Článek
Psal se rok 1941 a Solomon i Eva Rosenblumovi už spolu žili tři roky v Paříži jako manželé. Zatímco Eva odložila na čas svou profesi psychoanalytičky a věnovala se rodině, do které měla k dcerce Toutik už brzy přibýt další ratolest, její manžel Solomon se v Institutu pro výzkum radia, založeném nositelkou Nobelovy ceny Marie Curie-Skłodowskou, zabýval působením elektromagnetu na radioaktivní prvky.
Rodák z polských Ciechanowiec už urazil do té doby poměrně dlouhou cestu, a to nejen geograficky. Narodil se v roce 1896 do dobře zabezpečené židovské rodiny, která dbala na vzdělání svých dětí. Během první světové války se mu podařilo emigrovat do Dánska, kde se věnoval filozofii, aby později pokračoval na Lundské univerzitě ve Švédsku studiem arabštiny a hebrejštiny.
Stačilo však jediné setkání v kavárně s asistentem slavného fyzika Nielse Bohra, který mu barvitě vylíčil směr svého výzkumu, aby se Solomon pustil do nového oboru - do jaderné fyziky.
Na Bohrovo doporučení byl po absolvování univerzity přijat koncem 20. let v Paříži, kde se habilitoval svou prací o šíření záření skrz hmotu. Pro výzkum ale nezapomínal ani na běžný život, a když se seznámil s Evou Elisabeth Stadlerovou z Mnichova, spolupracovnicí Sigmunda Freuda, rozhodl se okouzlující mladou dámu požádat o ruku, byť byla o celých osmnáct let mladší než on.
Do jejich spokojeného života ale záhy zasáhla válka. Uvažovali, že odejdou do Anglie, což nestihli před příchodem německé armády do Paříže. Přesto se jim - díky francouzskému hnutí odporu Svobodná Francie podařilo téměř nemožné. Ze dne na den připravilo hnutí emigraci fyzika, o něhož projevil zájem samotný Einstein, i jeho rodiny. Oba rodiče i malá Toutik si mohli vzít s sebou jen příruční zavazadla a byli tajně odvezeni do města Moulin v údolí Loiry.
Hitler obsadil část Francie v roce 1940, osobně navštívil Paříž 23. června.
Tam se jich ujala převaděčka, která měla celou rodinu dostat do neobsazené části Francie. Eva i Solomon se museli brzy ráno schovat do těsného kufru auta, kdežto holčičku si žena posadila vedle sebe s tím, že ji bude vydávat za svou dceru. Dívenka dostala do ruky velkou čokoládu a rázem zapomněla na celý svět kolem.
Když se vůz dostal k německé kontrole, nastala kritická chvíle. Stačilo jakékoliv podezření a celý plán by byl prozrazen. Naštěstí oba vojáky zaujaly neuvěřitelně modré oči malé Toutik, takže je ani nenapadlo, že by mohlo jít o Židovku. Ještě se na holčičku usmáli a pustili auto dál. O dva týdny později už ale stejný trik převaděčce nevyšel a za pašování další rodiny byla popravena.
Rosenblumovi se z Francie dostali díky odbojové síti přes Španělsko až do portugalského Lisabonu, ale pořád neměli vyhráno. Pomocí Solomonova přítele z Institutu pro výzkum radia Manuela Velladarese se měli nalodit na parník Excalibur, kde byla i celá řada dalších evropských vědců prchajících do Ameriky. Jenže kapitán si postavil hlavu, že nepovolí vstup na palubu ženě ve vysokém stupni těhotenství. Díky Velladaresově výmluvnosti a štědrému úplatku nakonec ustoupil a nechal rodinu Rosenblumových přece jen nastoupit. Sotva se tak stalo, zvedl parník kotvy a vyplul.
Když loď 21. prosince zakotvila u Bermud a Eva začala rodit, báli se zavolat k ní lodní zdravotní sestru, aby je nedonutila v přístavu vystoupit. Proto Solomon osobně odrodil svou druhou dceru Esther. Díky tomu po třech dnech v cílové stanici opouštělo parník o jednoho pasažéra víc, než se jich v Evropě nalodilo.
V Americe se Solomon zapojil do výpočtů potřebných pro sestrojení první atomové bomby a zároveň se stal jedním ze zahraničních vyučujících na Princetonské univerzitě. Po válce se celá rodina vrátila zpět do Paříže, ale ke svému dobrodružnému úniku z Evropy se už nikdy nevracela. Toutik si postupně dala celý příběh dohromady z krátkých útržků konverzace a z deníků své matky.
Až smrt Evy, která zemřela v bezmála 100 letech, rozvázala Toutik jazyk, a ta se rozhodla celý příběh své rodiny svěřit bratranci, spisovateli Danielu Low-Beerovi. Ten jej pak zaznamenal do knihy vzpomínek svých příbuzných nazvané příznačně Archy života.
Pro další informace:
Daniel Low-Beer: Archy života, Books and Pipes, 2019
