Článek
Některé mohou způsobit těžké otravy, jiné oslepnutí, ochrnutí nebo smrt. A paradoxně mnohé z nich lidstvu zároveň pomáhají – v medicíně, kosmetice nebo průmyslu. Seznamte se s rostlinami, které dokazují, že příroda umí být fascinující i smrtelně nebezpečná zároveň.
Smrt ukrytá v kráse
Lidé si často spojují nebezpečí hlavně se zvířaty – jedovatými hady, pavouky nebo medúzami. Jenže příroda má své zabijáky i mezi rostlinami. A paradoxně právě ty nejkrásnější bývají často nejzákeřnější.
Některé obsahují prudké nervové jedy, jiné leptají kůži nebo poškozují srdce. Stačí dotek, ochutnání několika semínek nebo dokonce jen pobyt v jejich blízkosti během spalování. Přesná světová čísla o tom, kolika lidem jednotlivé rostliny ublížily, většinou neexistují. Toxikologové ale potvrzují, že otravy rostlinami řeší každoročně tisíce případů.
Zajímavé přitom je, že řada těchto nebezpečných druhů našla využití v medicíně, kosmetice nebo průmyslu. To, co ve špatné dávce zabíjí, může jindy pomáhat zachraňovat životy.
Skočec obecný: Nejnebezpečnější rostlina světa?
Skočec obecný bývá označován za jednu z nejjedovatějších rostlin planety. Jeho semena obsahují ricin – extrémně silný toxin, který narušuje tvorbu bílkovin v buňkách.
Přitom rostlina působí velmi exoticky a často se pěstuje jako okrasná. Nebezpečná jsou hlavně semena připomínající fazole. Už malé množství může být pro člověka smrtelné, zejména pro děti.
Přesné statistiky o počtu obětí neexistují, toxikologická centra ale pravidelně evidují otravy po požití semen. Otrava ricinem způsobuje prudké bolesti břicha, zvracení, krvácení a následné selhání orgánů.
Paradoxně právě skočec dal světu ricinový olej, který se využívá v kosmetice, farmacii i průmyslu.
Rozpuk jízlivý: Strom, před kterým varují i cedule
Rozpuk jízlivý roste v Karibiku a Střední Americe a bývá označován za nejnebezpečnější strom světa.
Jeho míza je silně žíravá. Stačí se opřít o kmen během deště a člověk může utrpět bolestivé poleptání kůže. Nebezpečný je dokonce i kouř z hořícího dřeva, který může poškodit oči nebo způsobit dočasnou slepotu.
Francouzská toxikologická centra popsala téměř stovku případů požití jeho plodů během několika let. Smrtelných případů je sice málo, ale následky bývají velmi vážné.
Přesto má i tento strom svůj význam – pomáhá chránit tropická pobřeží před erozí a silným větrem.
Rulík zlomocný: Jed středověkých travičů
Rulík zlomocný má temnou historii. Ve středověku byl spojován s čarodějnictvím, traviči i jedovými mastmi.
Obsahuje atropin a další alkaloidy působící na nervovou soustavu. Otrava se projevuje rozšířenými zorničkami, halucinacemi, zrychleným tepem a v těžkých případech ochrnutím dýchání.
Nebezpečné jsou hlavně lesklé černé bobule, které mohou děti snadno považovat za jedlé ovoce. Přesné statistiky neexistují, otravy se ale pravidelně objevují po záměně plodů.
Rulík zároveň poskytl medicíně atropin – látku využívanou například v očním lékařství nebo urgentní medicíně.
Oleandr: Krásný keř, který může zastavit srdce
Oleandr obecný je oblíbenou okrasnou rostlinou hlavně v jižní Evropě. Málokdo ale ví, že jedovaté jsou všechny jeho části – listy, květy i větve.
Obsahuje látky ovlivňující srdeční činnost. Otrava může vést k poruchám rytmu, zvracení a zástavě srdce. U těžkých případů otravy se podle studií úmrtnost pohybuje až kolem deseti procent.
