Článek
Uzávěrka fotoaparátu cvakla v roce 1966, kdy se v Íránu nosily minisukně, ženy si vyčesávaly vysoké drdoly, chodily na univerzitu a po ní si mohly zaskočit do baru na koktejl. Ani ve snu by je nenapadlo, že na konci dalšího desetiletí jim nové teokratické zřízení zakáže téměř všechno, až na možnost být manželkou a matkou nových občanů země, která má za sebou několik tisíciletí civilizace.
Mužem, který v době vzniku fotky vládl bezmála 90 miliónům obyvatel Íránu, byl Muhammad Rezá Šáh Pahlaví (1919-1980), v pořadí teprve druhý ze stejného panovnického rodu.
Jeho otec Réza Chán byl původně velitelem kozácké brigády chránící dynastii kadžárovských šáhů, kteří vládli Persii víc než 120 let. K moci se dostal sesazením posledního z nich, osmadvacetiletého Ahmadá Šáha Kádžára. Ten se stal panovníkem už v 11 letech, kdy jeho otec uprchl do Ruska, ale do vlády se v té době pochopitelně nijak výrazně nezapojoval. Patrně se mu ulevilo, když jej velitel jeho vojáků vyzval, aby se vzdal vlády ve prospěch republiky, a odjel do Paříže, kde po několika letech zemřel.
Réza Chán se provolal v roce 1921 premiérem a počítal původně opravdu s volbami. Jeho velkým vzorem byl Mustafa Kemal Atatürk ze sousedního Turecka, jak přejmenoval někdejší Osmanskou říši. Navíc zakázal Turkům fezy a začal zemi všestranně modernizovat.
Nakonec se ale Réza rozhodl jinak a prohlásil se v roce 1925 šáhem. Své dva syny - Muhammada a Alího - poslal do internátní školy ve Švýcarsku a po jejich návratu o pět let později je začal osobně připravovat na převzetí země.
Rodina Pahlaví v roce 1966 - vpravo sedí panovník s dcerou Farahnaz (1963), uprostřed Farah s novorozeným Alím (1966 - 2011). Šestiletý Kýros je mezi matkou a nejstarší šáhovou dcerou Šahnáz (1940) z prvního manželství, která je jen o dva roky mladší, než „macecha“.
Aby nebylo o nástupnictví pochyb, oženil v roce 1939 Muhammada s egyptskou princeznou Fawizou. Nebyla to právě jednoduchá doba. V Evropě i na severu Afriky už se druhým rokem válčilo, Hitler vstoupil do Sovětského svazu a Spojenci potřebovali íránský prostor pro zásobování Stalina vojenskou technikou.
Jenže v tu chvíli narazili na odpor Muhammadova otce, který sice naoko vyhlásil neutralitu země, ovšem spíš stranil Německu. Britové zaútočili na Írán od Perského zálivu, kdežto Sověti ze severu. Íránská armáda se bránila jen chabě a po porážce byl Réza donucen abdikovat. Na trůn se dostal 22letý Muhammad, který si zpočátku držel poměrně velkou oblibu u svých obyvatel. Zároveň poskytl Teherán k první vrcholné schůzce Stalina s Churchillem a Rooseveltem, kdy se jednalo nejen o otevření západní fronty v Evropě, ale už se začal řešit i poválečný vývoj starého kontinentu.
Po válce se situace v zemi začala měnit k lepšímu co do přibližování životní úrovně k Západu, včetně výše zmíněného de facto rovnoprávného postavení žen ve společnosti, a nic na tom nezměnil ani rozvod panovníka s jeho první ženou. Ovšem posun nastal i k horšímu. Panovník se stále víc se spoléhal na své britské a americké poradce, což vedlo k nespokojenosti s jeho vládou. Zvlášť, když začala působit jeho tajná policie SAVAK, která se neštítila ani brutálního mučení odpůrců Pahlavího vlády.
Muhammad prokazatelně přežil nejméně dva atentáty, jednou ho dokonce škrábla kulka na obličeji. Lidé z jeho okolí tolik štěstí neměli, několik jich dokonce zahynulo. To ovšem vládci stále víc připomínalo nutnost zajistit si nástupce. Ze dvou manželství měl zatím jen jediné dítě - princeznu Šahnáz narozenou v roce 1940. Ze svazku s herečkou Sorajou Esfandiáry se žádného potomka nedočkal, a tak se s ní nechal v roce 1958 také rozvést.
Farah Díba
Jedním z důvodů byla čerstvě dvacetiletá dcera vysokého íránského důstojníka Farah Díba, která po předčasné smrti otce a absolvování teheránského lycea odjela studovat architekturu do Paříže. Tady byla poprvé oficiálně přestavena Rézovi při jeho setkání s íránskými studenty, kterým přispíval ze svého zvláštního fondu na pokrytí nákladů studia. Půvabná dívka ho prý zaujala na první pohled, a tak netrvalo ani rok, než se oficiálně zasnoubili. Sňatek byl uzavřen 20. prosince 1959 a do roka se pár radoval z prvního společného potomka - prince Kýrose Rezy Pahlaví. Po něm přišli na svět ještě dvě dcery a další syn.
Tím, že zajistila následníka trůnu, si Farah „polepšila“ své postavení v zemi. Stala se iniciátorkou celé řady emancipačních zlepšení života íránských žen, včetně snadnějšího přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a životu nesvazovaného tolika konvencemi, ovšem při zachování islámské víry. Byla patronkou 24 dobročinných organizací a svou roli v nich rozhodně nebrala jen formálně, často přicházela sama s novými iniciativami.
Její aktivity se staly součástí naplnění 12 bodů tzv. Bílé revoluce, která měla mj. za cíl odstranit analfabetismus, ustanovit všeobecné volební právo, elektrifikovat celou zemi, nahradit tažná zvířata auty nebo vykoupit a rozdělit velkostatky s cizími vlastníky mezi drobnější místní farmáře. Hnacím motorem všech změn byly finance, které Írán vydělával díky bohatým nalezištím ropy.
Proti Bílé revoluci a odklon od tradičně vnímaného islámu se hlasitě postavil respektovaný ájatolláh Rúholláh Músaví Chomejní, který si postupně získával řady dalších příznivců. Na popularitě mu přidalo i vyhnanství, do kterého byl nucen odejít v roce 1964, a bohužel i snahy Muhammada odkazovat se mnohem víc na předmuslimskou historii Persie, mj. při pompézních oslavách 2.500 let Perské říše v roce 1971.
Už v roce 1967 si Muhammad přiřkl starodávný titul šáhanšáh neboli „král králů“ a Farah byla oficiálně korunována císařovnou. Stále častěji se také ujímala oficiálních povinností za v té době už ne úplně zdravého panovníka. To byla ale jen další voda na mlýn kritiků vlády a vedla k masovým nepokojům, které vyvrcholily v roce 1979.
Korunovace Rézy Pahlavího a jeho manželky v roce 1967
Tehdy byla celá rodina Pahlaví donucena odejít do exilu, ze kterého se naopak vrátil Chomejní, aby nastolil přísnou teokracii a zrušil celou řadu reforem. Během příštích 45 let se jemu a jeho následovníkům podařilo za cenu velkých represí přeformátovat Írán na zemi svázanou strachem a s velmocenskými choutkami.
Donedávna měl Írán ambice na výrobu vlastní atomové zbraně a podle odborníků mu v tom příliš nechybělo, nebýt operace „Půlnoční kladivo“, která vloni měla zničit tři jaderná zařízení na íránském území.
Írán rovněž podporuje ve jménu islámu řadu teroristických organizací, včetně palestinského Hamásu či jemenských Hútiú. Známý je i fakt, že dodává mj. bojové drony Šahíd Rusku pro jeho válku na Ukrajině.
Víc než 2500 let starý reliéf z královského paláce Ápádána ve starověkém hlavním městě Persepolis
Rodina Pahlaví odjela z Íránu nejprve do Spojených států, kde se panovník neúspěšně léčil z rakoviny, ale pak se rozhodla pro návrat do Egypta, kde Muhammad v roce 1980 zemřel.
Poté rodina vystřídala hned několik západoevropských zemí, ale nikde nebydlela trvale. Důvodem byl strach jejich vlád, že se nepodaří uchránit je před případným atentátem, nebo pragmatický postoj, kdy se jim zdálo výhodnější být zadobře z novým íránským režimem kvůli nákupům ropy.
Nakonec se většina rodiny Pahlaví rozhodla usadit v USA, kde studovali oba synové ještě před pádem otcova trůnu. Nejstarší princ Kýros si zvolil dráhu pilota stíhacího letounu, ale později vystudoval politické vědy, oženil se s právničkou íránského původu Yasmine a mají spolu tři dcery. V současnosti žijí v Marylandu. V posledních dnech se Kýros začal veřejně vyjadřovat k dění v Íránu a naznačuje, že by byl ochotný převzít po pádu současné vlády vedení země.
Jeho bratr Alí se zaměřil na filologii a staroíránské dějiny. Než stihl založit rodinu, zemřel v roce 2011 ve svém bytě na střelné zranění. Dodnes není jasné, zda šlo o vraždu či sebevraždu. Starší sestra Šáhnáz z otcova prvního manželství žije ve Švýcarsku, prostřední Farahnaz vede anonymní život v New Yorku.
Nejsmutnější osud potkal nejmladší princeznu Lejlu Pahlaví, která musela odejít z vlasti v pouhých 9 letech. Ta se snažila prosadit jako modelka, mj. pro značku Valentino, ale neúprosný módní průmysl ji „semlel“. Zemřela na předávkování kombinací prášků na spaní a kokainu ve svých 31 letech v Paříži.
50 m vysoký památník Azádí, který nechal postavit Muhammad Réza Pahlaví v roce 1971 při oslavách 2.500 let Perské říše
Tam také žije její matka, sesazená císařovna Farah, která letos oslaví už 88 narozeniny. Zda se tak stane přímo v Teheránu, je zatím ve hvězdách. Každopádně pokud se podaří díky revoluci, která momentálně v Íránu probíhá, teokratický režim odstranit, klidně se může stát, že se Kýros Réza Pahlaví může po dohodě s Donaldem Trumpem vrátit na trůn svého otce a provést Írán do 21. století. Cynik by řekl, že záleží jen na tom, kolik toho dovede americkému prezidentovi slíbit.
Pro další informace:
Michael Axworthy: Dějiny Íránu, Nakladatelství Lidových novin, 2014
Farah Pahlaví: Paměti, Argo, 2004
