Článek
S nápadem vyhlašovat „evropské kulturní město“ přišla poprvé v roce 1985 tehdejší řecká ministryně kultury a logicky jako první navrhla své hlavní město Athény. Od té doby až do letošního roku už jich bylo přesně 75.
Před čtyřiceti lety ještě nikdo moc netušil, co si má od podobného programu slibovat, ale postupně se ustálil kánon, že by se mělo jednat nejen o turistický magnet. Hlavní jsou vlastní občané vyhlášeného města, kteří by měli začít svůj domov vnímat i z nových úhlů a hlavně si všechny akce a událostí pořádně užít, potažmo se do nich i osobně zapojit, a to včetně přípravy.
Někdy se to podaří, jindy organizátoři poněkud tápou. U nás se pocty stát se hlavním městem kultury zatím zhostila Praha (2000), Plzeň (2015) a v roce 2028 to čeká České Budějovice, které zvítězily v národní nominaci nad Broumovem.
Bronzový model před vchodem do Kunsthaus Graz je určen nejen pro nevidomé, kteří si jej mohou „prohlédnout“ rukama, a to včetně popisky v Braillově písmu
V roce 2003 se evropským městem kultury stal jihorakouský Štýrský Hradec neboli Graz, který se na své nasvícení evropskými reflektory připravil skutečně důkladně. Kromě prezentace bohaté, více než 1.000leté historie, se rozhodl vytvořit i něco svébytného pro budoucnost. Proto oslovil architekty a umělce, aby vymysleli něco soudobého, co by ale přirozeně zapadlo do historického jádra. Výsledkem byly hned dva realizované objekty.
Prvním je Kunsthaus Graz na nábřeží řeky Mur. Modrý objekt známý také jako „přátelský mimozemšťan“ přistál přímo mezi historické domy a vykukuje z jejich řady svými tykadly, která přivádějí do objektu denní světlo.
Nechybí ani citlivé zasazení objektu inspirovaného organickými tvary mezi historické domy, které nepůsobí nijak rušivě
Výstavba Kunsthausu zapadla přesně do období, kdy v České republice probíhala nesmiřitelná bitva o to, zda se na Letné má nebo nemá postavit jiný „organický“ architektonický projekt.
Na mysli mám samozřejmě Národní knihovnu, které dal její autor Jan Kaplický podobu zlaté chobotnice. Je škoda, že z originálního nápadu nakonec sešlo a patrně se už nikdy nebude realizovat.
Kunsthaus nejde přehlédnout ve dne…
Na obyvatelích Štýrského Hradce je vidět, že mají svého „mimozemšťana“ rádi a docela se s ním před turisty chlubí. Ani jim nevadí, že jeho původ není rakouský.
Projekt totiž vznikl v Anglii a na svědomí jej mají pánové Peter Cook a Colin Fournier, kteří vymysleli i systém fasády s bezmála 1000 zářivkami. Díky nim budova na své okolí „mluví“ - v noci se z vnějších stěn galerie stává maxiplakátovací plocha, kde „běhají“ pozvání na výstavy i vzkazy pro procházející.
...a už vůbec ne v noci. Zvlášť, když navíc prší.
Kromě hlavních prostor, kde se pořádají pravidelné výstavy moderního umění vzniklého mezi 60. lety 20. století a dneškem, je v galerii i příjemná kavárna, obchod se suvenýry a samozřejmě bezbariérový pohyb mezi jednotlivými patry, včetně zasklené vyhlídkové terasy. Naopak nejlíp si samotný blob můžete prohlédnout z protilehlé vyhlídky na vrchu Schlossberg.
Pokud budete mít štěstí, a zrovna bude pršet, zažijete samoočistnou funkci galerie, kdy po jejích oblých stěnách stékají vodopády vody, které ji zároveň zbavují prachu.
Kunsthaus je zajímavý nejen zvenku, ale i zevnitř
Jen kousek od galerie přistáli uprostřed řeky Mur mimozemšťané. Alespoň tak to může na první pohled působit. Jenže stačí přijít o kousek blíž, abyste zjistili, že mezi studenými vlnami řeky pramenící v Alpách je uměle vytvořený ostrov Murinsel.
Pohled na Kunsthaus a Murinsel z mostu arcivévody Johanna, který slouží zamilovaným párům pro pomyslné uzamčení jejich lásky
I on je turisticky vděčným pozůstatkem z roku 2003 a ani jeho autor nepochází od našich jižních sousedů. S nápadem, aby uprostřed řeky vyrostl prosklený ostrov totiž přišel newyorský sochař, architekt a fotograf Vito Acconci.
Jeho ideou bylo propojit obě části historického města něčím, co bude nejen průchozí lávkou, ale zároveň i místem zastavení a zahledění se do vln, prostorem pro meditaci či pro setkání s přáteli.
Murinsl
Součástí ostrova je také malý venkovní amfiteátr, kde si můžete za pěkného počasí připadat jako na lodi, nebo se bavit při prohlížení snímků ve zdejší malé galerii.
Určitou nevýhodou je jen fakt, že kavárna zavírá už ve 20 hodin, takže noční dobrodružství se tu moc prožít nedá. Výjimkou jsou přes léto pondělní podvečery, kdy se na terase promítají filmy.
Stěny lávky slouží i jako galerie
Slabším povahám se sklony k mořské nemoci je určen pro změnu prostor uvnitř lastury. V něm se skrývá stylová kavárna, která skýtá příjemné posezení na nekonečné modré pohovce. Svoje espresso nebo něco na zub si můžete vychutnat bez ohledu na okolní počasí.
Unikátní podobu mají i zdejší toalety. Schválně, už jste si někdy byli odskočit do místa inspirovaného kajutou v ponorce?
Interiér stojí minimálně za nahlédnutí
Ani v noci ale Murisle neunikne pozornosti procházejících. Pravidelně totiž střídá barvy, jimiž září do tmy a tvoří jeden z nejnovějších atraktivních doplňků Štýrského Hradce, aniž by působil kýčovitě.
Noční pohled přes Murinsle na minoritský klášter
Pro další informace:
