Článek
Občas někdo orsej jarní chybě zamění za žlutě kvetoucí sasanku pryskyřníkovitou, ale byť obě květiny rostou v jarním lese klidně v sousedství, mají k sobě z botanického pohledu poměrně daleko.
Jedovatá sasanka je vzpřímená, cca 20 centimetrů vysoká a charakterizují ji přisedlé listy v horní části lodyhy. V podstatě je stejná, jako její známější bílá varianta - sasanka hajní. Obě mají pravidelně rozložených pět okvětních lístků kolem žlutého středu.
Pro orsej je třeba se sklonit blíž k zemi - mezi množstvím samostatných, lesklých vejčitých listů se na stonku o výšce do 15 cm otevírá květ s množstvím úzkých okvětních lístků. Zpravidla tvoří hustý koberec, který jakoby zval k ochutnávce něčeho svěžího po dlouhé zimě.
Ostatně listy mají vysoký podíl vitamínu C, pro který se dřív přidávaly do jarních salátů coby prevence kurdějí. Dnes už víme, že jak listy, tak i květ, lodyha či hlízy obsahují glykosid ranunkulin, který působí dráždivě a při požití způsobuje zánět dutiny ústní. Při větší konzumaci či vyšší citlivosti organismu může vést až k zástavě dechu.
Hustý koberec orsejových listů poznáme podle charakteristického lesku
I přes svou jedovatost si orsej v minulosti vysloužil čestné místo mezi léčivými bylinami. Od středověku se používal jako účinný prostředek k zastavení krvácení.
Pro svou svíravou schopnost se dlouho používal při léčbě nepříjemných hemeroidů a dokonce jej středověcí ranhojiči aplikovali i k úlevě od kožních problémů, včetně bradavic.
Dnes už se od jeho přímého použití upustilo - při kontaktu s nechráněnou pokožkou může způsobovat zánětlivé puchýřky, takže se jej nedoporučuje ani trhat. Ve váze by totiž stejně dlouho nevydržel, brzy by uvadl.
Bez zajímavosti není fakt, že orsej jarní je domovem výhradně v Evropě. Když se začal pěstovat v severní Americe coby okrasná květina v zahradách, rychle a nekontrolovatelně se šířil a vytlačoval některé místní druhy. Proto je na území USA a Kanady vnímán a potlačován coby invazivní rostlina.
Pro další informace:
