Článek
Proč to dřív opravdu vadilo
Měděná sítka reagovala s kyselinami obsaženými v některých bylinkách a ovlivňovala chuť nálevu. Hliník mohl reagovat s dalšími složkami bylin a mosaz měla tendenci oxidovat. V takovém případě opravdu nebylo používání kovového sítka ideální.
Co je dnes jinak
Dnes máme k dispozici kvalitní potravinářskou nerezovou ocel. Ta je chemicky stabilní, tedy inertní, a s bylinkami nereaguje. Neovlivňuje chuť, aroma ani účinné látky.
Bylinkářka Jana Soukupová i bylinkáři sdružení kolem portálu Bylinky pro všechny se na svých stránkách shodují, že kvalitní nerezové sítko nemění kvalitu ani účinek bylinkového čaje. Stejný názor sdílejí i fytoterapeuti a technologové čajů. Není náhoda, že se nerez běžně používá při sušení, zpracování i skladování léčivých bylin v profesionální praxi.
Kdy se nerezová sítka začala používat
Nerezová ocel vznikla na počátku 20. století, konkrétně v roce 1913 ve Velké Británii. Do domácností a potravinářství se začala výrazněji prosazovat mezi 20. a 30. lety 20. století a masově se rozšířila po druhé světové válce. Varování před „kovem v bylinkách“ tedy vychází z doby, kdy nerez ještě nebyla běžně dostupná.
Proč se tenhle názor pořád drží
Část bylinkářů vychází z tradice předávané po generace, kdy kov skutečně problém být mohl. Další volí sklo nebo porcelán z opatrnosti nebo z filozofického přesvědčení. Roli může hrát i osobní zkušenost s nekvalitním kovem nebo prostá setrvačnost – „vždycky se to tak dělalo“.
A co komerce?
U některých tvrzení o nevhodnosti kovových sítek může hrát roli i obchodní pohled. Výrobci látkových, bambusových či jiných alternativ je přirozeně prezentují jako nejšetrnější řešení. To ale neznamená, že by nerez byla škodlivá – spíš jde o zjednodušené sdělení.
Není to náhodou naopak?
Látková i bambusová sítka jsou porézní, nasávají aroma, barvu i silice a při opakovaném použití mohou přenášet chutě mezi jednotlivými nálevy. Bambus má navíc vlastní přirozenou vůni.
Nerezová ocel je naopak neporézní, snadno se čistí a chuťově patří k nejneutrálnějším materiálům.
Kov jako ochránce a stabilita
V lidových představách nebyl kov vždy jen „rušivým prvkem“. Naopak – v mnoha kulturách byl považován za ochranný a stabilizující materiál. Kovové předměty se zavěšovaly nad dveře nebo ukládaly k léčivým rostlinám jako symbol ochrany před zkažením, nemocí nebo „špatnou energií“.
V některých oblastech se věřilo, že kov dokáže udržet věci v rovnováze a řádu – chrání je před hnilobou, chaosem a časem. Právě proto se kov používal na nádoby pro uchovávání sušených bylin, koření nebo léčivých směsí, které měly vydržet dlouho a beze změny.
Z dnešního pohledu je vlastně zajímavé, že moderní nerezová ocel tuto starou symboliku naplňuje velmi doslova. Je stálá, nemění chuť, nereaguje a chrání obsah před vnějšími vlivy. To, co dříve lidé vnímali spíš symbolicky, dnes potvrzuje i praxe a věda.
Možná i proto se nerez tak přirozeně usadila v bylinkářství, čajích a kuchyni – ne jako narušitel, ale jako tichý ochránce chuti a kvality.
Speciální použití, o kterém se moc nemluví
Nerezová sítka a nádoby se také osvědčily při přípravě bylinných nálevů určených k opakovanému použití, například při více nálevech z jedné dávky bylin nebo u směsí, které se pijí postupně během dne. Protože nerez nenasakuje aroma ani vlhkost, nedochází ke „smíchání chutí“ mezi jednotlivými nálevy.
V praxi to znamená, že si bylinkový čaj zachová čistý a čitelný charakter od prvního do posledního šálku, což je vlastnost, kterou jiné materiály často nabídnout neumí.
Závěrem
Mýtus o škodlivém kovovém sítku patří spíš do minulosti. Pokud používáte kvalitní nerezové sítko, nemusíte mít obavy – chuť zůstane čistá, vůně krásná a bylinky vám dají přesně to, co mají. Někdy totiž to, co působí „přírodněji“, není nutně chuťově neutrálnější.
Autorka Alena Klímková je majitelkou malé firmy s kořením, bylinkami a čaji, která se snaží spolu se svým manželem vrátit koření a bylinkám důležitost, kterou si zaslouží.
