem věřila, že dělám chytrý krok.
Když se sen změnil v horor
První týdny chodily malé „výnosy“. Do té doby jsem nezačala žít v tom podivném pocitu jistoty, že to opravdu funguje.
Jenže pak přestaly chodit a web začal hlásit chybu, pak úplně zmizel.
A telefonní číslo na podporu bylo nedostupné.
Zpanikařila jsem a běžela za Lídou.
Když otevřela, byla bledá jak stěna.
„Taky mi přestali vyplácet,“ šeptala.
„To bude nějaká chyba… určitě jen technická.“
Ale chyba to nebyla, byl to podvod.
„Ty jsi mi slíbila, že to je bezpečné!“
Seděla jsem u ní v kuchyni a třásla se.
„Lído, já tam mám všechny peníze,“ říkala jsem jí.
„Já už taky,“ šeptla.
„Proč jsi mi to doporučovala? Proč jsi mi říkala, ať tam dám víc?“
Rozbrečela se.
„Já jsem tomu věřila. Ony nám přece ty výnosy fakt chodily… Já nechci, aby ses na mě zlobila.“
Ale já se zlobila, nejen na ni, i na sebe samozřejmě. Jak jsem mohla být tak hloupá?
Když proti vám stojí vzduch
Zkoušela jsem to řešit přes policii, přes banku, přes všechno.
Odpověď byla stejná:
„Společnost sídlí mimo EU. Je těžké někoho dohledat.“
„Je to organizovaný podvod.“
„Peníze budou velmi pravděpodobně nenávratně pryč.“
Nenávist se ve mně mísila se zoufalstvím.
Nikdy v životě jsem si nepřipadala tak bezmocná.
Důvěra mě stála všechno
Lída se mnou od té doby nemluví. Nevím, jestli ze studu, nebo proto, že já už mluvit nechci.
Když ji potkám na chodbě, uhne pohledem.
Když si vzpomenu na tu chvíli, kdy jsem klikla na „odeslat investici“, chce se mi fyzicky zvracet.
A nejhorší je, že jsem byla jen obyčejná žena, která věřila sousedce. Nechala jsem se zmást. Ošálit hezkými sliby.
A teď začínám od nuly.
Nakonec jsem pochopila, že je nebezpečné investovat jen proto, že to dělají ostatní, a že jakmile někdo tvrdí, že „není riziko“, je to první varovný signál. Už nikdy také nedám peníze tam, odkud nejdou snadno vybrat, a nenechám se ovlivnit jen tím, že někdo působí mile nebo důvěryhodně. Důvěra je totiž krásná věc, ale když jde o peníze, může být tou úplně nejdražší.
