Článek
Když se Hana narodila v lednu 1885 do rodiny martinského barvíře Jána Lilge, patřil její kraj do Uher. Přišla do rodiny, kde se sice tvrdě pracovalo, ale zároveň se dbalo i na vzdělání. Jedna její sestra se stala uznávanou botaničkou, bratr pro změnu evangelickým farářem.
Že je Hana hlava otevřená a ochotná se učit poznali její kantoři záhy po tom, co začala v rodném Martině chodit do školy. Nade vše milovala knížky, a dokonce byla schopná si číst i při škrábání brambor. Možná by otec i vyslyšel rady, aby poslal Hanu na učitelský ústav, kde by se dál vzdělávala, ale matka nedala jinak, než že se jako dívka musí vdát.
Haniným štěstím v takové situaci bylo, že ji o ruku požádal slibný bankovní úředník Josef Gregor, s nímž se seznámila na zkouškách ochotnického divadelního spolku.
O 11 let starší muž byl kromě svého občanského povolání i režisérem, dopisovatelem Lidových novin a spisovatelem, což Haně imponovalo. Navíc jako jeden z mála vyznával rovnost mužů i žen. Po sňatku vedl svou ženu k další četbě i vlastnímu psaní, byť by to bylo na úkor starosti o domácnost.
Josef Gregor-Tajovský
Josef pocházel z početné rodiny řemeslníka z Tajova u Banské Bystrice, ale vyrůstal u svého dědečka. Podle rodné vsi přijal později druhé příjmení Tajovský.
Nejprve vystudoval učitelský ústav a pár let učil. Kvůli své podpoře slovenského jazyka na úkor preferované maďarštiny se ale dostával do konfliktů a musel často měnit působiště. Proto se rozhodl vystudovat obchodní školu, kterou absolvoval v Praze. Po návratu se stal bankovním úředníkem Tatrabanky v Martině, kde poznal Hanu. Manželi se stali v roce 1907 a po čase se odstěhovali nejprve do Nadlaku v dnešním Rumunsku a později do silně pomaďarštěného Prešova.
Tady Hana začala se svou osvětovou činností. Šla na to chytře a hodně jí pomáhala i její optimistická povaha. Vydávala se nakupovat pro muzea v Martině a v Praze lidové výšivky a když už byla v rodinách, předával v nich slovenské knihy, bavila se s lidmi o jejich životě a pořádala pro studenty i další zájemce u sebe doma přednášky.
Díky osobním kontaktům dobře poznala těžké životní osudy žen ze všech vrstev společnosti, které byly totálně závislé na svých mužských příbuzných a často se stávaly i oběťmi domácího násilí. Právě z jejich životů čerpala Hana ve své povídkové prvotině nazvané prostě Ženy, kterou vydala v roce 1912.
To už se ale manželé vrátili zpět do Martina. Hana se po čase rozhodla odcestovat do Čech. I tady pokračovala ve své přednáškové činnosti a seznamovala se s literáty i dalšími osobnostmi, kteří později sehrají významnou roli při vzniku Československa. Obávaný kritik F.X. Šalda viděl v Haně velký potenciál.
Po návratu domů se manželé rozhodovali, zda se do Čech nepřesunou oba, ale historický zlom v podobě války jim všechny plány překazil. Josef musel narukovat do rakouské armády a byl vyslán v roce 1915 na ruskou frontu, kde přeběhl na druhou stranu. Bojoval pak v československých legiích.
Hana byla v době jeho odjezdu už těhotná a později se jí v Budapešti narodila jediná dcera Dagmar. Kvůli existenčním i zdravotním problémům se obě vrátily na zbytek války do Martina, kde stále žila Hanina matka a část rodiny.
Po skončení války a vzniku Československa dostala Hana nabídku jít pracovat na nové Ministerstvo školství a národní osvěty do Prahy, ale po návratu manžela se nakonec usadili v Bratislavě. Ta byla v té době víc německá a maďarská, ale Tajovský s Gregorovou a svými přáteli z ní začali postupně vytvářet město ryze slovenské.
Hana Lilge, provdaná Gregorová
Josef se profesně angažoval mezi legionáři, zároveň psal knihy pro děti i dospělé a divadelní hry. Hana pro změnu působila jako redaktorka slovenských časopisů a často psala i do českých časopisů o životě slovenských žen.
Ve své vile v dnešní Tajovského ulici přijímali řadu přátel, vedli literární salón a pořádali často přednášky. Haně se díky znalosti jazyků, které se sama učila, podařilo pozvat do Bratislavy osobnosti mj. ze Švédska, Dánska či Bulharska, včetně známých feministek.
Během 30. let se zdravotní stav Tajovského začal zhoršovat. Zemřel v květnu 1940 a podle svého přání byl pochován v rodném Tajově. O jeho vztahu se ženou vypovídá čilá korespondence, kterou spolu vedli - během let si stihli vyměnit na 900 dopisů. Hana v jednom z nich složila svému muži poklonu: „Ani nevíš, jak mne svobodou, co mi dáváš, k sobě tím víc připoutat.“
Po manželově smrti, kdy Slovenský štát neuznal jeho celoživotní nesporné zásluhy o literaturu i kulturu, se Hana rozhodla konečně si splnit životní sen a odstěhovala se do Prahy, kde už žila její dcera s manželem a dětmi.
Hana Gregorová s dcerou Dagmar a manželem, spisovatelem Josefem Gregorem Tajovským v roce 1922
Hana dokonce chvíli uvažovala, že odejde do Francie, aby se zapojila do odboje, ale vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu od toho upustila. Někteří z jejích přátel, kteří se naopak odboje účastnili, skončili později na popravištích.
Po válce Hana pevně věřila v obnovu Československa a sama se do ní i zapojila. Vydala ještě několik knih, ale natrvalo už se na Slovensko nikdy nevrátila. Po smrti v prosinci 1958 spočinula i ona vedle svého muže v Tajové, kde mají společný hrob.
Spisovatelka a intelektuálka Hana Gregorová věřila, že pravý feminismus není o souboji s muži, ale o spolupráci a vytváření nového společenského ideálu, kde nezáleží na pohlaví, ale na schopnostech.
O jejím životě, práci i ideálech nyní vypráví rozsáhlá výstava HANA - žena, která předběhla dobu. V Apponyiho paláci, které je součástí Múzea mesta Bratislava, ji ke 140. výročí jejího narození připravili a s mimořádnou ženou se tu budete moci „potkat“ až do konce srpna.
Pro další informace:
HANA - oficiální webové stránky Múzeum mesta Bratislavy
