Článek
Proč klíšťata nemají ráda vůně
Klíšťata se orientují hlavně podle tepla, oxidu uhličitého a také vůní. Silné aromatické látky jim mohou „překrýt“ pach člověka, a tím snížit pravděpodobnost, že se přichytí. Proto se v lidové tradici i dnes využívají různé bylinky, které mají výraznou vůni a zároveň jsou člověku příjemné.
Bylinky, které mohou pomoci
Mezi ty, které klíšťatům nevoní, patří například fenykl, rýmovník, levandule, máta, rozmarýn nebo tymián. Všechny obsahují silice, které působí jako přirozený repelent. Fenykl, tedy Foeniculum vulgare, je přitom zajímavý tím, že ho většina lidí zná spíš z kuchyně nebo jako čaj na trávení, ale jeho aroma může pomoci i venku v přírodě. Podobně rýmovník je známý svou výraznou vůní, která je lidem příjemná, ale hmyzu často ne.
Jednoduchá ochrana do kapsy
Jednou z nejjednodušších metod je vzít si s sebou čerstvé nebo sušené bylinky. Stačí je dát do malého pytlíčku – nebo klidně do staré ponožky – a mít je u sebe v kapse nebo batohu. Vůně se postupně uvolňuje a vytváří kolem člověka přirozenou ochrannou zónu. Je to sice spíš krátkodobé řešení, ale na běžnou procházku může dobře posloužit.
Domácí spreje a přírodní alternativy
Kdo chce něco praktičtějšího, často si vyrábí vlastní bylinkové spreje. Základem bývá voda nebo líh a do něj se přidávají esenciální oleje, například levandule, eukalyptus, tea tree, rozmarýn nebo fenykl. Směs se nastříká na oblečení nebo lehce na kůži a během dne se může opakovaně použít. Někdo sahá i po přírodních alternativách, jako je zředěný jablečný ocet nebo citrusové silice, případně olejové směsi, které na kůži vydrží déle.
Jak se chovat v přírodě
Svoji roli hraje i prostředí a chování. Klíšťata se drží hlavně ve vlhké trávě a křovinách, takže pomáhá držet se spíš uprostřed cest a vyhýbat se husté vegetaci. Na zahradě může jejich výskyt omezit pravidelné sekání trávy a výsadba aromatických bylin. A i když se občas říká, že pomáhá pivo, je to spíš zajímavost než spolehlivá metoda.
Nejdůležitější: ochrana, která může změnit život
Možná nejdůležitější je zmínit ještě jednu věc, která sice není přírodní, ale má zásadní význam – očkování proti klíšťové encefalitidě. Přírodní prostředky mohou pomoci snížit riziko přisátí klíštěte, ale nechrání před následky infekce.
Znám osobně příběh, který to ukazuje velmi silně. Můj kamarád klíšťovou encefalitidu prodělal a půl roku byl prakticky vyřazený ze života. Nemohl číst, dívat se na televizi ani poslouchat hudbu, protože jeho mozek nezvládal běžné podněty. Když se jeho stav začal zlepšovat, trvalo ještě další zhruba dva roky, než se částečně vrátil do normálního života. Dodnes říká, že už to není jako dřív – má slabší fyzičku, méně energie a chuť vyrážet na výlety. Nemoc mu zasáhla i do osobního života.
Právě takové zkušenosti připomínají, že i když příroda nabízí spoustu možností, jak se chránit šetrněji a bez chemie, má smysl přemýšlet o ochraně komplexně. Ideální je kombinace – rozumné chování v přírodě, přírodní repelenty a v případě klíšťové encefalitidy i očkování. Protože některým následkům je lepší předejít, než je pak dlouhé roky dohánět.
Autorka Alena Klímková je majitelkou malé firmy s kořením, bylinkami a čaji, která se snaží spolu se svým manželem vrátit koření a bylinkám důležitost, kterou si zaslouží.
