Článek
Když před třemi lety potřeboval tehdejší premiér Andrej Babiš podporu komunistů ve sněmovně, nasliboval jim „hory i s horákama“ a mimo jiné škrtl z rozpočtu 10 miliard pro Armádu ČR. Sice se jí pak pokoušel potichu polovinu vrátit, ale komunisté si toho všimli a bylo zle. Brali to jako zradu a stejně, jako další političtí souputníci ANO si museli přiznat, že se jejímu předsedovi nedá věřit.
Vloni - před prezidentskými volbami - zase kandidát Andrej Babiš prohlašoval v přímém přenosu debaty v České televizi, že by neposlal armádu na pomoc Polsku, kdyby bylo napadeno, a s klidem by porušil bod 5 ze smlouvy NATO zavazující členské státy, aby pomohly tomu ze členů, který by jejich pomoc potřeboval.
Vrcholem jsou dnes jeho tanečky z opozičních lavic poslanecké sněmovny kolem nákupu vojenské techniky, včetně „nejoblíbenější holky v unii“ F35, odpor k hypotetickým odvodům a výzvy k rozšíření řad armádních profesionálů.
Na člověku, který na vojně nikdy nebyl, ačkoliv v jeho věkové kategorii absolvovali základní vojenskou službu s minimálními výjimkami téměř všichni, je vidět, že armádě a jejím potřebám nerozumí, a ani v čase zostřené mezinárodní politické situace si neudělal „domácí úkol“ a problematiku vojska nedostudoval.
Možná jeho zájem skončil někde v dětství, kdy se mu rozbila oblíbená hračka tanku a on si řekl, že raději se bude věnovat něčemu stabilnějšímu.
Bohužel, za posledních bezmála 20 let, kdy byla k 1.1.2005 zrušena povinná základní vojenská služba, není mezi politiky jediný. Jinak by na postu ministra obrany nemohli být takový „experti“ jako Martin Stropnický, Karla Šlechtová či Jaroslav Tvrdík.
Jestli něco současným i minulým politikům napříč sněmovnou vyčítám, pak je to absolutní absence připravenosti většiny obyvatel České republiky na případnou krizovou situaci (a nemyslím tím jen válku, stačí povodně, tornádo nebo hromadná nehoda).
Už před rokem jsem psala, že mi chybí základy první pomoci a připravenosti na nestandartní situace ve školách všech stupňů - a po hříchu, pořád se tímto směrem nic neděje. Čestnou výjimkou jsou školy, které se samy rozhodly zaplatit si alespoň kurzy, jak se chovat v případě, kdy by se (nedej bože) měla opakovat situace se střelcem z 21.12.2023 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy také u nich.
Možná by stálo za úvahu větší zapojení Českého červeného kříže, který kdysi na školách pořádal pro děti kurzy Mladých zdravotníků. A zajímavě dovede práci naší armády propagovat i Univerzita obrany v Brně, třeba když malým i velkým návštěvníkům vysvětluje na brněnském Festivalu vědy, jak se hledají nášlapné miny.
I takové aktivity by byly minimálně malým krokem k tomu, jak být připraveni na situace, ve kterých se nikdo ocitnout nechceme, ale občas nás bohužel potkávají.
Pro podrobnější informace:
