Článek
Už příchod na svět Matúše Mórice Michala Františka Serafína Augusta Beňovského (psáno původně Benyovszký) nebyl bez zajímavostí.
Jeho matku Annu Rózu Revaiovou provdali coby šestnáctiletou za generála Józefa Peštvarmediea, který byl o víc než čtyřicet let starší. Z jejich svazku se narodilo celkem šest dětí a žili společně v kúrii ve Vrbovém (větší městský dům nižší šlechty). Jenže pak generál zemřel a už půl roku nato se konala další svatba - Róza si brala jednoho z manželových husarů Samuela Beňovského. Jemu porodila dalších 11 dětí, mezi nimi i syna Mórice, který se narodil patrně v září 1746, i když někdy uváděl i rok 1741.
Všichni potomci se sice nedožili dospělosti, přece jen se ale časem ukázalo, že majetku je pro ně všechny zoufale málo. Dvacetiletý Móric si dělal po smrti rodičů nárok na statek v Hrušovém u Staré Turé, který drželi manželé dvou z jeho starších sester. Beňovský zorganizoval ozbrojené přepadení, které bylo odraženo. Na základě jeho „zboje“ byl proti němu veden soudní proces, na který ale Móric nečekal a dal se na útěk.
Usadil se na Spiši podléhající tehdy polské jurisdikci, kde už byl relativně v bezpečí. Ač původně katolík, přestoupil k protestantům a také se oženil s řeznickou dcerou Annou Zuzanou Henšovou, a to bez souhlasu jejích rodičů. Protože potřeboval rozrůstající se rodinu zabezpečit, nechal najmout do vojska Barské konfederace polských šlechticů, kteří bojovali proti ruské nadvládě.
Carevna Kateřina II.
Móric poměrně brzy upadl do zajetí a musel v Krakově u soudu odpřisáhnout, že už nikdy nepozvedne zbraň proti vládě carevny Kateřiny II., jinak mu bude hrozit trest smrti. Svůj slib téměř vzápětí porušil a putoval opět za mříže. Jak bylo jeho zvykem, nehodlal jen tak čekat na verdikt. V ruské Kazani se pokusil o útěk z vězení, jenže neuspěl. Sice ho minula poprava, zato si jako vzpurný rebel vysloužil doživotní vyhnanství na Sibiř.
Po 10 měsících dojel na psích spřeženích s dalšími odsouzenými do osady Bolšareck na Kamčatském poloostrově. Svým vybraným vystupováním, tanečním uměním, mistrovstvím v šachu i tím, že se mu podařilo zachránit před otravou jednoho z kupců kožešin, padl pětadvacetiletý šlechtic do oka nejen veliteli pevnosti, majoru Nilovi, ale především jeho mladinké dceři Afanasii, což se ukázalo jako klíčový moment pro budoucnost.
Spolu s dalšími vyhnanci a Afanasií, která do něj byla bezhlavě zamilovaná, se jim podařilo zosnovat útěk. Zrekvírovali obchodní loď sv. Petr plnou liščích a sobolích kožešin, což byl mimořádně cenný náklad. Naneštěstí byl velitel Nilov během vzpoury zabit a tak, aby zmátli své pronásledovatele, nevydali se vzbouřenci s lodí na jih, ale naopak na severovýchod.
Během plavby si Beňovský vedl podrobný lodní deník, ve kterém detailně zmapoval celé dnešní Beringovo moře a Beringovu úžinu, až k Aljašce a Aleutským ostrovům. Dokonce našel a popsal i ústí řeky Yukon. O jak cenné informace jde, se ukázalo po návratu do Evropy. Beňovský byl prvním Evropanem, který tuto část světa zmapoval a dopravil své údaje zpět do civilizace.
Mapa Beňovského cest včetně dat, kdy je absolvoval.
Většina jeho souputníků, včetně Afanasie, zemřela během strastiplné cesty na choleru. Konečně se spolu se zbylými druhy dostal přes Japonsko a dnešní Tchajwan až do Macaa, kde se nechali najmout do služeb francouzské armády. Díky tomu se mohli vrátit lodí kolem Afriky zpět do Evropy. Beňovský se tu po čtyřech letech shledal s rodinou - manželkou a oběma dcerami. Jeho neklidná duše ho ale hnala dál, tentokrát v barvách francouzského krále Ludvíka XV.