Nebezpečné je dokonce i opékání jídla na větvích oleandru. Toxiny se totiž mohou uvolnit do kouře.
Vědci přesto zkoumají některé látky z oleandru kvůli jejich možnému využití v medicíně.
Bolševník velkolepý: Rostlina, která pálí i bez ohně
Bolševník velkolepý je obrovská invazní rostlina známá i z Česka.
Jeho šťáva obsahuje látky, které po kontaktu se sluncem způsobují těžké popáleniny. Na kůži vznikají bolestivé puchýře a jizvy, které mohou přetrvávat měsíce. Zdravotníci každoročně řeší řadu případů popálenin, přesná čísla ale neexistují.
Bolševník byl původně dovezen jako okrasná rostlina a dodnes ho vyhledávají například včely kvůli velkému množství nektaru.
Oměj šalamounek: Jedovatější než mnozí hadi
Oměj šalamounek patří mezi nejprudčeji jedovaté evropské rostliny.
Obsahuje akonitin, toxin působící na nervy a srdce. Už malé množství může vyvolat mravenčení, ochrnutí svalů a selhání srdce.
Smrtelné otravy jsou dnes vzácné, ale lékařská literatura je stále popisuje. V minulosti byl oměj používán jako jed na šípy i k hubení vlků.
Přesto se některé příbuzné druhy využívaly v tradiční medicíně proti bolesti nebo horečkám.
Durman: Halucinace, které mohou skončit tragicky
Durman obecný je známý svými silnými halucinogenními účinky. Právě proto ho někteří lidé nebezpečně experimentálně užívají.
Jenže hranice mezi „dávkou“ a smrtelnou otravou je velmi tenká. Rostlina může vyvolat psychózy, agresivitu, dezorientaci i zástavu dechu.
Toxikologická centra evidují opakované otravy, hlavně mezi mladistvými. Některé studie popsaly desítky případů během několika let jen v jediném regionu.
Durman zároveň obsahuje látky využívané v medicíně, například atropin a skopolamin.
Tis: Tichý zabiják ze zahrad
Tis červený bývá běžnou součástí parků a hřbitovů. Přitom kromě červeného dužnatého obalu plodu je jedovatá prakticky celá rostlina.
Toxiny napadají srdce a nervovou soustavu. Otrava může proběhnout velmi rychle a bez výrazného varování. Popsány jsou i smrtelné případy po požití jehličí nebo semen.
A právě tis ukazuje největší paradox jedovatých rostlin. Z jeho příbuzných druhů totiž vznikl paclitaxel – významný lék používaný při léčbě rakoviny.
Nejnebezpečnější nejsou vždy ty exotické
Mnohé prudce jedovaté rostliny přitom rostou přímo kolem nás – na zahradách, v parcích nebo na okrajích lesů. Největší riziko představují pro děti, domácí zvířata a lidi, kteří sbírají byliny bez dostatečných znalostí.
Odborníci proto doporučují nikdy nekonzumovat neznámé plody a po kontaktu s podezřelou rostlinou si vždy důkladně umýt ruce.
Příroda totiž umí být nádherná i smrtelně nebezpečná zároveň – a někdy právě v tom největším jedu ukrývá i nečekaný užitek.
Zdroje: Článek vznikl na základě odborných toxikologických studií, materiálů National Institutes of Health (NIH), National Capital Poison Center, Kew Gardens, U.S. Forest Service a odborných databází ScienceDirect a Frontiers in Pharmacology. Doplňující historické a botanické informace byly čerpány také z Encyclopaedia Britannica a odborných přehledů jednotlivých rostlin.
Autorka Alena Klímková je majitelkou malé firmy s kořením, bylinkami a čaji v Bubenči, která se snaží spolu se svým manželem vrátit koření důležitost, kterou si zaslouží.
