Článek
Co z toho byla pravda, už se dnes asi nedozvíme, ale výsledkem je fakt, že byl vypovězen nejen ode dvora, ale i z celého Uherského království.
To, co by pro jiného znamenalo konec existence, se pro Mikuláše ukázalo jako pravé požehnání. Se svou podnikavou povahou a na tehdejší dobu velkou knihovnou plnou svazků v latině a řečtině se odstěhoval do Benátek, kde se stal úspěšným obchodníkem.
V přístavu, který v té době patřil bez nadsázky ke světovým křižovatkám a kde se ve velkém obchodování s Čínou, Orientem i Afrikou, žilo v té době na 180.000 obyvatel. Benátky navíc profitovaly i z rozsáhlého zavlažovaného území kolem města, jedné z prvních lokalit, kde se v Evropě začala pěstovat kulatozrnná rýže na proslulé risotto.
Ani v Benátkách se Mikuláš že Sečian a Szalgó neztratil v anonymním davu. Vedl výstavný dům a do šeptandy se dostal, když si postupně pořídil tři půvabné řecké otrokyně, které ale nebyly jeho služkami, nýbrž metresami.
Plánek ostrova Lazzareto s vyznačením jednotlivých budov - vlevo nobile, vpravo baráky chudších
Vypadalo to na dokonalý přerod někdejšího feudála v „kapitalistu“, kdyby nezasáhl osud v podobě moru. Mikuláš se jím nakazil při své poslední plavbě za obchodem a zemřel. Jenže příznaky nemoci se objevily i u jedné z jeho společnic.
Půvabná Adriana neskončila jako v minulých stoletích v zatlučeném domě označeném bílým křížem na dveřích hlídaném biřici. Doba pokročila a Benátky už od roku 1403 měly pro případ výskytu moru, lepry či dalších nemocí vyčleněný ostrůvek Lazzaretto Vecchio (Staré Lazareto), na dohled od svého výstavného Lida.
Mimochodem, právě z jeho jména se také vzalo označení v řadě evropských jazyků pro místo, kde byli internováni nemocní či později - během válek či neštěstí - zranění lidé, včetně českého „lazaret“.
Dochované pozůstatky Lazzaretto Nobile - místa pro urozené a bohaté
Nemocní tu měli k dispozici dle svého postavení buď budovy určené urozeným (nobile), kteří si - dle výše majetku mohli dopřát poměrně luxusní pobyt ve vlastních komnatách. Za patřičný, samozřejmě - vzhledem k riziku nákazy - štědrý poplatek se o ně staral personál a vše bylo cítit octem a růžemi - dvěma „osvědčenými“ látkami proti moru.
Kdo se chtěl vyvarovat pobytu na ostrůvku, musel dbát prevence. Tu - kromě octa a růžového výtažku - představovaly i prsteny se smaragdy či safíry, kapary naložené v octě či kapky a pilulky. V jejich případě šlo, podle zápisů lékaře řeckého původu Pietra Tomasiho, o medicíny obsahující výtažky z yzopu lékařského a vrcholáku tříslovinného, které dle poznatků moderní vědy mohly opravdu zabírat při mírnějším průběhu plicního moru.
V případě tzv. dýmějového moru, který se přenášel kousnutím nakažené blechy a následným vznikem hnisových hlíz v podpaží a tříslech, postupovali někteří odvážnější lékaři radikálně - hlízy rozřízli a snažili se je vyčistit. Pokud byl pacient mladý a odolný, mohlo to zabrat, ale pro řadu nemocných už pomoc přišla pozdě nebo vůbec.
Baráky na ostrůvku Lazzaretto Vecchio
Svědectví, kterým typem moru se nakazil Mikuláš a Adriana se nám nedochovalo, každopádně dívka se - na rozdíl od svého pána - uzdravila a mohla se vrátit do Benátek. Bohužel, dle listinných dokumentů týkajících se dědictví po Mikuláši (otrokyně byla vnímána jako jeho součást, stejně jako peníze, knihovna nebo dům) víme, že byť přežila mor, po několika měsících zemřela patrně na tuberkulózu. Tou se pravděpodobně nakazila právě na ostrově Lazzaretto Veccio.
Chudí lidé totiž byli soustředěni v barácích pro nemajetné, kde se najednou tísnilo i několik desítek nemocných odkázaných na dobrodiní benátských kupců, kteří odváděli určitý poplatek na správu lazaretu, a na péči mnichů, kteří se tu o nemocné starali.
Částečná rekonstrukce morového špitálu, včetně modelu lodi s tmavou plachtou varující ostatní, že na ni jsou nemocní morem
Od začátku 21. století probíhá na ostrůvku soustavný výzkum, který už odhalil řadu soukromých, ale i několik hromadných hrobů. Celkem tu - podle posledních dat - našlo svůj konec na 1.500 mužů, žen i dětí.
Pro další informace:
