Lichořeřišnice: pomocník při zánětech močových cest, kašli i vředech

Nejsem ortodoxní vyznavač bylinek ani prášků. Myslím, že by měl člověk mít rozumný názor. Nesahat za každou cenu po bylinkách, ale zároveň se jim ani nevyhýbat. Někdy totiž mohou pomoci tam, kde už člověk ztrácí trpělivost.

A v našem krámku máme spoustu krásných příběhů, kdy právě bylinky pomohly.

V herbářích a knihách o léčivých rostlinách bývá lichořeřišnice popisována jako rostlina s výraznými antibakteriálními účinky. Například český bylinář Jiří Janča ji ve svých knihách řadí mezi rostliny využívané při infekcích močových cest a dýchacího systému.

Také odborná literatura o fytoterapii uvádí, že látky obsažené v lichořeřišnici mohou působit proti některým bakteriím. Německý lékař a průkopník moderní fytoterapie Rudolf Fritz Weiss ve svých pracích popisuje využití rostlin s podobnými účinky při léčbě infekčních onemocnění.

Proto se o lichořeřišnici někdy mluví jako o „rostlinném antibiotiku“. V některých případech se také uvádí, že může být využívána jako doplněk při léčbě antibiotiky.

Naše zákaznice trpěla dlouhodobě na záněty močových cest. Byla to taková ta vleklá potíž, která se stále vrací. Po patnácti letech trápení objevila lichořeřišnici. Začala pít čaj z této malé rostlinky a vydržela u něj tři měsíce.

Když pak přišla znovu do krámku, říkala, že je to poprvé po mnoha letech, kdy má od potíží klid. Díky lichořeřišnici se zbavila nepříjemných symptomů a znovu si může naplno užívat běžný život.

Moderní fytoterapie upozorňuje především na obsah bioaktivních látek, které mohou mít antimikrobiální účinky. Tyto látky mohou pomáhat omezovat množení některých bakterií v těle.

Rakouský etnobotanik Wolf-Dieter Storl, který se dlouhodobě zabývá tradičním využíváním léčivých rostlin, ve svých knihách připomíná, že mnoho rostlin s ostrou chutí bylo v lidovém léčitelství používáno právě při infekčních potížích.

Také český bylinář Josef A. Zentrich ve svých publikacích uvádí, že lichořeřišnice patří mezi rostliny, které byly v tradičním léčitelství využívány při různých zánětech v těle a při infekcích močových cest.

Jednou přišla do krámku zákaznice, která hledala něco pro svou babičku. Ta několik měsíců trpěla úporným kašlem. Vyzkoušela různé sirupy i léky, ale nic nepřinášelo výraznější úlevu.

Nakonec si odnesla lichořeřišnicový sirup. Po čase se zastavila znovu a říkala, že právě ten babičce pomohl. Kašel postupně ustoupil a babička se konečně vyspala bez nekonečného pokašlávání.

Navíc se prý zlepšila i další potíž, kterou dlouho řešila – vyhojil se jí bércový vřed.

V lidovém léčitelství byla lichořeřišnice často používána v případech, kdy se předpokládala přítomnost různých mikroorganismů v těle – například bakterií nebo jiných nežádoucích organismů.

Některé odborné texty uvádějí, že účinné látky obsažené v této rostlině mohou působit proti bakteriím, jako jsou například streptokoky nebo stafylokoky, které bývají častou příčinou různých zánětlivých onemocnění.

Lichořeřišnice je známá svou lehce štiplavou chutí a zároveň bohatým obsahem vitamínů a minerálů. Právě díky nim může být užitečným pomocníkem při potížích s močovými cestami.

Rostlina má mimo jiné mírné diuretické účinky. To znamená, že podporuje tvorbu moči. Zvýšené močení může pomoci odplavovat z močových cest patogenní mikroorganismy a toxiny, které zánět způsobují.

Obsahuje také vitamín C, který patří mezi silné antioxidanty a podporuje imunitní systém. Díky tomu může tělo lépe bojovat s infekcemi.

Velkou roli hrají i bioaktivní látky, především glukosinoláty a flavonoidy. Ty mohou mít antimikrobiální účinky a mohou pomáhat omezovat růst patogenních mikroorganismů.

Díky těmto vlastnostem může lichořeřišnice přispět i ke zmírnění zánětu v močových cestách a úlevě od nepříjemných příznaků, jako je pálení při močení nebo časté nutkání na toaletu.

