Kam se ztratil gruzínský čaj

Kdo pamatuje fronty na banány a látkové plenky, určitě si vzpomene i na gruzínský čaj. Bylo ho plné obchody a svou popularitou doháněl „oblíbený“ Pigi čaj. A možná si dnes říkáte, stejně jako my – kam se vlastně ztratil?

Příběh je docela zajímavý.

V době vlády Nikity Chruščova padlo rozhodnutí, že se Gruzie stane hlavním producentem čaje pro celé sovětské impérium. Tento plán se díky zavedení těžké techniky při sběru a zpracování čaje skutečně podařilo naplnit – ovšem za cenu výrazného snížení kvality.

Gruzínský čaj byl od padesátých let určen především k zásobování sovětské armády. V dobách Sovětského svazu vyráběly velké zemědělské podniky až 120 tisíc tun čaje ročně a Gruzie se stala největším pěstitelem čaje v rámci celého svazu. Přestože se čaj v Gruzii pěstuje už více než sto let, období sovětské velkovýroby jeho pověst značně poškodilo.

Po rozpadu Sovětského svazu zdědila Gruzie přibližně 62 000 hektarů čajových plantáží. Po krachu gruzínského hospodářství na začátku 90. let se však velké čajové závody rozpadly a většina plantáží postupně zarostla a zpustla. Kvůli rozpadu zpracovatelských závodů se velká část nezpracovaných lístků vyvážela do Ruska, Střední Asie nebo Mongolska.

V roce 2000 se gruzínská vláda rozhodla podpořit obnovu čajových plantáží a začala dotovat pěstitele, kteří byli ochotni staré plantáže rekultivovat. Peníze však po několika letech došly a pěstitelé museli hledat jiné zdroje financování.

Pomoc nakonec přišla mimo jiné z České katolické charity, která v Gruzii dlouhodobě působí a rozhodla se podpořit obnovu místních plantáží poskytováním bezúročných půjček pěstitelům. Vedle české charity pomáhá gruzínským plantážníkům například také americká rozvojová agentura USAID.

Stejně jako americká agentura se i česká pomoc zaměřuje především na podporu vysoce kvalitního ručně sbíraného čaje.

Dnes se v Gruzii vypěstuje jen asi pět tisíc tun čaje ročně a velké producenty nahradili převážně malí farmáři.

Až na výjimky se z gruzínských čajovníků vyrábí hlavně černý čaj a místní zelené čaje bývají většinou spíše průměrné kvality.

Přesto je Gruzie pro pěstování čaje ideálním místem. Subtropické klima, vysoká vlhkost a horské svahy vytvářejí velmi dobré podmínky pro růst čajovníku. Bez dotací a podpory se ale pěstování čaje na jižních svazích Kavkazu jen těžko udrží.

Rodiny, které pěstují čaj pro vlastní potřebu nebo pro drobný prodej, nejsou úplnou výjimkou, ale ani pravidlem. O čajovníky je totiž nutné se starat, pravidelně je ošetřovat a nenechat je zarůst trávou nebo kapradím. Čajovníky se pěstují v sadech, pod kukuřicí nebo na svazích, kde se jiné plodiny příliš nevyplatí.

Během roku probíhají obvykle tři sklizně. První, jarní sklizeň v květnu, bývá považována za nejkvalitnější. Druhá, uprostřed léta, je naopak považována za nejslabší.

Sklizené čajové lístky se nejprve nechají zavadnout. Poté se vloží do černého igelitového pytle, kde probíhá zhruba třídenní fermentace. Během této doby se lístky několikrát vysypou do lavoru a rukama se promnou podobně jako těsto, aby se narušila struktura listu a fermentace mohla proběhnout rovnoměrně.

Čaj se v Gruzii pěstuje především v oblasti u Černého moře, v nížině mezi Velkým a Malým Kavkazem. V 80. letech, na vrcholu své slávy, se čajovníky pěstovaly prakticky v celé této oblasti. Po krizi v 90. letech se však produkce soustředila do několika hlavních regionů.

Region Adjara je přímořská oblast, kde se čajové zahrady nacházejí přibližně ve výšce 80 až 200 metrů nad mořem. Zachovali se zde především malí producenti a čaj je zde většinou zpracováván ručně.

Region Guria, odkud se v posledních letech dovážel gruzínský čaj i do České republiky (např. Ozurgeti, Gruzie OP nebo Gruzie Traditional), má dnes největší produkční kapacity. Zachovalo se zde několik větších producentů i výzkumný ústav.

Charakterem jde o nížinný čaj, bohužel zpracování bývá často poměrně nešetrné – produkují se zde především směsi a zlomkové čaje. Na druhou stranu je Guria jediným regionem, kde se experimentuje i s jinými typy zpracování než jen s černým čajem. Výzkumný ústav zde každoročně zkouší nové postupy a občas vzniknou skutečné čajové skvosty. Ty je však možné koupit většinou jen přímo na místě.

Čaj z okolí města Kutaisi je zajímavý především svým vysokohorským charakterem – čajové zahrady se zde nacházejí i ve výšce kolem 1100 metrů nad mořem. V chuti lze často najít tóny oříšků a čokolády.

Přestože zde působí několik větších producentů i řada malých farmářů, je tento čaj v České republice téměř nesehnatelný, částečně i kvůli vyšší výkupní ceně.

Tato oblast leží blízko Abcházie, území okupovaného proruskými silami. Charakter čaje je podobný nížinným čajům z Adjary a zpracování je zde většinou také ruční.

Kvalitní gruzínský čaj je silný a má typickou výraznou vůni i chuť. Delší černohnědé lístky drátkovitého tvaru dávají po zalití nálev tmavě hnědé barvy. Vůně i chuť nálevu je plná a vydatná.

Dnešní gruzínský čaj díky své síle a typickému aroma není pro každého. Na druhou stranu snese velké množství cukru i mléka – a právě tak ho také mnoho lidí pije.

Autorka Alena Klímková je majitelkou malé firmy s kořením, bylinkami a čaji, která se snaží spolu se svým manželem vrátit koření a bylinkám důležitost, kterou si zaslouží.