Článek
Výpadek elektrického proudu obecně není zrovna legrace k popukání. Optimisté to možná mohou brát jako vítaný civilizační detox, ti ostatní neustále netrpělivě pokoušejí vypínač, zda již proud znovu proudí. Pesimisté to mají nejtěžší: jim jejich naturel maluje ty nejčernější scénáře. Všichni společně si však oddechnou, když je svět nejpozději do hodiny opět v pořádku a svítí se (a ledničky běží).
V teplých letních měsících to asi nebude problém ani pro pesimisty (pokud to netrvá dlouho), ale v zimě, když kolem vás panují mínusové teploty, to pak přestává každá sranda. Protože na takový proud funguje prakticky všechno kolem nás. A má-li výpadek trvat déle než onu jednu přijatelnou hodinu, pak pro vás nastává doba ledová. A na tu nejste ani v nejmenším připraveni.
Přesně to se přihodilo obyvatelům jihozápadního Berlína. Konkrétně městských částí Nikolassee, Zehlendorf, Wannsee a Lichterfelde. Výpadek postihl celkem asi 45 000 domácností a 2200 obchodů, firem a institucí. Ale také třeba domovy s pečovatelskou péčí, zdravotnická zařízení a banky. A jak se ukázalo, nešlo o „lapálii“, jenž bude vyřešena do té pověstné hodiny. Určitě se naplnil scénář pesimistů. Všechny domácnosti byly připojeny k „elektrické míze“ teprve ve čtvrtek 8. 1. Tedy pro mnohé skoro šest dnů bez elektřiny! V zimě a mrazu. Protože mnozí byli i bez dodávek tepla.
To vážně není sranda, protože kromě toho, že vám nejde lednička či nesvítí obývák, vám neteče voda. Na ulicích se nesvítí, nejdou semafory, nefungují nemocnice, obchody s potravinami (případně jen omezeně - proud jim dodávají vlastní agregáty). Nefungují ani alarmy a jiná zabezpečení na obchodech nebo domech (ráj na zemi pro zloděje?), mobilní sítě či internet. Nevyberete si peníze z automatu. Prostě nic. A to celé nic se v tomto ročním období nejpozději kolem páté hodiny odpolední ponoří do naprosté tmy. Takové, že by se dala krájet. Ať žijí deprese.
ilustrační obrázek
Zanadávat si na dodavatele elektřiny, že má v systému bordel, obyvatelům postižených oblastí mnoho nepřinese. Tentokrát v tom totiž nikdo od fochu nejel. Viník kolapsu se přihlásil sám. Vlastně se k činu hrdě přiznal.
Skupina „Vulkangruppe“ zveřejnila na internetu vyjádření, že za útokem na kabelový most u elektrárny v Lichterfelde stojí právě ona. O to hned dvakrát, protože někteří politici si začali na akci přihřívat svou „válečnou polívčičku“ a ponoukali obyvatele k myšlenkám, že za útokem stojí Rusko. Třeba jako válečný rétorik Roderich Kiesewetter z vládní strany CDU (zde). Jiní ve svých komentářích zase označují za hlavního viníka (tedy ideového) opoziční AfD (ty, s kterými se nemluví). Proto se extrémističtí ochránci klimatu (protože klima at first!) pro jistotu přihlásili ještě jednou a vysvětlili, jak to s planetou myslí dobře a proto ty zničené kabely.
„Ochránci klimatu“ z této skupiny nejsou ale žádní malinko zlobící ekologisté, nýbrž regulérní rudí teroristé, kterým leží v žaludku kapitalismus (tedy jediný životaschopný ekonomický model). Veřejnosti ani policii nejsou vůbec neznámí. Na svém kontě mají od roku 2011 (kdy se o nich veřejnost poprvé dozvěděla) už několik podobných akcí. Až doposud se jim však nikdo nedostal na kobylku. A nebo se o to až tak vehementně nesnažil. Byť už jednou v 2024 policie čapla dva podezřelé skoro při činu, pro „složitou důkazní situaci“ je nechala německá justice zase běžet.
Jako každá „výjimečná situace“, i tato nebyla odpovědnými zvládnuta úplně bez ztráty květinky a problémy byly všude (ve smyslu: silničáři byli překvapeni, že v zimě napadl sníh). Někde menší, jinde větší. Co však spolehlivě fungovalo, byla „předkamerová“ exibice berlínských politiků. Tu u starých babiček zabalených do dek, tu v provizorních ubytovacích zařízeních, prostě v akci (staráme se o vás, nebojte). A dřeme jako koně, aby jste se zase ohřáli a zasvítili si.
Starosta Berlína (Bürgmeister) Kai Wegner (CDU) nebyl však několik hodin po výpadku k nalezení. Později vysvětloval, že se zarýgloval v home office a volal telefonem na všechny strany. Jen aby jeho milí Berlíňané měli zase proud a teplo. Kýho čerta!
Co ten nechtěl, provalilo se. Onen home office nebyl zase tak přísný, jak pan starosta veřejně deklaroval. Bylo totiž vyšťouráno, že v sobotu mezi 13. a 14. hodinou (katastrofa už byla v plném proudu - vlastně bez proudu) si byl zahrát se svou životní partnerkou Katharinou Günther-Wünsch (berlínská senátorka pro vzdělání) tenis. Potřeboval si totiž vyčistit hlavu!
Zřejmě je to příznačné pro německé politiky, že dělají opak toho, co by dělat měli (ale myslím, že to platí paušálně, evropsky). Že léta podceňovali levičácký extremismus (ale já to řeknu na plná ústa - terorismus), jenž si časem našel nová témata (kromě tradičního boje proti kapitalismu), jako třeba záchranu klimatu nebo Palestinu a tím pádem získal podporu nejen nemalé části veřejnosti, ale i politiků (protože ti také bojují za dobro světa). Například od „asfaltových (při)lepičů za klima“ se němečtí politici razantně distancovali až po dlouhé době, když už nešlo přehlížet blbou náladu jejich tradičního voličstva. A dlouho nebrali levicový extrémismus vůbec na vědomí, zaslepeni bojem proti pravici a pravicovému extrémismu.
Budete-li cyničtí, popřáli byste obyvatelům postižených částí jejich dobu „ledovou“ ve tmě a mrazu. Oni si totiž takové politiky, kteří jsou slepí na levé oko (a bojují za záchranu světa, ať to stojí co to stojí), pravidelně volí (viz výsledky posledních berlínských voleb). Takže několik dní bez proudu je vlastně jejich, byť nedobrovolný, příspěvek k lepšímu světu. Blbé je, že se to stalo v zimě. A ještě blbější, že další podobné akce se dají očekávat. Protože až vychladne v Berlíně momentální politicky „horká půda“, vše se vrátí do starých kolejí. A zeptáte-li se berlínského voliče, koho bude příště volit, odpověď se zřejmě bude pohybovat někde na škále barev zelené (Grüne), rudé (Die Linke, SPD) a černé (CDU). A karavana kráčí dál…
