Článek
Oduševnělá tvář mladičké krásky provedená do nejmenšího detailu z mramoru měla za sebou do té doby už značně pohnutý osud, stejně jako její model.
Cecilie Gonzaga se narodila v roce 1426 coby nejmladší dítě mantovského vévody a odmalička projevovala bystrý intelekt. Už v sedmi letech prý hovořila plynně starou řečtinou.
Možná i proto ji víc než formální manželství s mladým šlechticem rodu Montefelto lákal klid v klášteře. Vstoupit do něj mohla ale až po smrti otce v roce 1444, kdy ji do ústraní mantovského kláštera Santa Lucia doprovodili její bratři. Nikdy už z něj nevyšla a dožila se v něm pětadvaceti let.
Vzpomínkou na její krásu byla donedávna pouze pamětní medaile, kterou nechal zhotovit jeden z jejích bratří. Málokdo tušil, že sečtělá Cecilie byla modelem i jednomu z nejvěhlasnějších renesančních umělců, který zvěčnil její oduševnělý výraz a zvláštní, asymetrický účes do mramorové busty.
Ta nevyzpytatelnými cestami doputovala do majetku uherského šlechtického rodu Czáky, kteří si ji vystavili ve svém novobarokním zámku ve Starém Hrhově na východě Slovenska.
Zámek Spišský Hrhov
Po druhé světové válce se zabavený zámek stal - jako mnohá šlechtická sídla - státním ústavem. Ve Spišském Hrhově byly internovány dívky s problematickým chováním lidově řečeno v „polepšovně“. Právě ty si rády mramorovou krásku „půjčovaly“, aby s ní hrály fotbal (což je při váze busty cca 30 kg celkem výkon) nebo aby ji krášlily pomocí barevných pastelek. Občas tak měla Cecilie oční linky nebo namalované rty.
Až na přelomu 70. a 80. let se busta dostala do sbírek Levočského muzea, kde byla chybně vyhodnocena jako levná kopie originálu pořízená někdy v 19. století. Jenže nový průzkum letos na jaře odhalil, že jde o omyl a ve sbírce lokálního muzea je skutečný renesanční skvost.
Když se zpráva před pár týdny dostala do médií, byl to v pravém slova smyslu příjemný šok a odborníci i zájemci o umění se začali těšit, až na podzim muzeum Cecilii vystaví.
Jenže pak přišel šok č. 2. Do muzea bez ohlášení nakráčel státní tajemník slovenského ministerstva kultury Lukáš Machala, který se před časem „proslavil“ mj. svými úvahami o tom, zda je Země plochá či zadáním kontroverzní úpravy státní hymny svému kamarádovi, a bustu bez předchozích projednání či předání dokumentace odvezl neznámo kam. Doprovod mu dělala ozbrojená ochranka maskovaná kuklami.
Shodou okolností se přesun podařilo natočit místní televizi, která ale dostala z ministerstva kultury zákaz, aby záznam odvysílala.
K tomu, kam byla Cecilie odvezena, se ministerstvo vedené Martinou Šimkovičovou lakonicky vyjádřilo, že je v odpovídajících zabezpečených prostorách a ani slovo o tom, zda bude dle původního plánu představena veřejnosti.
Obyvatelé Levoče na celou situaci reagují s humorem a po městě vylepují plakáty, že se hledá ztracená Cecilie.
Bohužel, i to je obraz dnešní státní správy kultury u našich východních sousedů.
Pro další informace:
