Článek
Ovšem myslím, že ani Evropská legislativa nám ty bylinky z hlavy nevyžene. Česká republika patří k zemím, ve kterých má bylinkářství velkou tradici. Od malička jsme všichni dostávali heřmánkový čaj, lipový květ nebo podběl a bylinky jsou většinou to první, po čem sáhneme při menších bolístkách. Důkazy najdete jak v historii, tak i v pohádkách. I zákazníci v našem krámku denně dokazují, že jim bylinky hezky slouží.
A jak to vlastně tedy je?
Když dnes prodáváte bylinky, nesmíte o nich mluvit jako o lécích, či říkat, že léčí. Odpověď není v tom, že by Evropská unie „zakázala bylinky“ nebo popřela jejich tradiční význam. Jde o to, do jaké právní kategorie výrobek spadá.
V okamžiku, kdy je bylina nabízena k vnitřnímu užití – tedy například jako sušený květ k přípravě nálevu, směs na čaj nebo doplněk stravy – považuje se podle práva za potravinu. A pro potraviny platí jasné pravidlo: nesmějí být prezentovány jako léky. Není tedy možné uvádět, že konkrétní bylina léčí nemoc, uzdravuje nebo jí předchází. Používat lze pouze taková zdravotní tvrzení, která byla na úrovni Evropské unie vědecky posouzena a schválena.
Pokud by měl být bylinný produkt uváděn jako léčivý přípravek, musí projít registrací podle lékové legislativy. Teprve poté může mít oficiálně uvedené léčebné účinky. To je ale zcela jiný a mnohem přísnější režim.
Někdy se objevuje představa, že když se výrobek neoznačí jako čaj ani jako doplněk stravy, ale jednoduše jako „bylinka“, stojí mimo tento systém. Tak to však nefunguje. Každý výrobek uvedený na trh musí spadat do nějaké právní kategorie. Pokud je zřejmé, že je určen ke konzumaci, bude považován za potravinu bez ohledu na to, jak stručně je pojmenován. Rozhodující je skutečný účel použití a způsob, jakým je výrobek prezentován zákazníkům.
Kvalitní vyprazdňování
A tak dnes v našem sortimentu bylinkových čajů nenajdete čaj na problémy se zácpou, protože to je nemoc, ale Kvalitní vyprazdňování. Místo čajíku na problémy s Hemoroidy máme Konečník. Vysoký tlak je krevní, Cukrovka se jmenuje Cukr a takhle bych mohla pokračovat dál a dál, protože těch bylinkových čajů máme padesát.
Podběl doplatil na nulovou toleranci k nejistotě
A jak je to s tím podbělem? V případě podbělu nejde o to, že by někdo prokázal, že šálek čaje z této byliny běžnému člověku ublíží. Problém je v tom, že obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy – látky, které mohou při dlouhodobém nebo vysokém příjmu poškozovat játra a jsou označovány jako potenciálně genotoxické.
A právě u genotoxických látek evropská regulace vychází z velmi přísného přístupu: protože nelze s absolutní jistotou stanovit bezpečnou hranici, nastaví se limity tak nízko, že je prakticky jednodušší danou bylinu k vnitřnímu užívání vůbec neuvádět na trh. Nejde tedy o zákaz podbělu jako rostliny, ale o důsledek systému, který raději minimalizuje jakékoli teoretické riziko, než aby pracoval s tradiční zkušeností a rozumně stanoveným dávkováním. Výsledkem je situace, kdy bylina používaná po generace mizí z čajových směsí nikoli proto, že by byla prokázána její běžná škodlivost, ale proto, že moderní regulace pracuje s nulovou tolerancí k nejistotě.
Octomilky za to nemohou
Občas se lze setkat s tvrzením, že podběl byl „zakázán kvůli pokusu na mouše“. Ve skutečnosti je to značné zjednodušení. V toxikologii se například octomilka používá jako běžný modelový organismus pro zkoumání genetických změn, protože u ní lze rychle a spolehlivě sledovat účinky látek na DNA. Pyrrolizidinové alkaloidy obsažené v podbělu byly skutečně testovány i v těchto genetických modelech, ale hodnocení jejich rizika nevychází z jediného experimentu. Opírá se o soubor laboratorních testů, studií na savcích i o zdokumentované případy poškození jater u lidí při dlouhodobém užívání rostlin s vyšším obsahem těchto látek. Příběh o „mouše“ tedy spíše vyjadřuje frustraci nad přísností současné regulace než skutečný důvod omezení. Realita je složitější a vychází z kombinace vědeckých poznatků a principu předběžné opatrnosti, který je dnes v evropském právu běžný.
A nejsou v tom zájmy farmaceutických firem?
Některé alternativní zdravotní weby a skupiny tvrdí, že současná pravidla EU omezující zdravotní tvrzení a kategorizaci bylin ve skutečnosti posilují pozici velkých farmaceutických firem a nepřiměřeně penalizují tradiční léčivé rostliny. Takové názory se objevují například na portálu Stáj Český Dvůr nebo ve výzvách sdílených na platformách jako Avaaz, případně je hájí mezinárodní skupiny jako Alliance for Natural Health, které dlouhodobě lobují proti regulacím doplňků stravy a za volnější přístup k přírodním léčivům.
Autorka Alena Klímková je majitelkou malé firmy s kořením, bylinkami a čaji, která se snaží spolu se svým manželem vrátit koření a bylinkám důležitost, kterou si zaslouží.
Zdroje: Směrnice o doplňcích stravy - https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2002/46/oj/
Nařízení o nutričních a zdravotních tvrzeních - https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/zdravi-vyziva-bezpecnost-potravin-a-predmetu-bezneho-uzivani/doplnky-stravy-zdravotni-tvrzeni/zdravotni-tvrzeni/