Coby jeho vyslanec se vydal zpět kolem jihu Afriky, aby se ujal místa správce ostrova Madagaskar. Po tři roky tu vládl, založil pevnost, kterou podle sebe pojmenoval a bránil domorodce před zavlečením do otroctví, což mu ve své době mnoho přátel neudělalo. Založil tu i budoucí hlavní město a v roce 1776 byl všemi 18 ostrovními kmeny zvolen za jejich krále králů an-pan-saka-bem.
Po návratu z Madagaskaru se Beňovský na čas vrátil do Uher, kde coby slavný cestovatel získal amnestii na své mladické přečiny. Navíc se zapojil do bojů v sedmileté válce na straně Rakouska a od císařovny Marie Terezie obdržel titul hraběte.
Mimoto stihl sepsat svá životní dobrodružství a jeho dvoudílná kniha nazvaná Vzpomínky a cesty Mórice Augusta hraběte Beňovského vyšla nejen v Evropě ve francouzské a anglické verzi, ale dostala se i do zámoří. Ve své době patřila k nejčtenějším dobrodružným knihám.
Ve Francii se Beňovský seznámil s americkým vyslancem Benjaminem Franklinem, který tu hledal pomoc proti Angličanům. Beňovský mu nabídl, že by mohl na Madagaskaru vybudovat základnu a provádět z ní záškodnické akce vůči anglickým lodím. Američany to bylo vyhodnoceno jako příliš velké riziko, a tak z plánu sešlo. Sám Beňovský se vydal i s rodinou do právě vznikajících Spojených států, kde manželka a dcery zůstaly.
Hrabě se po čase rozhodl vrátit zpátky na Madagaskar a nabízel císaři Josefu II., že by tu vybudoval rakouskou kolonii, což se ale nesetkalo ve Vídni s velkým zájmem. Nakonec se Móric domluvil na spolupráci s Angličany i Američany, čímž vyvolal velkou nelibost ve Francii, která ostrov považovala za svou sféru vlivu.
Francouzi poslali na Madagaskar trestní výpravu, která Beňovského i jeho dva ruské druhy - společníky už od útěku z Kamčatky - 23. května 1786 zabila.
Frontispis prvního anglického vydání Beňovského pamětí
Díky pamětem, které vycházely v nových vydáních a byly překládány i do dalších jazyků, se na Mórice Beňovského nezapomnělo ani po jeho smrti. Jako o svého hrdinu se o něj „přetahovali“ Maďaři i Poláci, byť se později podařilo doložit, že jeho rodina byla hlavně slovenská. Dodnes existují v řadě měst po něm pojmenované ulice. V Budapešti a v rodném Vrbovém má kromě pamětních desek navíc i pomníky.
O to, aby vzpomínka na jednoho z celosvětově nejznámějších Slováků nezapadla, se postaral výpravný televizní seriál Vivat, Beňovský, který se natáčel v československo-maďarské koprodukci v první polovině 70. let minulého století.
Jde sice o romanticky přibarvené osudy, ale základní dějová linie opravdu odpovídala životním dobrodružstvím Beňovského. Zajímavostí bylo, že ústřední pár v něm ztvárnili skuteční manželé - herci Jozef Adamovič a Božidara Turzonovová. Beňovského první lásku si zahrála Libuše Šafránková, jeho přítele i soka zároveň charismatický maďarský herec Jácint Juhász.
Památník Mórice Beňovského ve Vrbovém
Před několika lety se vydala na Madagaskar slovenská výprava, která pomocí geolokace hledala místo posledního odpočinku Beňovského. I když se její členové na ostrov ještě několikrát vrátili, zatím se jim nepodařilo najít. Proto má Móric dodnes na opačné polokouli alespoň symbolický hrob v místech, kde před bezmála 240 lety přišel o život.
Pro další informace:
