Článek
Konstatovat, že to byla špinavá kampaň, zvlášť směrem k druhému Ivanu Korčokovi, je slabý výraz. Zřetelně se to projevilo v momentě, kdy na běžných médiích zavládlo 48hodinové předvolební moratorium, kdežto na sociálních sítích se v tu chvíli rozpoutalo hotové peklo.
Jedním z ostudných momentů byl i on-line rozhovor s bývalým českým prezidentem Milošem Zemanem, který - bez ohledu na slovenské zákony - jmenovitě podpořil během moratoria právě Pellegriniho.
Svou roli sehrál i „nenápadný hrdina“ - šéf volebního štábu třetího kandidáta Štefana Harabina, který pustil na sociální sítě vyjádření podpory bývalého soudce a dnes jednoho z hlavních příznivců proruské orientace právě ve prospěch Pellegriniho. Byť to sám Harabin vzápětí dementoval, původní vyjádření evidentně zapůsobilo a dostalo Harabinovy voliče k volebním urnám.
Ve prospěch Pelleginiho svědčila i poměrně vysoká účast voličů ve druhém kole prezidentské volby, zvlášť v „maďarských okrscích“ na jižním Slovensku.
Naopak v neprospěch Ivana Korčoka hrál fakt, že byl - coby ministr zahraničních věcí - členem vlády nepopulárního Igora Matoviče. Doba plná zmatků a promarněných příležitostí během covidu tak výrazně přispěla k neúspěchu demokratického kandidáta. Nejenže zvedla celkový počet voličů, ale zároveň přispěli k Pellegrinovu vítězství.
Ukázalo se, že slovenští voliči mají mimořádně krátkou paměť a v podstatě jim vyhovuje vláda „silné ruky“ Roberta Fica, který nasadil od svého vítězství v loňských parlamentních volbách destruktivní způsob vlády, který škodí celému Slovensku - a to nejen přímo v zemi, ale i mezinárodně. Viditelně je to vidět třeba na rozdělení Visegradské 4 na model Maďarsko + Slovensko vs. Česko + Polsko.
Peter Pellegrini, který vyšel z Ficovy strany SMER, v jejíchž barvách absolvoval většinu své politické kariéry, se před několika lety pokusil emancipovat od svého stvořitele, ale nakonec se vloni v říjnu rozhodl spojit svou stranu HLAS do koalice s Ficovým SMERem a SNS Andreje Danka. Jeho vinou mohla vzniknout vláda, která se chová, jako kdyby dostala celé Slovensko v plen.
Souhrnně se dá říct, že vyhrála lež nad pravdou - počet nepravd během prezidentské kampaně byl ze strany Pellegriniho týmu až zarážející. Od použití soukromého letadla a nepřiznání jeho majitele, přes vyhýbání se duelům v médiích, netransparentní volební účet, až po vyloženou lež, že Korčok by mohl svrhnout Ficovu vládu a máváním snímkem ukrajinského vojáka loučícího se s matkou, kterému Pellegriniho štáb „odmazal“ žlutomodrou vlajku na uniformě a argumentovala jím, jak chce protikandidát zatáhnout Slovensko do vláky, se celá kampaň nesla v mimořádně podpásové a nechutné rovině.
Je otázkou, zda by se nyní Peter Pellegrini dokázal poprvé v životě skutečně vzchopit a vzepřít se technokratovi moci Robertu Ficovi. Podle toho, jak jejich kontakty v minulých letech vypadaly, bych si na jeho účinný odpor současnému premiérovi nevsadila ani zlámanou grešli.
Jak řekl Ivan Korčkok ve svém posledním projevu, je třeba se Slovenska nevzdat, nezlomit nad ním hůl a opravit spolu s celou občanskou společností vnímání budoucnosti. Už ve jménu mladých lidí, kteří každoročně v tisících opouští svou vlast a odcházejí do světa studovat a žít, protože nevěří v budoucnost svojí země.
