Článek
Typický jasmín poznáte snadno - má pět okvětních lístků složených do hvězdice. Ve Středozemí se poprvé začíná pěstovat až kolem roku 1650 a výrobci parfémů budou přísahat, že ten nejvoňavější roste kolem jihofrancouzského městečka Grasse, Mekky všech vyhlášených parfumářů (především mužů sestavujících značkové parfémy).
Ještě kolem roku 1900 se tu sklízelo jen 200 tun pravého jasmínu, ale o pět let později už se jeho množství ztrojnásobilo. Ve 30. letech minulého století se dokonce zdevítinásobilo, na neuvěřitelných 1.800 tun. Důvodem byl radikální nárůst poptávky po parfémech, které ještě do 1. světové války byly spojovány většinou jen s herečkami či dámami pochybné pověsti, ale poté se staly nezbytným doplňkem každé moderní ženy.
Během období květu - od června do října - přijíždělo do Grasse až šest tisíc sezónních dělníků - často s celou rodinou - kteří prakticky neznali den. Jasmín se totiž sbírá ručně a nejcennější jsou květy čerstvě rozvité během noci, kterých každý dělník musel za jednu směnu opatrně otrhat cca 20.000 kusů. Protože šlo většinou o česače z Itálie, krátili si čas zpěvem, takže to občas na svazích kolem Grasse znělo jako v milánské La Scale.
Jasmín pravý
Květy jasmínu nešlo destilovat, proto se musely zpracovat jiným, mnohem náročnějším způsobem - extrakcí. Dlouho se při ní používala prastará metoda zvaná enfleurage, kdy do sebe vůni absorboval živočišný tuk nanesený na skleněných rámech, do něhož se květy vtlačovaly. Po dvou dnech se tuk seškrábal a propláchnul lihem, čímž se získával čistý koncentrát známý jako „absolue“.
Popsanou techniku svěřovali majitelé parfumářských dílen jen těm nejzkušenějším dělníkům, ovšem jak poptávka rostla, muselo se najít něco účinnějšího a rychlejšího. Jako ideální se ukázala rozpouštědla na bázi benzenu, ovšem tak trochu při tom vymizelo až alchymistické opojení.
Základem jasmínového čaje je směs sušeného černého čaje a jasmínových květů
S poptávkou šla ruku v ruce i nabídka - jasmín se začal ve velkém pěstovat v Egyptě a posléze i v jižní části Indie, kde se sběr jasmínových květů stal výlučnou doménou místních žen. Ty si díky jasmínu konečně přišly na slušný výdělek bez závislosti na svých mužích.
V posledních desetiletích je stále větší zájem i o jasmín sambac - odrůdu pěstovanou v jižní Číně. Tady keře rostou pohromadě s čajovníky a jejich květy jsou součástí slavného jasmínového čaje. Ten je ovšem tak aromatický, že nemusí každému vyhovovat.
Kromě jednoduchých květenství existují i bohaté kultivary pustorylu
U nás se pod pojmem „jasmín“ ale pěstuje úplně jiná rostlina. Jde o pustoryl věncový, který se k nám dostal přes jih Evropy z pohoří Kavkaz. Rychle rostoucí keř dovede vyhnat do výšky až 4 metrů, pokud ho včas nezkrotíte.
Na území České republiky zdomácněl v 18. století a ze zámeckých zahrad se rychle dostal i do venkovských předzahrádek, kde spolu se zimolezem tvořil osvědčenou voňavou bariéru, která se naplno uplatnila hlavně navečer a během noci.
O obou keřích se dokonce traduje, že dovedou spáčům, kteří jejich vůně vdechují, přivolat erotické sny. Proto se prý nedoporučovalo sázet je pod okna mladým dívkám, aby jim sytá vůně nezatemnila smysly a nepřivedla je „do neštěstí“.
Poupata pustorylu věncového
Každopádně právě pustoryl byl oblíbenou květinou, z níž se chystaly věnce pro nevěsty z méně majetných rodin. Šlo o náhražku u nás spíš vzácně používaných, rozkvetlých pomerančovníkových snítek, dalšího mimořádně intenzivně vonícího bílého květenství.
Mimochodem pomeračovníkovým květům udělala asi největší „reklamu“ britská královna Viktorie, která si svůj svatební věneček z nich dokonce nechala na památku navoskovat, aby déle vydržel.
Pustoryl kvete v našich podmínkách od května do července
Pokud by vás při večerní procházce pod voňavými keři pustorylu napadlo utrhnout si pár květu a přidat je do šálku čaje na dobrou noc, raději na to rychle zapomeňte. Na rozdíl od pravého jasmínu totiž jeho květenství obsahuje saponiny. Při požití by se vám mohl „odměnit“ pořádnými zažívacími potížemi.
Moc se nehodí ani k řezu, květy pustorylu poměrně rychle opadávají. Ideální je si je vychutnat zrakem i čichem v momentě, když se keře rozsvítí stovkami květů o čtyřech okvětních lístcích. A to je i jednoduchá rada, jak od sebe rozeznat pravý od nepravého jasmínu, než vás zcela omámí jejich vůně.
Pro další informace:
Dominique Roques: Sběratel vůní, putování za světovými parfémy, Host, 2022
Patrick Süskind: Parfém - příběh vraha, Academia, 2006
