Článek
Když začal Václav Matěj Kramerius v roce 1789 vydávat svoje c. k. vlastenecké noviny, trvalo klidně týden, než se dostaly až do poslední vísky, aby si tam místní vzdělanci přečetli, co se v Praze nebo ve světě událo.
Postupně se distribuce novin zrychlila až do fáze, kdy se do určité podvečerní hodiny musely odevzdat všechny články a fotografie, aby sazeči vytvořili „zrcadlo“, tedy jak bude stránka vypadat, než půjde do tisku. Když bylo všechno v pořádku, rozjela se rotačka, ze které na konci vypadávaly jednotlivé výtisky, ty se během noci rozvážely po celém kraji, aby je hned ráno našli předplatitelé ve schránkách a první nedočkavci si je mohli koupit u stánku třeba už v 5 hodin.
Když přišel do redakce první digitální foťák, byl to pomalu zázrak - nikdo nemusel čekat před temnou komorou, než se snímky z akcí vyvolají, ořežou na požadovaný rozměr a umístí do makety zítřejších novin. Pravda, první digitály byly dobré na statické fotky - fotbal nebo cokoliv rychlejšího z nich vyšlo jen jako šmouha.
Takhle jsem zažila v polovině 90. let redakci a tiskárnu, když jsme do ní nastupovali - tři zelení redaktoři a čtyři ještě zelenější elévové. Důvodem byl odchod zavedených redaktorů do právě vznikající krajské redakce Mladé fronty, což byl v té době pojem. Znamenalo to něco jako kopat pralesní ligu, a pak povýšit do Premier League. Moc jsme pánům záviděli a vzhlíželi k nim jako k polobohům, byli přece TI REDAKTOŘI Z MLADÉ.
Jak Mladá fronta, tak Lidové noviny, které za sebou měly v meziválečné éře taková jména jako Karel Čapek, Eduard Bass, Rudolf Těsnohlídek nebo Karel Poláček, se ale staly v rukou mezinárodních majitelů z institucí pouhým zbožím.
Proto se v časech, kdy tisk šel všeobecně dolů a navrch získávala digitální média, staly předmětem obchodu. Koupil si je český milionář se slovenskými kořeny Andrej Babiš. A v tom momentě se kormidlo zpravodajství definitivně zlomilo.
Zpočátku to ještě vypadalo nadějně - redakci Mladé fronty měla vést Sabina Slonková, symbol polistopadové investigativní novinařiny, které se Babiš dušoval, že nebude zasahovat do chodu redakce. Netrvalo to ani půl roku a paní Slonková právě z důvodů snahy po směrování novinářů ve prospěch Babišových firem a v neprospěch jeho oponentů raději odešla. Ostatně, v původní redakci téměř nezůstal kámen na kameni.
Jestli za něco Andreji Babišovi můžeme být vděční, tak za přesuny v mediálním světě. Robert Čásenský si založil časopis Reportér, Jaroslav Kmenta začal psát výborné knížky (mj. Kmotr Babiš nebo Rudý Zeman) a Sabina Slonková založila webové noviny Neovlivní. I Václav Dolejší raději odešel přes Hospodářské noviny do Seznamu, kde později založil s Lucií Stuchlíkovou slavný politický podcast Vlevo dole.
Co zbylo ze dvou kdysi nejuznávanějších novin? Jen prázdná skořápka, které nepomohlo ani každodenní zařazení reklamních supplementů zvaných magazíny - od rodiny přes bydlení, TV program až po auto-moto.
Ubývali předplatitelé a s tím i inzerenti (když nepočítám rozsáhlé aktivity většiny firem z holdingu Agrofert).
Když se dnes podívám jak na Lidovky, tak na Mladou frontu, je mi jich líto - skončila regionální příloha, skončily poctivé investigativní reportáže a vyšlo-li v nich něco zajímavého, člověk měl pořád tendenci ptát se, jak daná zpráva prospěla majiteli.
To se od 1. 9. 2023 ale mění - novým majitelem mediální skupiny Mafra, kam kromě obou deníků patří mj. i rádio Impuls, iDnes, pestrá směsice levných barevných časopisů + několika lifestylových (Cosmopolitan, Bazaar), se stal miliardář Karel Pražák, který si ji od Andreje Babiše koupil spolu s chemičkou Synthesií (o tu šlo v celém obchodě především) a s firmou Londa. Cena by podle serveru Neovlivní měla být 12 miliard korun.
Je otázkou, zda se dá ještě vrátit Mladé frontě a Lidovým novinám jejich někdejší sláva. Podle mne je šance tak 5 %. Patrně by to muselo souviset s radikální obměnou redakcí a důrazem na rychlé, ale poctivé zpravodajství nejen z centra. Ale po více než 10 letech to bude náročné. Velkou neznámou je i pokračování „novin zdarma“ jako jsou Metro a 5+2, které se ve velkých městech rozdávaly ze stojanů nebo kolportéry a hlavně před volbami dělaly svému majiteli medvědí službu, aby ho bylo vidět co nejvíc.
Otazník se vznáší i nad případným dalším prodejem Mafry jinému zájemci, třeba Pavlu Tykačovi, který o ni měl enormní zájem.
Sám Andrej Babiš se teď víc věnuje sociálním sítím, ve kterých jako správný podnikatel a politik cítí větší potenciální zásah diváků, než u „starých“ médií. Ostatně, jeho cílení na mladou generaci na TikToku je docela patrné.
Sice v krátkých videích ze sebe občas dělá při poskakování na obřím míči nebo polévání se limonádou tak trochu pomateného moulu, ale když se zeptáte dětí pod 15 let, kterého politika znají, patrně si vzpomenou právě na něj. A to by se časem, až získá dnešní generace náctiletých volební právo, nemuselo České republice vůbec vyplatit.
