Článek
Oba pánové ve věku dědečků se po obligátním přivítání „Franto, tebe už jsem dlouho neviděl!“ dostali během pár okamžiků k podstatě své cesty.
Oba zamířili na okraj Brna pro nákup. Jeho vrcholem mělo být lahvové pivo za částku, která je přiměla k výpravě přes několik vsí s většími taškami na kolečkách.
Rozpředla se debata nad tím, kolik stálo pivo v hospodě za dob jejich mládí a kdyby se to přepočítalo na tehdejší plat, kolik si jich mohli každý večer dovolit. A že teď už se jim do hospody ani nechce. Zapálit si tam nemůžou a kdo by pořád běhal ven, že? Navíc je kromě ceny oroseného půllitru odrazuje i vzdálenost, jakou dřív urazili na kole tam i zpět za chvíli, ale holt už to není, co bývalo a ještě by mohli dostat pokutu, že jedou „pod vlivem“.
Netuším, jestli v nabídce ten den jejich „pivo za hubičku“ ještě měli a oba pánové nepodnikli cestu zbytečně, ale jejich dialog mne donutil popřemýšlet o relativitě cen.
V jednu chvíli se rozčilujeme nad poloprázdnými košíky v obchodech, co všechno zase zdražilo a za pár minut jsme ochotni v restauraci vytáhnout z portmonky obnos v ceně oběda za kávičku nebo pivko.
Pohled do kavárenských a restauračních zahrádek během léta nepřipomínal, že by se Češi chystali na svém posezení nějak výrazněji omezovat. Cenovky „káva za 70,- Kč“ nebo pivo za stejnou částku už nám možná zevšedněly, stejně jako porce zmrzliny za 50,- Kč.
Anebo si říkáme, že život je i tak složitý, než abychom se omezovali i v drobných radostech?
A kolik jste ochotni utrácet za pivo nebo kávu vy?
