Článek
Když před 85 lety vjížděl Adolf Hitler do Brna, dostalo se mu bouřlivého přijetí, byť to bylo neplánovaně a narychlo. Původně měl jet z obsazené Prahy rovnou do Vídně, ale Brno bylo pro Hitlera mimořádně důležité.
Kromě početné populace hlásící se k německé národnosti tu bylo i velké materiální zázemí. Zvláštní pozornost se věnovala zejména textilním továrnám s židovskými majiteli, které bylo pro účely Říše nutno co nejrychleji „arizovat“ - tedy odstavit jejich právoplatné majitele a převést je na správce oddané Říši. Nešlo o nijak zanedbatelnou část evropské výroby - v Brně se zpracovávalo takové množství látek, které mu vyneslo přízvisko „moravský Manchester“.
Velké pozornosti vůdce a jeho spolupracovníků se samozřejmě těšila i brněnská Zbrojovka, kde v důsledku nestabilní politické situace v Evropě jela výroba pušek a kulometů naplno. Zbrojovka v té době patřila k největším výrobcům zbraní na světě - vyvážela mj. i do zemí Latinské Ameriky, do Číny a do Etiopie.
Dodnes neopravené zbytky domu v Novobranské ulici č. 22, který byl vybombardovaný 20. 11. 1944
Jak textilky, tak i Zbrojovka začaly bezprostředně zásobovat německou armádu, což sice zachovalo pracovní místa, ale pro Brno z toho ve finále moc dobrého nevzešlo. Nejprve bylo jako strategický cíl bombardováno několikrát mezi srpnem a prosincem 1944 Spojenci, zkázu pak dokonala Rudá armáda při ostřelování a bombardování v dubnu 1945 během osvobozování.
To všechno ale 17. 3. 1939 zástupy vítající na ulicích a náměstích příjezd říšského vůdce do Brna ještě netušily. Naopak se narychlo připravilo slavnostní přejmenování hlavního brněnské náměstí na Adolf-Hitler-Platz.
Jenže vůdci se nezamlouvalo a projevil přání, aby jeho jméno raději neslo vedlejší Moravské náměstí, kde stál honosný Německý dům. Šlo o historizující budovu úctyhodných rozměrů - jen společenský sál měl 656 m², a také tu byly druhé největší varhany v Rakousku-Uhersku. Německé spolky jej vystavěly jako odpověď na menší, český Besední dům. Vůdci bylo jeho přání během pár dnů skutečně splněno a Moravské náměstí se po něm jmenovalo až do konce války.
Německý dům (budova s centrální věžičkou vpravo) stával na Moravském náměstí, které neslo během 2. světové války název Adolf-Hitler-Platz.
Hlavní uvítání na brněnské Nové radnici se neslo podle scénáře samozvaného starosty Oscara Judexe, bývalého tiskaře a obchodního cestujícího, který se angažoval v městské politice už před válkou coby zastupitel a radní za německou národně socialistickou stranu. V den obsazení vyhnal stávající vedení, v čele se starostou Rudolfem Spazierem, který byl později vězněn v koncentračním táboře Dachau.
Judex měl dokonce angažovat do uvítacího výboru i svého syna - školou povinného cvalíka, který se slzami v očích děkoval Hitlerovi, že teď už nebude muset hladovět. Říšský kancléř totiž zdůvodňoval zabrání zbytku Československa útlakem Němců, kteří ani nedostanou pořádně najíst. Hitler se při pohledu na obtloustlého chlapečka jen zmohl na to, že ho poplácal po tvářích a konstatoval „Na, ja.“
Centrem veškerého života se v čase protektorátu stal právě Německý dům, kde probíhaly schůze NSDAP, Hitlerjungen a svůj důstojnický klub tu měli i němečtí vojáci posádkou v Brně. Bylo tedy víc než symbolické, když se v dubnu 1945 stal jedním z terčů ostřelování města Rudou armádou a následně vyhořel.
V jeho okolí probíhalo v květnových dnech hromadné pohřbívání padlých sovětských rudoarmějců, kteří ale později byli exhumováni a převezeni na čestné pohřebiště zřízené na brněnském Ústředním hřbitově.
Dodnes je ale v místě provizorního pohřebiště památník Rudé armády. Trosky někdejšího Německého domu byly později srovnány se zemí a na jeho místě vznikl velkoryse dimenzovaný park v centru města.
Po bombardování Brna Rudou armádou v dubnu 1945 zůstaly z Německého domu jen ruiny
Kromě koncentračního tábora Pod kaštany byl na území Brna ještě jeden tábor. Šlo o pobočku koncentračního tábora Osvětim v dnešní Barvičově ulici v Masarykově čtvrti. Brno mělo za války hned dva „vlastní“ koncentrační tábory: tábor Pod Kaštany - Seznam Médium
O tom, že bude v Brně vybudována nová technická akademie SS a policie rozhodly podmínky, kdy na Moravě bylo v roce 1943 ještě relativně bezpečněji před bombardováním Spojenců. To už totiž v té době ohrožovalo většinu velkých německých měst, včetně Berlína.
Během září 1943 bylo v Osvětimi vybráno 250 vězňů (nesměli to být Češi, aby se s místními nemohli domluvit) s odbornými znalostmi - truhláři, tesaři, zedníci, sklenáři, parketáři, atp., kteří dostali za úkol dostavět nedokončenou budovu biskupského semináře. Po sprše a karanténě, při které už počítali s nejhorším a loučili se se životem, dostali nové šaty a byli odvezeni do moravské metropole.
Budova Biskupského gymnázia - v letech 1943-45 pobočný koncentrační tábor.
Vězni bydleli přímo v budově - v jejím druhém patře - aby se nezdržovali přesuny z jiného místa, a aby se co nejvíc omezila možnost útěku. Pod dohledem svých kápů - výše postavených vězňů se zpravidla trestní minulostí, a za vysokým dřevěným plotem, kde na každých 50 m byla strážní věž, pracovali denně až téměř do konce války. Střežila je jednotka SS „Prinz Eugen“ složená z Chorvatů, Srbů a Maďarů. Jídlo se jim vozilo ze Špilberku, kde v té době pořád ještě fungovala věznice. Kromě chleba a řídké polévky si občas mohli pochutnat i na kousku koňské klobásy.
Součástí jejich pobytu bylo každou sobotu trestání - za sebenepatrnější prohřešky dostávali vězni bití - 5, 10 i 15 ran býkovcem. Jednalo se o „specialitu“ velitele tábora Gerharda Palitzsche, který byl - na štěstí pro vězně - ale brzy vystřídán a po dalších prohřešcích (kšeftování s kradeným zlatem, nedovolený styk s židovskou vězeňkyní) degradován a odeslán na frontu, kde padl.
Bezpečnostní dveře na půdě dnešního Biskupského gymnázia dodnes připomínají, že se tu za války chystala akademie SS
V dokončované budově vznikly během války dvě laboratoře - fyzikální a chemická pro vývoj nových zbraní (mj. torpéd), syntetických paliv a výbušnin. Vězni pro hotové výrobky připravovali transportní bedny.
Postupně ale - jak byly jednotlivé práce hotovy - odvážely transporty skupiny vězňů, až jich nakonec zbylo jen několik desítek. I když měl důstojník, který je v dubnu 1945 převážel do Bavorska, rozkaz popravit je, rozhodl se neuposlechnout. Zbylých 36 vězňů z Brna bylo 3. 5. 1945 osvobozeno a mohli podat svědectví o tom, jak to v pobočném táboře chodilo.
Po válce byla budova navrácena biskupství, které se v ní rozhodlo zřídit místo semináře gymnázium. To tu ale vzhledem ke změně politického systému vydrželo jen chvíli. Za socialismu pak budova sloužila Vojenské akademii, později Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Po listopadu 1989 je zde Biskupské gymnázium.
Na koncentrační tábor se tu ale nezapomnělo - dodnes jej - kromě bezpečnostních dveří na půdě - připomíná i dvojjazyčná pamětní deska umístěná ve společných prostorách školy.
Pamětní deska v Biskupském gymnáziu
Kromě obou koncentračních táborů má ale Brno s válkou spojenu i jednu záhadu - úspěšný atentát na vysokého úředníka SS, u kterého se dodnes neví, kdo za ním stál.
/pokračování ve 3 části/
Za umožnění focení v budově Biskupského gymnázia děkuji jeho řediteli, Mgr. Karlu Mikulovi.
Pro další informace:
