Článek
Původní slovanské pojmenování krasovůně se začalo vytrácet od 15. a 16. století, kdy do češtiny pronikaly latinské a německé názvy rostlin. Z latinského majorana, přes německý Majoran, vznikla naše majoránka. Krasovůně však zůstává tichou ozvěnou starých časů, kdy se byliny pojmenovávaly podle toho, jak působily na lidské smysly i duši.
Majoránka do koupele
Dnes si její vůni spojujeme hlavně s bramboráky, gulášem nebo bramboračkou, ale její příběh je mnohem starší a hlubší. Ve starověkém Egyptě se její aroma neslo chrámy i obřadními místy, kde byla součástí vonných směsí a rituálů. Řekové ji zasvětili bohyni lásky a vplétali do svatebních věnců jako symbol radosti a štěstí. Římané ji přidávali do koupelí a olejů, kde její hřejivá vůně uvolňovala tělo i mysl. Majoránka nebyla jen bylinou do jídla – byla bylinou pohody, klidu a tichého spočinutí.
Narodila se v Turecku a na Kypru
Jejím domovem je sluncem zalité východní Středomoří, krajina Turecka a Kypru, kde vyrůstala v teple a suchu, provoněná mořským větrem. Odtud se vydala na cestu do Egypta, Řecka i Říma a spolu s obchodníky a mnichy doputovala až do střední Evropy. U nás už sice nepřežije zimu bez ochrany, ale přesto zakořenila pevně – nejen v zahradách, ale i v kuchyních a lidských zvycích.
Má ráda slunce a závětří
Majoránka miluje světlo a teplo, místa, kde se vzduch nehádá s větrem a kde se zem rychle prohřívá. Nejlépe se jí daří v lehké, propustné půdě, která nezadržuje přebytečnou vodu. Když jí dopřejeme slunce, trochu péče a občasné zaštípnutí, odmění se hustým, voňavým porostem. Její lístky pak stačí jen lehce promnout mezi prsty – a vzduch se naplní tou známou, hebce kořenitou vůní, která uklidňuje a zároveň probouzí chuť k životu.
Říká se, že…
Po staletí se říká, že majoránka podporuje trávení a prospívá střevnímu traktu, že zahřívá zevnitř a přináší úlevu při nachlazení i bolestech břicha. Její čaj býval doporučován při bolestech hlavy a nervozitě, inhalace jejího nálevu uvolňovala dech a teplé obklady konejšily pokožku. Ať už jí připisujeme jakékoli účinky, jedno zůstává jisté – její vůně má zvláštní schopnost zpomalit čas, ztišit mysl a připomenout, že někdy stačí opravdu málo.
Majoránka ve světových restauracích
Ani moderní gastronomie na krasovůni nezapomněla. V rukou šéfkuchařů se stává jemným tónem v kulinářské skladbě – nenápadným, ale nezaměnitelným. Její lehce nasládlá, teplá vůně dokáže podtrhnout chuť jehněčího, pečené zeleniny či jemných omáček, aniž by přehlušila ostatní ingredience. Stejně jako kdysi v lázních starověku i dnes nachází své místo v aromaterapii a bylinných koupelích, kde její aroma znovu naplňuje prostor klidem. Krasovůně tak spojuje minulost se současností – v kuchyni, v zahradě i v tichých chvílích pro sebe.
Zdroje: Informace v článku vycházejí z tradičních evropských herbářů a etnobotanických pramenů, z poznatků o středomořském původu majoránky a z obecně dostupné botanické literatury. Část týkající se historického užívání vychází z popisů starověkých kultur v odborných i popularizačních zdrojích o léčivých rostlinách. U zmínek o současné gastronomii byly využity veřejně dostupné informace o moderní kuchyni a práci šéfkuchařů se středomořskými bylinkami.
Autorka Alena Klímková je majitelkou malé firmy s kořením, bylinkami a čaji, která se snaží spolu se svým manželem vrátit koření a bylinkám důležitost, kterou si zaslouží.