Lichořeřišnici lze využít několika způsoby. Listy a květy mají lehce pikantní chuť a mohou se přidávat do salátů nebo pomazánek. Často se také připravuje čaj ze sušené rostliny.

Oblíbené jsou také tinktury nebo sirupy, které se používají při infekcích dýchacích cest nebo při potížích s močovým ústrojím.

Je však dobré mít na paměti, že při vážnějších zdravotních potížích by měl člověk vždy vyhledat lékaře. Byliny mohou být skvělými pomocníky, ale nenahrazují odbornou léčbu.

Lichořeřišnice pochází z Jižní Ameriky, především z oblastí dnešního Peru a Bolívie. Podle etnobotanických záznamů ji místní indiánské kmeny využívaly nejen jako léčivou rostlinu, ale také jako zdroj síly. Její ostrá, pikantní chuť měla symbolicky „probudit krev“.

Některé prameny uvádějí, že lovci nebo bojovníci si před výpravou dávali několik listů lichořeřišnice, aby získali energii a odvahu. Proto se někdy v historických textech objevuje označení „indiánská řeřicha odvahy“.

Do Evropy se lichořeřišnice dostala v 16. století a velmi rychle si získala oblibu nejen jako léčivá rostlina, ale také jako okrasná květina. V některých starých zahradnických knihách se objevuje zajímavá lidová víra: lichořeřišnice vysazená u domu měla chránit domácnost před nemocemi.

Lidé si totiž všimli, že rostlina má silnou vůni a dokáže odpuzovat některé škůdce. Postupně tak vznikla představa, že dokáže odhánět nejen hmyz, ale symbolicky i různé nemoci a „nečistoty“.

Zajímavé využití má lichořeřišnice i v zahradnictví. Zahradníci ji často vysazují mezi zeleninu nebo květiny, protože přitahuje některé škůdce více než jiné rostliny.

Mšice například velmi často napadají právě lichořeřišnici. Díky tomu zůstávají jiné rostliny relativně v bezpečí. Proto se někdy říká, že lichořeřišnice je takzvaná „obětní rostlina“, která chrání ostatní části zahrady.

Málo lidí dnes ví, že semena lichořeřišnice se kdysi běžně používala v kuchyni. V Anglii a Francii se nakládala do octa a koření podobně jako kapary.

Tomuto pokrmu se dokonce říkalo „kapary chudých“. Zelená semena mají totiž lehce pikantní chuť, která kapary skutečně trochu připomíná. Recepty na jejich přípravu se objevují v kuchařkách už v 18. a 19. století.

Když se lichořeřišnice rozšířila po Evropě, všimli si jí také námořníci. Listy obsahují poměrně hodně vitamínu C, a proto se někdy používaly jako doplněk stravy během dlouhých plaveb.

V době, kdy byly na lodích časté kurděje způsobené nedostatkem vitamínu C, měly rostliny s tímto vitamínem velkou cenu. Lichořeřišnice tak patřila mezi rostliny, které pomáhaly doplnit potřebné látky v jídelníčku.

Zajímavý je také latinský název rostliny – Tropaeolum. Ten pochází z řeckého slova „tropaion“, které označovalo válečný trofejní sloup.

Botanikům totiž květy lichořeřišnice připomínaly helmy a štíty zavěšené na sloupech po vítězství v bitvě. Právě tato představa dala rostlině její vědecké jméno.

V lidovém léčitelství se lichořeřišnici někdy říkalo rostlina na čištění krve. Tento starý výraz znamenal, že byla používána při různých infekčních a zánětlivých potížích.

Lidé ji užívali při nachlazení, dlouhotrvajícím kašli, zánětech močových cest nebo při kožních problémech. I když dnešní medicína používá jiná vysvětlení, právě tyto tradiční zkušenosti stojí za tím, že si lichořeřišnice udržela své místo mezi známými léčivými rostlinami dodnes.

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) pochází z Jižní Ameriky, ale dnes ji najdeme téměř na každé zahrádce. Je známá svými výraznými oranžovými a červenými květy a kulatými listy.

Na první pohled je to jen krásná okrasná rostlina. Přitom v sobě skrývá pozoruhodnou sílu.

Možná právě proto se o ní v našem krámku mluví s takovým respektem. Je to totiž rostlinka, která někdy dokáže pomoci tam, kde by to člověk vůbec nečekal.

Autorka Alena Klímková je majitelkou malé firmy s kořením, bylinkami a čaji, která se snaží spolu se svým manželem vrátit koření a bylinkám důležitost, kterou si zaslouží.