Článek
Drsná maturantka Iveta si s ničím moc dlouho nedělá hlavu, ať už jde o vyhazov ze školy, podvod falešného módního scouta, který ji prodal do bratislavského vykřičeného domu, o náhlé zjevení dávno zapomenutého bratra, o finále soutěže Miss absolvované s modřinami po bouračce, nebo o těhotenství.
Právě tak se Alžběta Ferencová představila ve stejnojmenném seriálu scénáristy Petra Kolečka a režiséra Jana Hřebejka nejen na Slovensku. Právě v těchto týdnech premiéruje Česká televize druhou řadu „Ivety“, která se už neodehrává jen ve svérázném Trebišově či v Bratislavě, ale zavítá v rámci děje i na naše území.
Hlavní hvězdou seriálu je dnes čtyřiatřicetiletá rodačka z Prešova Alžběta Ferencová. Dívku, která objevuje své romské kořeny, nemusela v seriálu jen markýrovat, protože je autentickou příslušnicí menšiny, která nemá díky svému temperamentu a odlišnému životnímu stylu nikde ustláno na růžích.
Alžběta pochází v matčině linii z rodiny, která se vymezuje vžitým stereotypům o Romech. Její prababička Elena „Ilona“ Lacková se stala první slovenskou absolventkou Univerzity Karlovy v historii etnika, a to začala studovat až ve svých 42 letech, kdy už sama byla matkou šesti dětí. Než po sedmi letech dálkového studia odpromovala, stala se dokonce babičkou devíti vnoučat.
Elena se věnovala nejen historii Romů, včetně v její době aktuálního vyrovnání se s prožitím a přežitím romského holocaustu, ale snažila se zlepšovat i další existenci svých současníků v turbulentních poválečných letech. Dobře věděla, jak je život Romů těžký, sama přišla o dvě děti v útlém věku kvůli nedostupné lékařské péči během Slovenského štátu.
Pro Romy pořádala zdravotní přednášky, se svým mužem, civilním povoláním hygienikem, hráli v romských osadách osvětové divadlo. Navíc pomáhala často negramotným sousedům a známým vyplňovat úřední dokumenty. Především ale psala - pro děti romské pohádky, pro dospělé příběhy ze života. Její barvité vzpomínky jsou vtěleny do mimořádné knihy nazvané „Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou“.
Vysokoškolský diplom Eleny „Ilony“ Lackové
K vzdělání vedla Ilona své děti a po nich i vnoučata, včetně Zeiny matky, vysokoškolsky vzdělané učitelky. Alžběta svou prababičku znala do svých dvanácti let, než v roce 2003 zemřela.
Alžběta spolu se svou sestrou chodily do základní školy s rozšířenou výukou jazyků v rodném Prešově a byly v ní jediné Romky. Patřily ke špičkám a první dvojku dostaly až v samém závěru školní docházky. Odtud toužila Alžběta zamířit na konzervatoř, ale rodiče jí přesvědčili, ať raději vystuduje něco praktičtějšího. Rozhodla se pro střední pedagogickou a sociální akademii, práce s dětmi ji bavila.
Až pak se mohla přestěhovat do vysněné Bratislavy. Zažila si v ní skutečně krušné začátky, včetně dnů, kdy měla jen na rohlík s paštikou. Díky obrovské vůli, zdravé ctižádosti a chuti předvést svůj talent, zděděný po umělecké větvi rodiny z tatínkovy strany, se nakonec prosadila.
Tanec a choreografie jí dovedly později do New Yorku a do Francie. Pak přidala i zpěv a skládání vlastních písní. Na svém kontě má první, anglicky zpívané album Burning Light. V současnosti připravuje další, kde by pro změnu měly dostat víc prostoru slovenština a romština. Pro vlastní umělecké projekty používá značku „Zea“.
Portfolio zkušeností si Alžběta rozšířila i v několika talentových soutěžích, jako Slovensko má talent či Talentmania. V roce 2010 se dostala do finále Miss Slovensko, kde byla zvolena za Miss Tip. Velkou kariéru v modelingu neudělala, neměla na něj při svých 169 cm požadovanou výšku. Své zážitky ze soutěže krásy nicméně později zúročila právě při natáčení „Ivety“, kde použila i některé z autentických situací a hlášek, s nimiž se sama během příprav na volbu královen krásy setkala.
Právě slovensko-česká „Iveta“ se stala jejím hereckým křestem, ze kterého v konkurenci jmen jako Zuzana Mauréry, Milan Ondrík, Natalia Germani či Jiří Havelka, rozhodně vyšla se ctí.
Zea žije již několik let v Praze, kde má rozmanité pracovní aktivity - kromě hudby je jich čím dál víc hereckých. Už se mimo jiné přestavila coby herečka v Národním divadle (Julietta v Mefistovi od Klause Manna), v seriálu Policie Hvar, ve filmech Pod parou nebo Vyšehrad Dvje. Další příležitosti dostává i na rodném Slovensku, kde si zahrála mj. v seriálu Panelák.
I když už je poměrně známou tváří česko-slovenského šoubyznysu, pořád stojí nohama na zemi. Svědčí o tom i její „plán B“. Kdyby jí to přece jen s uměním nevyšlo, ráda by si založila soukromou mateřskou školku.
Nedávno se dokonce nechala slyšet, že by se i sama už brzy ráda stala maminkou. Což můžeme chápat jako výzvu pro jejího přítele, českého rappera Paulieho Garanda, s nímž tvoří pár téměř sedm let.
Pro další informace:
