Pelyněk: bylina vyhledávaná při borelióze, malárii a potížích se žaludkem

V našem krámku máme hned tři druhy pelyňku – každý z nich má trochu jiný charakter i využití.

Pelyněk pravý je asi nejznámější druh. Jeho typická hořkost je důvodem, proč si ho lidé často kupují při potížích se žaludkem nebo trávením. Hořké byliny totiž tradičně podporují tvorbu trávicích šťáv.

Mnoho zákazníků ho ale nepoužívá jen jako čaj. Pelyněk pravý se také přidává do různých alkoholických nápojů a bylinných likérů, kde dodává nápojům charakteristickou chuť a vůni.

Druhým zástupcem je pelyněk estragon, který většina lidí zná jednoduše jako estragon. Na rozdíl od pelyňku pravého je jeho chuť jemnější a aromatičtější.

Estragon patří mezi klasická koření francouzské kuchyně. Používá se například do omáček, k drůbeži, rybám nebo do různých bylinkových směsí. Dodává jídlům lehce anýzovou vůni a velmi elegantní chuť.

Třetím druhem, který máme v nabídce teprve krátce, je pelyněk roční (Artemisia annua). Tato bylina v posledních letech vzbudila velkou pozornost.

Obsahuje látku artemisinin, která je známá ve světové medicíně především v souvislosti s léčbou malárie. Právě proto o ni mají zájem i lidé, kteří hledají přírodní cesty podpory zdraví. Často ji vyhledávají například lidé, kteří řeší potíže spojené s boreliózou.

V domácnosti může být pelyněk roční využíván také při trávicích potížích, nadýmání nebo pálení žáhy. Někteří lidé ho používají i tehdy, když je občas trápí bolesti hlavy, napětí nebo úzkost.

Rod pelyňků, latinsky Artemisia, je překvapivě rozmanitý. Na světě existují stovky druhů, které rostou v Evropě, Asii i Americe. Některé jsou léčivé, jiné aromatické a další se používají jako koření nebo součást různých nápojů.

Pelyněk černobýl

Jedním z nejznámějších je pelyněk černobýl. Roste běžně podél cest, na loukách nebo na okrajích polí a mnozí ho znají, aniž by si uvědomovali, že jde právě o pelyněk. V lidovém bylinkářství se používal hlavně při trávicích potížích a na podporu chuti k jídlu. Staré herbáře zmiňují, že pomáhá také při napětí nebo neklidu. V minulosti měl i symbolický význam – lidé věřili, že chrání před zlými silami a přináší klidný spánek.

Pelyněk pontský

Dalším zajímavým druhem je pelyněk pontský. Ten je méně známý, ale objevuje se v historii výroby aromatických nápojů. Používal se například při výrobě vermutů a bylinných likérů. Jeho chuť je jemnější než u pelyňku pravého, ale stále si zachovává typickou hořkost.

Pelyněk brotan – boží dřevec

Zmínit můžeme také pelyněk brotan, někdy nazývaný boží dřevec. Tato rostlina byla velmi oblíbená ve středověkých klášterních zahradách. Má příjemnou aromatickou vůni připomínající citron. Používal se nejen jako léčivá bylina, ale také v domácnostech jako ochrana proti molům a jinému hmyzu.

Pelyňky se dokázaly přizpůsobit velmi různým podmínkám – některé rostou v suchých stepích, jiné v horách nebo na loukách. Přesto mají mnoho společných znaků.

Často mají jemně stříbřité nebo šedozelené listy, které jsou pokryté drobnými chloupky chránícími rostlinu před suchem a sluncem. Listy bývají silně členěné a při promnutí mezi prsty vydávají výraznou aromatickou vůni.

Květy pelyňků nejsou nápadné. Jsou drobné, většinou žluté nebo žlutozelené. Pelyňky se proto nepěstují kvůli květům, ale hlavně kvůli listům a jejich účinným látkám.

I když mohou jednotlivé druhy vypadat trochu odlišně, většinu z nich prozradí výrazná hořká chuť a silná vůně. Právě tyto vlastnosti je po staletí předurčily k využití v bylinkářství i kuchyni.

Pelyněk byl v minulosti velmi všestrannou rostlinou. Sušené větvičky se dávaly do skříní mezi oblečení, aby odpuzovaly moly. Někde se přidávaly i do zásob obilí nebo do komor, kde pomáhaly chránit potraviny před škůdci.

V zahradách se pelyněk vysazoval poblíž zeleniny nebo ovocných stromů, protože jeho výrazná vůně dokázala některé škůdce odradit. Některé druhy se také používaly jako přírodní barvivo, ze kterého bylo možné získat žluté až zelenavé odstíny pro barvení vlny nebo lnu.

V různých kulturách se pelyněk používal také při vykuřování domů. Sušené svazky bylin se zapalovaly a jejich kouř měl podle starých tradic očistit prostor.

Zajímavá je i stará pověst o římských vojácích. Říká se, že si při dlouhých pochodech dávali pelyněk do sandálů, protože věřili, že pomáhá proti únavě nohou.

Pelyněk je natolik známá a výrazná rostlina, že se objevuje dokonce i v Bibli. V biblických textech je zmiňován jako symbol hořkosti a těžkých životních chvílí. Právě jeho silná chuť se stala obrazem něčeho, co není příjemné, ale co člověk musí někdy v životě překonat.

Zajímavé je, že i v tomto symbolickém významu se vlastně skrývá stejná myšlenka, jakou znali už staří bylinkáři. Hořké byliny mohou být pro tělo užitečné – a někdy i hořké zkušenosti mohou člověka posílit.

Pelyněk byl od pradávna spojován s hořkostí. Když člověk ochutná jeho list, okamžitě ucítí velmi silnou chuť. Právě tato vlastnost dala vzniknout starému rčení, že to, co je hořké, může být pro tělo dobré.

Staří bylinkáři si všimli, že hořké byliny podporují trávení a pomáhají tělu lépe zpracovat jídlo. Pelyněk proto patřil mezi rostliny, které se používaly při pocitu těžkosti po jídle nebo při ztrátě chuti k jídlu.

Hořkost pelyňku měla ale i symbolický význam. Ve starých knihách se někdy píše, že připomíná, že ne všechno, co je v životě hořké, musí být špatné. Naopak – právě hořkost může někdy přinést sílu, očistu a nový začátek.

Možná i proto si pelyněk udržel své místo v bylinkářství po stovky let. Je to rostlina s výrazným charakterem, která lidem slouží dodnes.

Zdroje: Tradiční herbáře, botanická literatura o rodu Artemisia, odborné publikace o léčivých rostlinách, vědecké články o látce artemisinin a obecně dostupné botanické databáze. Článek má popularizační charakter a shrnuje historické, botanické a bylinkářské poznatky o pelyňku.

Autorka Alena Klímková je majitelkou malé firmy s kořením, bylinkami a čaji, která se snaží spolu se svým manželem vrátit koření a bylinkám důležitost, kterou si zaslouží.